A jsme v roce 1925 v perucké Měšťanské škole s tehdejším ředitelem Karlem A. Kučerou a jeho vzpomínkami na působení v nové místní škole.
= Z mých pamětí =
(část Peruc)
Karel A. Kučera
6. pokračování
Moje trvalé zneklidňování v tom roce bylo výborným soustem pro učitele B.J., který vysadáváním v hospodách přiléval oleje do ohně, tj. pomluv proti mně. Týž zřejmě nedbal mých napomenutí a pokynů, a byv mnou šetrně upozorněn na zanedbávání svých povinností, vyzývavě mě nezdravil ani ve škole. Tací lidé byli vítámi ve společnosti sobě rovných.
Veřejnost věděla, že tento učitel nesvorným působením se mnou a s některými členy učitel. sboru podrývá úctu, důvěru a vážnost ke škole, ale šetřila ho, až míra byla dovršena.
Při obnově místní školní rady v měsíci lednu 1925 ani vlastní jeho druhové nevolili ho za svého zástupce, což velmi těžce nesl. Zle se rozhněval na svého druha – učitele J.L., který zaujal jeho místo v mšr. Nenávist jeho šla tak daleko, že jsem k uvarování možného škandálu byl nucen přemístiti jeho třídu z přízemí školy do 1.patra.
Při ustavující schůzi místní školní rady dne 22.ledna 1925 byl zvolen předsedou Cyril Šušlík, hospodář. kontrolor, přítel školy. Za škol. dozorce byl pověřen Frant. Štros, kolář, muž mírný, klidný a vzdělaný.
Vyučování žen. ručním pracem na měšť. škole značně trpělo častým onemocněním učitelky Bohumily Strachotové, kteráž trpěla srdeční vadou.
Když v únoru t.r. její nemoc propukla velkou měrou, byla k jejímu zastupování poslána učitelka Milada Sochorová z Loun, kteráž to považovala za pokoření. Dalo mi to mnoho práce, než jsem ji alespoň tolik uklidnil, aby mohla vyučovati. Po odchodu svědomité učitelky Ireny Sekerové vyučování ženským ručním pracím velmi trpělo samým „suplováním“.
Uvítal jsem zákaz účasti žactva na spolkovém tělocviku Federovaných Dělnických Tělocvičných jednot. Zákaz byl vydán po zjištění, že činovníci těchto tělocvič. spolků, překračujíce dovolené meze, zneužívali tělovýchovných cvičení k působení stranickému a vznášeli mezi žactvo nesnášenlivost náboženskou, národní i politickou.
Dne 23. května 1925 zavítali do perucké školy za vedení škol. inspektora Jos. Rybky učitelé a učitelky ze Slovenska (okres Košice a Prešov) v počtu 20. Byli přítomni vyučování ve škole. Zvláště se jim líbilo vyučování ruč. pracím výchovným v dílně školní (odb.učitel Mil. Přítel) a reje dívek na písně národní za vedení učitelky Ludmily Paškové.
Na nádraží je uvítali za obec starosta Václav Babický s radním Jos. Stehlíkem, za místní školní radu předseda Cyril Šušlík se škol. dozorcem Frant. Štrosem a za školu mnou s několika dívkami školy měšťanské.
Po prohlídce školy byl ve sborovně školy společný oběd, jejž připravily žákyně III.tř. měšť. za vedení učitelky Milady Sochorové, za pomoci mé ženy a tří manželek učitelů. Účastníkům zájezdu se na Peruci velmi líbilo a něšetřili svou pochvalou.
Při zájezdu došlo k nedorozumění s provázejícím je četným učitelstvem z Loun, pro něž nebylo místa při obědě. Byli pozváni pouze zástupci škol vedle zástupců korporací.
Na konci škol. roku 1924 – 25 odešel z Loun školní inspektor Jos. Rybka za ředitele střední školy ve Vršovicích (Praha). Zastupování insp. bylo svěřeno slánskému inspektoru Jos. Štětinovi.
Od počátku školního roku 1925 – 26 byla snaživá a oblíbená učitelka Ludmila Pašková služebně přeložena do Loun a na její místo při měšť. škole byl přkázán učitel Eduard Sochor.
Na konci listopadu 1925 podali starosta V. Babický a předseda mšr. Cyril Šušlík stížnost okres. škol. výboru v Lounech na učitele B. J. proti jeho hrubému a nedůstojnému chování, jakož i proti jeho zanedbávání povinností. Při projednávání stížnosti se ukázalo, že inspektor J. Š. Zřejmě nadržoval obviněnému jako svému druhu ze studií. Byv ošv. vyzván k podání vysvětlení o stížnosti, podal jsem pravdivé odůvodnění, ale disciplinární řízení proti obviněnému nebylo zavedeno. Divné to bylo úřadování zastupujícího škol. inspektora.
