Spěchali jsme na největší světovou aukci květin v Aalsmeeru. Je to skutečně monstrózní zařízení, které mě ale neoslovilo. Já nemusím velká obchodní centra, kde se s lidskými produkty zachází pouze ekonomicky v přemíře upocených a uhnaných, ale prakticky nemyslících lidí. A po vstupu do této snad kilometrové haly na mne padla deprese. Pořídil jsem v rychlosti pár dokumentujících záběrů a po ochozu, plném tisíci turistů z celé Evropy se prodíral ven. Trvalo mi to asi 20 min a uvolněně jsem si oddechl po příchodu k autobusu, zaparkovaného na obřím nádvoří mezi stovkami dalších. Viděl jsem, ale nemusím.
    Odjeli jsme k druhému cíli naší cesty, do největšího květinového parku v Holandsku, do Keukenhofu.  Opět květiny, ale zde je to o něčem jiném. V přírodě, v parkové úpravě na 32 h, je 15 km cest pro návštěvníky a kolem nich mezi stromy, vodními kanály a trávníky tisíce živých květin. Samozřejmě nejvíce tulipánů. Těch prý tady je 4,5 milionu ve 100 variantách. A mezi nimi hyacinty, narcisy a další a další květiny i krásné dřeviny, vše v plném květu. Kolem fontány ve tvaru květu a starobylého orchestrionu jsme se vydali s Pepou na procházku. Jenže kam? Kam jsme pohlédli, všude nádherné barevné koberce. Vydali jsme se vpravo, tu odbočili po levé ruce, tu po pravé a oči i objektivy našich foťáků nevěděli kam pohlédnout.
    Kolem jezera s velkým vodotryskem a mezi barevnými obrazci k obřímu rododendromu ve skleníku (zde je ale moc teplo) a kolem větrného mlýna do další časti parku. Trochu ušlí a hladoví jsme si sedli na lavičku u žluto-oranžových narcisů a pojedli cosi ze svých baťůžků. Ale musíme dál! Nedaleko byl další skleník, vlastně výstavní hala, plná orchideí. Ty se vždy po člověku koukají a občas se i usmějí. Ale z tepla zase rychle ven, alejí nádherných stromů, mezi sochami zasazenými do živé přírody a další a další květinové obrazce až k druhému břehu jezera s vodopádem. Mnozí návštěvníci se občerstvují v příjemných restauracích, téměř každý se chce vyfotit mezi kytičkami (koukám, že my s Pepou na to zapoměli), ale nám už utíká čas. Vždyť se po květinovém parku procházíme již téměř 3 hodiny. Pomalu kolem orchestrionu (jaké má krásné papírové zvukové nosiče!) a fontány zpět k autobusu. Tak tahle procházka stála za to. V očích všech přátel v autobusu se lesknou nádherné barvy květin. Zahrádkáři ještě nakupují cibule a po chvíli jedeme dál.
    Paní Vorudová a páni řidiči pro nás připravili ještě jednu neplánovanou zastávku ve starobylém městě Delft . Ony snad jsou všechna holandská města, s vyjímkou těch zničených v krutých válkách 20. století (Rotterdam), starobylá. Vždyť i zde vznikala evropská civilizace a po moři se sem dostávalo bohatství i poznání světa. Ale zpět do Delftu. Přivítal nás zdvižený padací most, těch je v holandsku více než u nás železničních přejezdů. Po chvíli jsme se již mohli pěšky vydat do centra. Velkému náměstí města, ve kterém sídlil i Vilém I. Oranžský, vévodí gotický starý chrám Oude Kerk (Starý kostel), kde je i hrobka holadské královské rodiny. Před kostelem velká socha holandského právníka Huga Grotia (16.-17.stol.) a jen tak pro zajímavost, v tomto městě se narodila i světová tenistka českého původu Michaëlla Krajicek. Do kostela jsme nešli, ale rozprchli se po náměstí a okolních uličkách s kanály. Já se chvíli zastavil u místních studentů, kteří se bavili soutěžemi přímo uprostřed náměstí. Ty mladé Holanďanky jsou ale velké a urostlé... . Zde jsme poprvé zblízka přišli do styku i s dalším holandským fenoménem, jízdním kolem. Ta jsou většinou bez přehazovačky (vždyť zde není žádný kopec) a cyklisté na nich sedí vzpřímeně.  A převáží se na nich vše, včetně malých dětí v košíku.  Koupil jsem si zdejší modrobílou fajánskou keramiku a prohlídka dalšího příjemného místa v Holandsku končí.
    My opět po ucpaných silnicích míříme do svého hotelu v Rotterdamu k druhému noclehu. Nevýhodou takto přepychového ubytování je to, že si nikde nemůžeme společně sednout, pobavit se a popřípadě i zazpívat, jak jsme zvyklí. Ale alespoň se vyspíme.

 FOTO Holandsko 2010 - den druhý

Diskuze