V Praze jsem byl na konci roku a zbyla mi ještě vstupenka na druhou část výstavy Karla Škréty. Tak jsem se v úterý 22.února vydal ráno vlakem směr naše hlavní město.
Na výlety do Prahy jezdím v posledních letech vlakem, bez rizika na sedmičce, parkování a jízdy metrem, takto jsem za dvě hodinky přímo v centru. Navíc nyní jako důchodce, mne to tam i zpátky nestojí ani stovku. Masarykovo nádraží, Vystupovat!, a ja razím do ulic mého milovaného města.
Nejprve jsem chtěl na Malém náměstí za fotografiemi J. Reicha v Galerii Zlatá lilie, chvíli jsem se toulal do obvyklé pražské otevírací doby, ale ouha. Zde se neotevírá v 10, ale až v poledne. N o nic, vždyť je to kousek přes Klárov do Valdštejnské jízdárny.
Zde je již zmíněná druhá část velké výstavy českého barokního malíře Karla Škréty. Tu prvou jsem viděl minule v Jízdárně Pražského hradu a vstupenka platí i zde. Škrétov obrazy i díla jeho současníků jsou úžasná. Krásně připravená výstava, díla z celé Evropy, z galerií i ze soukromých sbírek. Při každé výstavě najde člověk něco blízkého ke svému rodišti, popřípadě kraji. Minule to byl sv. Isidor ze Zlonic, tentokráte Škrétův portrét předka peruckého hraběcího rodu Thunů. Konečně ho máte i na jedné z fotografií zde vpravo (v galerii se smí fotografovat bez blesku).
Po těch Starých jsem šel minule, takže dnes kolem parlamentů vzhůru k hradu po Nových zámeckých schodech. Těsně pod prezidentským palácem mne překvapila zhroucená stříška a vyhozená knížka - nedočtená?. Snad Na hradě a v podhradí. Do hradu jsem nezašel, jen jsem jej minul kolem sochy T.G.M. a zamířil do Nového Světa. Kouzelný to kout staré Prahy s úzkými uličkami, malými domečky, kamennou dlažbou a starými zdmi. Zde člověk vstřebává energii a moudrost generací předků. Malý pohled na Loretu, vždyť je vlastně také součástí Nového Světa a Malou Stranou zpět dolů k Vltavě.
Tentokráte přímo k vodě, henží se to zde různým ptactvem. Ve vodě divoké kachny, nad hladinou rackové a n a břehu i ve vzduchu všude přítomní holubi. Mrknul jsem se na dvůr k Franzi Kafkovi, stojí tam dva pánové, kteří nemají problém s prostatou a šel dál pod oblouky Karlova mostu pozdravit Bruncvíka. Prošel jsem kolem Werichů a Sovových mlýnů, podíval se k českým rybářům, kde bydlili poslední vodníci v Čechách a už jsem byl na dalším mostě, tentokráte Legií. Čas letí, tak jsem schoval Olympus do brašničky a spěchal zpět k orloji na toho Reicha.
Kouzelné černobílé obrázky staré Prahy, ale i české krajiny. Jen škoda, že jich je tu tak málo. Vše samozřejmě klasická technika (já jsem bohužel již po 40 letech celuloidu zdigitalizoval). V galerii jsou i alba mnoha dalších autorů, včetně mnoha známých starých fotografií (Ludvík). A ještě příjemná paní pokladní galerie. Vycházím na Staroměstské náměstí, mám již hlad, ale cestou ceny akorát pro českého důchodce. Polévky od 50 kaček výše a o obědech ani nemluvím. Tu jsem si všiml pod podloubím staré zdejší hospody a ejhle! Vepřové hody, ceny mezi pedesátkou a stovkou. Je to asi ostuda, ale já vesnickej kluk jsem si dal pražskou jitrnici. Ještě rychlé kafe u Hybernů a spěšným vlakem domů.
Po šesté večerní vystupuji na Peruci, opět spokojen z krásného výletu s procházkou po mlžné i slunné Praze a prohlídkou dvou výstav. Musím zase na jaře vyrazit a podívat se na Prahu zelenou a kvetoucí.
FOTO - PRAHA mlžná i slunná
PRAHA z Nového Světa
PRAHA podmračená
PRAHA městské ptactvo
PRAHA čenobílá
Diskuze
|