Na základě konkursu jmenován byl školním inspektorem na Lounsku odbor. učitel F. Fučík, dosud referent u zšr., muž vysoce inteligentní a zkušený. Týž měl k Peruci rodinné vztahy. Měl za ženu dceru býv. řídícího učitele školy perucké Josefa Jelínka, muže velmi taktního a zasloužilého. Od počátku svého působení měl jsem na něho nejkrásnější vzpomínky. Jeho milé a přátelské jednání při učitelském sjezdě v Příbramě r. 1894 zanechalo v duši mé hluboký dojem.
V dubnu r. 1926 navštívil měšť. školu zemský škol. inspektor Dr. Jos. Keprta, který s vedením školy byl velmi spokojen, o čemž se v poradě inspekční pochvalně vyslovil, a prohlásil školní administrativu za vzornou. Při rozloučení naznačil, že již asi na Peruci dlouho nezůstanu. Jako škol. odborníka bude mě třeba na jiném význačném místě.
Při inspekci ho neuspokojil pouze jediný učitel, který bez promyšlené přpravy vyučování improvizoval. (E.M.).
Jak jsem se později dozvěděl od přednosty III. odděl. zšr. vrchního rady A. K., svého vzácného přítele, vyslovil se zši Dr. Josef Keprta ve sborovém zasedání zšr. o škole perucké velmi pochvalně.
Při té příležitosti zmiňuji se o učitel. osobách, jež se mnou v době zemské inspekce na měšťanské škole v Peruci působily:
Nejstarší ve sboru byl Eduard Malý, povahově klidný, mírný, nadmíru uctivý. V jednání se stranami byl velmi opatrný, pověstné bylo jeho příslovečné „ano“. Ve školní praksi bral se uznávanými zásadami vyučovacími, ale pro reformy školské neměl zájmu. Znal dokonale místní poměry, a plně vyhovoval svému prostředí. Ochotně zastával svého stařičkého tchána ve službě varhanické.
Karel Šercl. Muž vzdělaný, jemný a taktní. Povahově byl mírný a klidný, v povolání učitelském velmi svědomitý, ale méně rázný. Na svůj duševní rozhled byl málo podnikavý, což byla škoda. Byl milovníkem přírody a znamenitý kreslíř. Jeho poměr k dětem byl milý a přátelský. Titulní list v kronice školní svědčil o jeho kreslířském umění.
Miloslav Přítel, vzácný to charakter, muž vzdělaný, taktní, nadmíru svědomitý a pilný. Trvale sledoval nové směry a proudy ve svém oboru (kreslení) a získané poznatky s úspěchem uplatňoval ve školní praksi. V jednání byl přímý, z duše se mu protivila pomluva a podezřívání. U dětí velmi oblíbený.
Čeněk Chládek, mladý učitel, velmi snaživý pilný a obětavý, hotovitel zdařilých zeměpisných pomůcek vyučovacích, povahově milý a taktní.
Eduard Sochor (bez odbor. zkoušky), učitel svědomitý a pilný, povahově mírný a klidný. Vyznačoval se chvalně známou ochotou v podnicích vzdělávacích jako dobrý hudebník a zpěvák.
O učitelích a učitelkách jiných jsem se již postupem vypravování zmínil.
Přátelský poměr mezi mnou a učitelským sborem usnadňoval nám práci školní. Nekze to však potvrdit o učitel. sboru obecné školy. V něm rušil soulad zloduch J., jehož se všichni báli. Týž se pokoušel svésti pod svůj vliv i méně odolné povahy učitelů školy měšťanské, ale nepodařilo se mu to!
Nemohu zapomenouti na dobrého člověka a oddaného přítele školníka Josefa Zimu, který vystřídal v roce 1924 školníka V.B. Na J.Z. mohl jsem se ve všem spolehnouti. Náležitě dbal o udržování čistoty a ochotně vypomáhal ve školní zahradě.
PS. Text pana ředitele Kučery jsem prostě přepsal, bez zásadních úprav a oprav, v pravopisu doby, ve které byly paměti psány. Na následujících stránkách píše o cestě na Moravu s učitelem Přítelem a o návštěvě Alice Masarykové v perucké škole. V závěru druhé kapitoly popisuje pan ředitel Kučera své přeložení z perucké školy.
Pokračování příště
Část 1.
Část 2.
Část 3.
Část 4.
Část 5.
Část 6.
|