4.4.2002
Dnes vzpomínáme 119 výročí od narození Emila Filly, malíře, úzce spjatého s Perucí. Jak jeho život popsal Deník Lučan?
Emil Filla viděl v krásách Středohoří hlavně svobodu
Deník Lučan - 29.3.2001
VÝROČÍ /
Malíř prožil část života v Peruci, nyní jsou tam vystaveny jeho obrazy.
4. dubna, si připomeneme 119 let od narození našeho významného
kubistického malíře Emila Filly. Narodil se 4. dubna 1882 v Chropyni u
Kroměříže. Studoval na pražské akademii u profesora V. Bukovance.
Poprvé vystavoval své obrazy s dalšími přáteli z akademie Fieglem,
Horbem, Kubištou, Kubínem, Nowakem, Procházkou a PittermannemLongenem
(Osma). Výstava Osmy byla důležitým mezníkem ve vývoji moderního
českého umění.
S Českým středohořím se Filla setkává v roce
1930, kdy ho přivádí jeho přítel Dr. Vlastimil Juren do Třebenic a
Loun. Touto dramatickou krajinou je okouzlen, ale zatím se věnuje jiným
námětům a České středohoří se objevuje jen v několika kresbách. Tato
krajina se usídlila v jeho nitru, kde uzrávala a čekala na svůj čas.
Ten přichází v době, kdy je Emil Filla uvězněn v koncentračním táboře v
Buchenwaldu, kde ve velkých útrapách stráví celých 6 let (1939 1945).
Ve vězení píše knihu "O svobodě", kde vzpomíná na České středohoří,
které se mu stává symbolem domova a svobody píše: "Je rok bídy a
nesvobody rok 1943 bídy buchenwaldské. V mysli jak ve snu vyšel jsem
jednoho rána a ještě před parnem dne dostihl jsem vrcholku Řípu.
Poklekl jsem a zlíbal zem. Na všechny strany ode mnou se vzdouvala země
v trylcích pestrých polí, v krescendu kopců, pohoří, hor, a z ní
porůznu, až kam dohlédlo oko, vzpínající se křivkou, jak vzepjatý kůň,
tyčilo se naše krásné a úchvatné Středohoří, a tato celá země
pozdravila ubohou mysl, že srdce mé s radostí poznávalo svůj kraj, kde
kámen i mez, les i bystřina a celý duch krajiny mluví v nevýslovné
přesvědčivosti a zpívá o plnosti života, a každý kvítek, oblaka i řeky,
hlas duše, těla i srdce člověka neustále vydává svědectví o vnitřní
rodné své podstatě o svobodě."..."To je ten kraj můj milovaný, duše má
a touha, má podstata, osud a úděl a marně v řeči pojmu hledám jiný
výraz, než slovo velebné a čarokrásné: svoboda." Možná, že právě
vzpomínky na milované Středohoří pomohly Fillovi přežít útrapy
koncentračního tábora. Vrátil se s podlomeným zdravím a tehdy píše
svému příteli Dr. Jurenovi: "Kdybych jen mohl, jel bych se podívat někm
k Máchovu jezeru, kde se mi tolik líbí, na kraj, který musí být pro nás
a pro českého člověka znovu objeven. Je to kraj, kam by měli chodit
všichni naši mladí lidé, aby se z nich stali umělci, básníci a
filosofové. Snad budoucnost pochopí že z tohoto kraje se stane kolébka
naší budoucí kultury."
V roce 1947 se Emilu Fillovi splnilo
přání, pronajal si část zámku v Peruci, kam vždy v létě přesídloval. A
právě zde začíná malovat krajinu Českého středohoří, kterou měl již
důkladně prostudovanou a zažitou. Vznikají tak zajímavé panoramatické
obrazy, které vystihují jedinečný ráz a drama této krajiny. Jsou
vyznáním lásky ke Středohoří, vyvrcholením tvorby a poselstvím velikého
umělce, kterému již mnoho života nezbývalo. Umírá 7. října 1953.
Galerie Benedikta Rejta v Lounech zřídila na zámku v Peruci Pamětní síň
Emila Filly, kde můžeme zhlédnout jeho obrazy Českého středohoří, ale i
další díla, zejména z poválečného období. Pamětní síň Emila Filly bude
přístupná od 5. června do konce září každý den kromě pondělí od 10 do
17 hodin.
Redakce iperuc redakce iperuc
|