Rychle zabalit, nasnídat se o nastoupit do autobusu před hotelem Bastion v Rotterdamu. Kolem přístavů, překladišť a letiště jedeme do blízkosti Amstrdamu, do města Noordwijk, kde se řadí velký průvod alegorických vozů, kterýn později zamíří na amsterdamské předměstí. Opět ucpané ulice, stavky autobusů a tisíce turistů, vystoupili jsme a došli k posledním vozům průvodu. A to co vidíme, je neskutečné. Na nízkých valnících jsou z milionů květů sesatveny scény a obrazy z celé Evropy. Divíme se, kde se všechny ty květy vzaly, ale pak sjme si uvědomili, že jsme viděli i posekaná pole květin. Kvalitní cibule se pěstuje mnoho let a tak se musí květ odstranit, aby zesílela. A Holanďané je využijí takovýmto nádherným způsobem. Jsou zde nejen obří květy, ale i obří lahev sektu, kohout, cyklisté, lyžaři, mořští koníci, gondola, vikingská loď, lokomotiva a mnohé další obří obrazce. Průvod se dává do pohybu směr hlavní město, já prohlížím ještě souběžnou ulici, kde sjou sice skromnější, ale o to upřímněji vyzdobená vozidla. Skutečně famózní podívaná. V tu chvíli jsem byl sám a bál jsem se, abych opět nepřišel pozdě. Hledal jsem přemístěný autobus asi půl hodiny, mnozí mnohem déle. Ani jsem se nestačil podívat na blízké moře. Sešli jsme se všichni amohli vyrazit k poslednímu cíli naší cesty za poznáním.
    Vystoupili jsem u hlavního amsterodamského nádraží, před ním je i přístaviště výletních lodí. Po chvílim jsme našli tu naší a vyrazili na cestu po grachtech. Tak zde říkají vodním cestám, kterých je snad více než tratí v moskevském metru. A nad přístavištěm opět holandský fenomén, parkoviště pro tisíce jízdních kol. Po projetí kolem osobního přístavu jsme projeli pod prvním mostem na okružní jízdu. Jeli jsme mezi ulicemi a domy, jako když jede Prahou tramvají po středovém pruhu. Jen o pár metrů hlouběji. Již jsem psal, že holndské domu jsou malé, v městě však spíše úzké. Mají několik pater, ale šíři jen pár metrů. a protože se tam vejde pouze úzké schodiště, má každý dům ve štítu kladku, kterou se nábytek vytahuje vzhůru do velkých oken. Ale lidé nebydlí pouze v domech, břehy grachtů vroubí stovky hausbotů. Některé pěkné, některé již rezivějící, ale ve všech je určitě zajímavé bydlení (vzpomeňme na Saturnina). A prý je to bydlení velmi drahé. U mostů jsou zábradlí, o která jsou opět opřena bycikly, na březích bez zábradlí sedí lidé u stolečků, nebo přímo na zemi. Mezi výletními loděmi jezdí skupinky amsterodamčanů na menších člunech. Byt je malý, parků minimum a tak takto probíhají přátelská setkání a pikniky. Mnohem zajímavější to tam muselo být o týden později, kdy při dni královny propukají velké oslavy, voda je zaplněna lodičkami s rozjařenými Holanďany. Po více než hodině jízdy jsme dorazili opět do přístaviště. Pokud chcete poznat krásný Amsterdam, určitě to zkuste z lodi.
    Pak už nás čekala pěší procházka. Ty široké ulice nejsou nic moc a hlavně samé staveniště. Minuli jsme muzeum voskových figurin a zamířili k Van Goghovi. Tento z nejznámějších světových malířů zde má své muzeum. Viděli jsme známé slunečnice, ale i úplně neznámé díla thoto mistra. Jsou zde i obrazy jeho vzorů, součastníků a další související ukázky. Pepa už byl trochu unavený a oba hladoví, opustili jsme obrazárnu o začali hledat nějakou hospůdku. Našli jsme v souběžné ulici, usedli a zkoušeli si něco objednat. V holendském jídelním lístku jsem se moc nevyznal, servírka přínesla ingliš a tam jsem  našel nějakou kuřecí směs v zábalu. Objednal jsem a ktomu pivo. Přinesli jakoby masem plněné palačinky se zeleninovou oblohou. Najedli jsm e se dobře. Když vyšli z muzea všichni účastníci zájezdu, prošli jsme se ještě společně podél břehů kanálů, nahlédli do galerie Marca Chagalla, zastavili jsme se u sochy známé židovské dívky Anne Frank a u další sochy nizozemského autora Dekkera - Multatuliho se rozešli k samostatné prohlídce města vodních kanálů. S Pepou jsme ještě prošli několik ulic s grachty, na malých schůdcích před svými úzkýmí domy relaxovali jejich nájemníci a kdo se sem nevešel, vystrčil alespoň nohy z okna.  My unaveni jsme se usadili před masážním salonem. Za nadcházejícího večera jsme pozorovali klidný ruch Amsterodammu, lidičky sedící, spěchající, ale hlavně ujíždějící na kolech mnoha tvarů. Bylo nám příjemně. Přiblížila se hodina kdy jsme se měli sejít před odjezdem a tak opět vyrazili na náměstí s pouťovými atrakcemi. Paní Vorudová nás ještě provedla uličkami lásky. Jen pár centimetrů od obou ramen byly výlohy s kráskami, některé však zatažené. Tam se asi pracovalo. Došli jsme naproti nádraží, kam pro nás po chvíli přijel náš autobus firmy Altano. Udělali jsme poslední kroky na holandské půdě a vydali se nocí k domovu.
   Čekala nás obvyklá cesta přes celé Německo se snídaní už doma, na Rozvadově a po vyložení spolucestujících v Praze a Slaném šťastný dojezd domů. Poznali jsme další evropskou zemi a naše cesta určitě stála za pět dní cestování. Jak jinak, s paní Vorudovou jsou naše společné výlety zajímavé a pohodové. A jako každý rok, těšíme se na ten příští a další cestu za poznáním zase někam ... ?

FOTO Holandsko 2010 - den třetí

Články: Den prvý
            Den druhý

Diskuze