Louny /ROZHOVOR/ - Rock–crossoverová kapela pořádá v sobotu 27. února třetí ročník akce Hudební večer, v programu vystoupí tři další hosté.

Lounskou restauraci Stromovka (Bahno) rozduní v sobotu 27. února rock-metalová muzika.

Domácí Kapela Ruxak, v čele s charismatickou zpěvačkou Veronikou, tam chystá Hudební večer 3. Fanoušci tvrdší muziky se mají opravdu na co těšit. Pozvání tentokrát přijali pražští Empire, Alchemist z Mostu a kladenská partičku Munzifai.

Kapela Ruxak není na lounské scéně žádným nováčkem, fanoušky baví již třetím rokem. Loňský rok byl plný zvratů, od nahrání nových skladeb, úspěšné koncerty až po vykradenou a vypálenou zkušebnu. Do Ruxaku přišly také nové tváře – sólový kytarista Bouda a baskytara – Michal.

Pozvání k rozhovoru přijali zpěvačka Veronika a kytarista Honza.

V loňském roce zaútočil na vaši zkušebnu zloděj a žhář, přišli jste o nástroje...
Honza: Ano, to byla pro nás opravdu velká rána. Dopadlo to tak, že i přes iniciativu, kterou policie měla a dávali nám naději, tak nám nakonec sdělili, že pro nedostatek důkazů se případ odkládá. Takže výsledek nula. Nicméně ale musím říct, že se policie snažila a něco tomu určitě dali. Kapela ale přišla o všechno.
Veronika: Já v podstatě potřebuji jenom mikrofon, ale kluci přišli o nástroje, což byl opravdu průšvih. Nová kytara není levnou záležitostí.

Vraťme se na úplný začátek, jak jste se dali dohromady?
Veronika: Kapela vznikla po rozpadu Ježkových Wočí, kde jsem zůstala sama s bubeníkem a nechtěla jsem přestat zpívat a koncertovat s kapelou, tak jsem si k sobě chtěla najít nové muzikanty. Tenkrát mi kamarád doporučil, že zná jednoho kluka z vesnice, který si brnká a který by mohl přijet to zkusit. Tak jsem poznala našeho kytaristu Honzu Stejskala. Přijel, zahrál a zjistili jsme, že to bude dobrý. Začali jsme skládat nové písničky, postupem času jsme přibrali další muzikanty. Nechtěli jsme muzikanty z Loun, i když jsme odtamtud ze začátku měli bubeníka i kytaristu, ale postupně se kapela poskládala z muzikantů mimo Louny.

Proč ne hudebníci z Loun?
Veronika: Jsou tu úžasní muzikanti, mají talent, fandím jim, ale my jsme v té době hledali muzikanty neovlivněné lounskou scénou.
Honza: Chtěli jsme opravdu nezávislé lidi, neovlivněné lounskou scénou, která je svým způsobem pro mě, i když jsem původem Louňák, zkostnatělá, taková až moc jednotvárná. Tady je skupinka dvaceti, třiceti opravdu dobrých muzikantů, ale točí se kolem jednoho stylu hudby, jednoho stylu zpěvu a my jsme chtěli jít trošku jiným směrem.

Jaký styl hudby hrajete?
Honza: V podstatě jde o rockovou hudbu s občasnými metalovými prvky.

Kdo vymyslel název kapely Ruxak?
Veronika: Vznikl na zkušebně, při oslavě kamarádových narozenin, řešili jsme, jak se budeme jmenovat. Nikoho nic nenapadalo, nikdo z nás na vymýšlení nějakých názvů nemá hlavu. Až jeden můj kamarád plácnul ze srandy, ať se jmenujeme Ruxak, jako baťoh na cestách. Mně se to moc ze začátku nezamlouvalo, nechtěla jsem, aby nás lidi měli za pankáče, ale ve finále se to chytlo.
Honza: Jeden čas jsme uvažovali o změně, ale nakonec to neprošlo. Jsme prostě Ruxak.

Vystřídalo se u vás několik muzikantů, představte nám kapelu?
Honza: Máme dvě kytary, baskytaru, bicí a sólo zpěv Veronika. V téhle sestavě jsme hráli vždycky, akorát se střídali muzikanti. Hrajeme tedy ve složení Veronika Fialová (zpěv), Honza Stejskal – Hrabě (kytara), Michal Jirák – Michalson (baskytara), Martin Bretšnajdr – Brady (bicí) a náš nový člen, sólový kytarista Honza Budjač – Bouda, který bude mít premiéru právě na Bahně.
Veronika: Myslím, že sólová kytara naše songy opravdu nakopne. Rozhodně se mají fanoušci na co těšit.

Kdo skládá hudbu?
Honza: Z osmdesáti procent skládám já.
Veronika: A teď začal i Bouda.

A texty?
Veronika: Texty píšu já.

O čem zpíváš?
Veronika: Texty jsou většinou moje životní příběhy. To co jsem prožila a zažívám. (smích)

V loňském roce jste dostali velkou příležitost zahrát si na lounském vábení. Vystoupili jste v sobotu v osm hodin večer, na hlavním pódiu. Stáli jste najednou před publikem, které ani tolik na vaše koncerty nechodí. Jak na to vzpomínáte?
Honza: Dostali jsme naprosto fantastickou příležitost, fantastický čas. Doufám, že jsme nezklamali. Ale myslím si, že ne, měli jsme spousty kladných ohlasů.
Veronika: Určitě to byla skvělá zkušenost, dostali jsme se do povědomí i jiným lidem, těm, kteří ani třeba rock neposlouchají. Nabrali jsme nové zkušenosti, byl to skvělý zážitek.
Honza: Ještě musím říct, že přesto, že děláme rockovou muziku, tak nás poslouchají i děti i starší lidi.

