Stradonické ženy nás pozvaly na další zajímavou akci, tentokráte scénické čtení v podání libochovické Scény o cestovateli a botaniku Benediktu Roezlovi. Příjemný program na sobotní odpoledne.
Nebylo to prvé představení tohoto scénáře páteckého patriota a divadelníka z libochovické scény Jaromíra Tlustého. Autor musel jistě pracně pátrat po celém světě po materiálech o Benediktu Roezlovi, botaniku a cestovateli, který má blízký vztah k Pátku, kde prožil své dětství. Některé materiály našel v českých archivech, ale další v Rakousku, Německu Británii i v Americe. Právě Amerika byla cílem cest a pátrání po vzácných rostlinách českého botanika a jeho blízkých příbuzných.
Jaromír Tlustý požádal své přátele, ochotníky Naďu Hladíkovou a Jiřího Dědourka a spolu nastudovali velmi zajímavé, poutavé a naučné pásmo. Seznámili jsme se, zejména díky zachovaným dopisům B. Roezla a jeho synovců, s botanikovým životem v Evropě a Americe v polovině 19.století. Je překvapivé, kolik míst v severní, střední a jižní Americe navštívil a jaké množství nových rostlin, zejména květin, objevil, nasbíral a dokázal i dopravit do Evropy. Po návratu byl v celé Evropě uznávaným odborníkem a od ruského cara dokonce dostal za svoji činnost vyznamenání. Dnes má B. Roezl svůj hrob v Panenském Týnci a pomník v Praze na Karlově náměstí. Program byl doplněn malou výstavkou fotografií, map a indiánských předmětů. V hostinci U Pytláka se sešla snad stovka spokojených posluchačů.
Divadelníkům z Libochovic patří dík za jejich pásmo a ještě větší ocenění si zaslouží stradonické ženy, které celoročně připravují zajímavé a vydařené akce, na které se sjíždějí desítky návštěvníků ze širokého okolí. Škoda, že na Peruci není zájem, ani ochota takto společensky žít.
Až na několik vystoupeních místních dětí, což je samozřejmě moc pěkné a záslužné, se v tomto středisku regionu, s bohatou historickou i kulturní tradicí, téměř nic kulturního nekoná. V minulém období jsem byl členem místní kulturní komise, která dle mého neopracovala tak, jak by měla a snad ani nemohla. Téměř všechny mé návrhy na akce, výstavy a návrhy propagace Peruce byly zamítnuty. Jediné, co se pracně podařilo prosadit bylo divadelní představení Třetího věku z Loun. Na letošek jsem připravoval upomínku na perucký rod Thůnů, chtěl jsem udělat výstavu v muzeu o tomto významném rodu a besedu v kině se žijícími Thůny. To vše u příležitosti 100 let jedné významné události. Ani zde jsem nenašel podporu. To, jak si úřad městyse Peruc cení práci svých občanů se konečně ukázalo i v závěru minulého volebního období, kdy již nebyla komise svolána a ani ji nebylo řečeno Děkujeme, popřípadě vás Nepotřebujeme.
Několik ilustračních fotek ze Stradonic.
|