Tentokráte střípky ze školních lavic a kam se ztrácí boty.

ZE ŠKOLNÍCH LAVIC

Vyučující ve čtvrté třídě se v hodině přírodovědy ptá dětí:
„Jak se rozmnožují houby?“
Přihlásí se jedna žákyně a odpoví:
„Houby se rozmnožují tak, že vypustí trus.“

VLASTIVĚDA VE 4.TŘÍDĚ
Popiš, jakým způsobem žili lidé v pravěku

…žili v tlupách, přebývali v jeskyních, živili se sběrem a lovem. Oblékali se do kůží, oslovovali se „bratře“ a „sestro“…

…oblékali se v létě do různých prostých šatů, v zimě do kožichů.Mluvili na sebe jenom ňákými svými pokřiky…

…živili se zvěřinou z lesa – dělali propasti na slony a jinou zvěř. Mluvili mezi sebou někdy ošklivě a někdy zas upřímně a hezky…

..nejdříve se živili obilninami a později lovem zvířat, oblékali se do starých hadrů. Mluvili většinou česky a rusky…

…oheň získali od blesku, později se ho naučili rozdělávat. Přišli k nim Cyril a Metoděj a začali je učit mluvit…
______________________________________________________________


TAJEMNÍ ZLODĚJI BOT

O mých narozeninách k nám přijela návštěva – babička a děda z Loun. Přede dveřmi si nechali své boty a po návštěvě chtěli odjet domů. Když otevřeli dveře, boty tam však nenašli. Byli jsme z toho všichni vyděšení a šli jsme je hledat. Nikde ale nebyly. Tatínka napadlo podívat se do boudy našeho štěněte. A tam jsme uviděli všechny jeho poklady! Našli jsme nejenom boty babičky a dědy, ale i mojí dávno ztracenou pistoli, kterou jsem už dlouho hledal.
Po odhalení našeho tajemného zloděje si boty už raději uklízíme. Těšíme se, až z toho vyroste a přestane ho to bavit.                                                            Tomáš Kalina

Když jsme si přivezli štěňátko, dali jsme mu jméno Bobík, protože můj bráška Dáda byl ještě malý, neuměl moc mluvit, ale slovo Bobík už zvládl.
Bobík si rád hrál s mašličkou na provázku, ale ještě raději měl naše boty. Často jsme je hledali na zahrádce a pokud je neroztrhal, tak do nich udělal alespoň loužičku. Nyní už je velký a bot si nevšímá.
                                                                                                               Michael Troják

Jmenuji se Petra a moje sestra Veronika.Donedávna by to nebylo nic zvláštního, ani legračního, ale teď…
Před 14 dny jsme si přivezli štěně – borderteriéra. Je to fenka a jmenuje se Verra. První noc spala u nás v kuchyni, ale hrozně vyla, tak nakonec spala v ložnici u mamky a taťky. Další  dva dny byla ještě smutná, stýskalo se jí po mámě a ostatních štěňatech. Brzy si však začala zvykat a vymýšlet různé lumpárny. Nejraději má, když je s ní někdo venku. Když musí být sama doma, tak aspoň honí kočku, která z toho není právě nadšená. Její nejoblíbenější zábava je odnášet a rozkousat pantofle. Už rozkousala troje a okousala rohožku. Takže když se od nás ze dvora ozve:“Veruno, už jsi zase rozkousala pantofle!!“, může si někdo myslet, že je rozkousala sestra.        Petra Křepčíková