Židovský hřbitov NAD PERUCÍ LÉTALI DRACI A NA HŘIŠTI STRAŠILI BUBÁCI. | NAD PERUCÍ LÉTALI DRACI A NA HŘIŠTI STRAŠILI BUBÁCI. |
| Napsal Lukáš Buben | |
| Pondělí, 27 září 2010 | |
|
Že nevěříte, ale je to tak, konal se zde již druhý ročník DRAKIÁDY, kterou pořádala T. J. Sokol Peruc. Tato akce se uskutečnila v pátek 24.září od pěti hodin a sraz byl na Tyršově cvičišti v Peruci. Společně s drakiádou se konala i výstava bubáčků a strašidel vydlabaných z dýní.
Jak už jsem napsal, sraz byl na pátou hodinu odpolední na „Tyršáku“. Já jsem však přišel o něco dříve, abych stihnul ještě vyfotit krásně vyzdobený vchod na hřiště, o který se postaraly místní sokolky. Chvilku po mě začali přicházet první účastníci drakiády a skoro každý nesl i dýňového bubáka. Hned bylo na hřišti veselo. Rodičů s dětmi přicházelo stále víc, účast byla opravdu hojná a vyšlo nám i krásné počasí. Některé děti hned zkoušely, jak je jejich dráček připraven na let a jiné zase se zájmem okukovaly bubáky. Když už nikdo další nepřicházel, bylo načase udělat společnou fotku. Děti rychle utvořily skupinku a za společného provolávání „sýýýýýýýr“, jsem několikrát zmáčknul spoušť fotoaparátu. Poté se vyrazilo na fotbalové hřiště. To vám byl, ale dlouhý průvod. Jen co jsme přišli na hřiště, pustili se všichni do pouštění draků. Děti čaply provázek a utíkaly, co to jen šlo. Některým dráček poslušně vzlétl, ale někomu ne a ne se odpoutat od země. Stačilo však trochu poštelovat provázky a už to letělo. To bylo najednou radosti. Postupně jsme se však přesunuli na pole, protože fotbalové hřiště je proti větru chráněno topoly, což pro vzlet draků není dobré. V jednu chvíli jsem na obloze napočítal 25 dráčků všemožných barev a tvarů. Všichni jsme stáli se zakloněnou hlavou a sledovali, jak krásně letí. Docházelo i k nehodám, kdy se jeden dráček zamotal do druhého, ale vše dobře dopadlo, stačilo provázek rozmotat a letělo se dál. Začalo se pomalu šeřit, proto byl čas se vrátit na malé hřiště. Zde nás již čekal připravený táborák, ale hlavně rozsvícení dýňových bubáků. Každá vydlabaná dýně byla originální a zajímavá, ale ještě to chtělo větší tmu. Aby nám to čekání uteklo, opékali jsme buřtíky, to vám byla dobrota. Děti si ještě zaskočily na kolotoč, houpačky a prolejzačky. Znovu jsem se šel podívat na rozsvícené dýňové bubáky, jejichž světlo ve tmě krásně vyniklo. Udělal jsem pár posledních fotek a byl čas se rozloučit. Sokolům náleží velké poděkování za tuto báječnou podzimní akci. Věřím, že se dětem i rodičům líbila a těším se zase příště. |
| < Předch. | Další > |
|---|
