Kdo sleduje mé stránky, ví, že jsme s kamarády obnovili bájnou podkovu v peruckých lázních a já ji chodím občas zušlechtit. Ve středu jsem k ní šel probouzejícím se lesem. Je zde více suchého listí a větví, ale už z nich vylézají krásné jarní kvítky podbělu, podléšek, sasanek,...
Po velkých mrazech konečně nastalo oteplení a příroda dohání to, co nemohla ukázat v dlouhé zimě. Já si vyšel na prvou jarní vycházku, ale i za svojí každoroční poviností - peruckou Podkovou. Již na poničené Šlepce, pod bývalým zahradnictví pana Páchy, se žlutil podběl, jedna z prvních jarních bylin. Po lávce přes potok, až sem jsme jezdili od Radnice na saních, dále kolem bývalého cukrovaru, dnes kempu a koupališti, nad Mlýnský rybník, kde jsme se jako děti koupávali. Po stezce nad ním se dostávám do bývalých lázní, nebo též Macova dolu. Kdysi krásnou procházku nejdříve zničily různé plyno a ropovody a posléze i správce lesů. Jako děti jsme prolézaly i trosky bývalé lázeňské, nebo snad loupežnické hospody. Jestlipak ji ještě najdu? Odbočil jsem ke stráni na levém břehu a začalo pátrání. V prvé chvíli mě však více zaujaly další malé kvítky vylézající ze suchého listí a trávy a polámaných větviček. Opět podběl, ale i podléšky (v poslední době je jich ale nějak míň), sasanky, fialky a další kvítky. A vše podbarveno červenou všude přítomnou, železitou vodou. Však jsem si do ní také šlápl.
Ale zpět k hospodě. Prohlížím stráň a najednou vidím zvláštní úžlabinu a cosi pod velkým stromem. Jdu blíž a skutečně, je zde klenba bývalého sklepení. Mezerou by se možná dalo prolézt, ale já tam pouze vstrčil ruku s Olympusem a párkrát zamířil různými směry. Na fotkách jsem pak viděl velmi zachovalé klenby, jednou se tam musím vypravit s kamrádem Honzou a nějakým nářadím. Ale rychle kolem studánky, přes šílený průsek produktovodů a po hrázi k Podkově. Vyhrabal jsem listí, vytrhal a odkopal náletové výhonky v jejím těsném okolí, odházel suché větve a samozřejmě vše vyfotil. Musím sem zajít letos ještě jednou.
Je krásně, ale už se musím pomalu vrátit. Jdu z druhé starny Mlejňáku a musím přelézt velké stromy, které spadly přes cestu a poškodily bránu do bývalého mlýna. V Hotelu Oldřichův dub ještě jednu Plzeň na žízeň a vzhůru ke stromu, který dal hotelu jméno. Starý přítel a hrdina Oldřich stojí raněn, ale stále hrdě vztyčen nad potokem pod peruckými rybníky, ze kterých kolem něho stéká po kaskádách perlivá voda. Ještě Svaťák, kolem Radnice a jsem doma. Skutečně krásná jarní vycházka. Doporučuji všem mým čtenářům.
FOTO z vycházky
Diskuze
|