A co Dočesná v Žatci?
Veronika: Na Dočesnou jsme chtěli minulý i předminulý rok, ale tam jsme se nedostali. Letos bychom to chtěli zkusit znovu, uvidíme.

Natočili jste už CD?
Honza: Dlouhohrající oficiální album jsem ještě nevydali. Ještě v začátcích jsme rychle vydali demo, s několika písničkami, ale to opravdu byly jednoduchý písničky.
Veronika: V roce 2009 jsme natočili promo desku, kde jsou zvukově kvalitní songy. Tenhle rok bychom chtěli natočit CD, přidat nové songy, okořenit to i novým kytaristou, ale je to vše o penězích. Bohužel finanční možnosti kapely jsou omezené. Bez sponzora, který by kapele pomohl, to půjde těžko. Potřebovali bychom někoho, kdo by nám v tomhle mohl pomoci.

Co letos chystáte?
Honza: Pro nás je jedna z největších akcí koncert na Bahně, který pořádáme my. Pak máme naplánováno několik dalších vystoupení. Určitě se podíváme i na nějaký letní festival. Kde všude hrajeme, najdou fanoušci na naší webové stránce bandzone.cz/ruxak.

Co vám hraní dává?
Honza: Hraní mě nesmírně baví, baví mě koncerty, baví mě skládat muziku, skládám v noci, v posteli… Nejkrásnější odměnou je to, když lidi pod pódiem ocení vystoupení ovacemi, když je to baví.. Nebo, když za námi přijde někdo, kdo muzice rozumí a řekne: „Chlapi bylo to dobrý, Verčo, krásně zpíváš,“ tak to je skvělý pocit.
Veronika: Velice mě to baví a naplňuje. Dává mi to možnost vyjádřit své pocity, emoce, a sdělit světu, co mám na srdci. Největší odměnou je pro mě spokojené publikum a noví fanoušci.

A co hraní bere?
Honza: No... tak já jsem rozvedený. Ne každá ženská má pochopení pro to, že člověk to opravdu dělá s úmyslem pro tu muziku a nevidí v tom ženský, byla tam i žárlivost na Veroniku. Já jsem rád, že s Verčou máme naprosto profesionální vztah. Samozřejmě bere to i ten čas, ale když to dělá člověk s tím, že ho to baví, tak času nelituje. Protože to dělá proto, aby to dávalo, přesto, že to bere.
Veronika: Protože je to časově náročné, tak nemám možnost tolik se stýkat s přáteli a rodinou. Od 18 let žiji sama a znamenalo to pro mě odříkání spousty věcí. Je to o tom chodit do práce, zaplatit nájem a zbytek opravdu investovat do muziky. Hodiny, které jsou volné, se snažím trénovat, cvičit a zpívat pod vedením paní profesorky Lídy Nopové, aby to mělo nějakou úroveň.

Oblíbená kapela?
Honza: Nightwish
Veronika: Je jich spousty, ale nikdy jsem neměla nějaký vzor, vždycky jsem si říkala, že chci být sama sebou. (smích)

Kam byste to chtěli v muzice dotáhnout?
Honza: Člověk sní a bez toho to ani nejde.
Veronika: Vždycky jsem chtěla být profesionální zpěvačka, jezdit s kapelou po světě, hrát a zpívat.

Veroniko, nedá mi to a musím se zeptat. Kdo ti tvoří účesy na koncerty?
Účesy, to je historie sama o sobě. (smích) Už na škole jsem experimentovala. Začalo to pak s mojí první kapelou. Říkala jsem si, že nemůžu být stejná jako ostatní zpěvačky. Musí to být odvar, aby lidem, když už si nezapamatují jméno, se vryl do paměti šílený účes. Můj první koncert s kapelou Ježkovi Woči byl s postaveným čírem na hlavě. Pak už ty účesy jely, doma jsem si vymýšlela různé kreace a pomohla mi je vytvářet moje sestřenice a kadeřnice Luiza. Teď už mám novou kadeřnici, s kterou začínáme taky experimentovat. Na Bahno také chystám nějakou vlasovou specialitu, tak doufám, že to všechno bude, jak by to mělo být.

A co tvoje přezdívka Sluníčko, prozradíš nám její původ?
Tak tahle přezdívka vznikla už na střední škole, v té době jsem nosívala blond vlasy, vždycky jsem se usmívala, učitelky a kamarádi mi pak začaly říkat, ty jsi jako Sluníčko. Vžilo se to pak i v kapele, nosila jsem po celé hlavě účes s bodlinami jakoby do tvaru Slunce. I jednoho dne Plazík (fotograf Miroslav Blažek z Peruce, pozn. red.) prohlásil: „Ty svítíš jako Slunce.“ (smích)

Chcete něco vzkázat fanouškům?
Veronika: Určitě ať přijdou, poslechnou si nás v nové sestavě, mámě předělaný některý starý songy. Každopádně se mohou těšit na skvělý muzikanty, super večer, pohodovou atmosféru….
Honza: a na ostatní dobrý kapely. A taky na dobrou cenu, šlo nám o to udělat koncert pro lidi a ne na tom vytřískat peníze.
Veronika: Určitě cena je příznivá, a to i přes to, že vystoupí kapela Empire, která hrála s Apocalyptikou, a taky s Arakainem.

Děkuji za rozhovor.

Mirka Strnadová, Žatecký a lounský deník

Diskuze