iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

Jaroslav Maťák
VIDÍM
Prodlouženo
11.5. - 28.6.2020

Galerie u Plazíka
Peruc
Jaroslav Maťák, fotograf celý život spojený s Litoměřicemi. Výstava představuje jeho tvorbu od jeho počátků koncem 50. let až po závěrečné práce těsně před smrtí.  Výstava je přístupná při dodržení předepsaných hygienických opatření o víkendy a svátky od 10 do 17 hodin až do 28. června 2020.
PLAKÁTEK

Jana Mézlová
JE LIBO VEJCE?
28.5. - 21.6.2020
Oblastní muzeum Louny
Výstava kalíšků na vajíčka ze sbírky perucké Akademické malířky Jany Mézlové.
PLAKÁTEK

10 květin pro šlechtické rody Thun a Suys
od 9.6.2020 10 hod. do konce sezony
Muzeum české vesnice 
Peruc
Výstava koláží, fotografií a obrazů spoutaného uměleckého uskupení Mythicghoul.
PLAKÁTEK 
   

Charlotta Garrigue Masaryková
Američanka, která se stala Češkou

12.6.2020 18 hod.
Za Dubem Peruc
Stodolní divadlo
Komponovaný pořad z dopisů a vzpomínek Charlotty a Alice, provázený lidovými písněmi a hudbou.
PLAKÁTEK 
 

Výroční koncert
100 let CČSH
14.6.2020 14 hod.
Kaple M.J.H. Peruc
Husité zvou na odložený koncert Chrámového pěveckého sboru NO CČSH v Lounech.
PLAKÁTEK
     

Marrákeshem krok za krokem
19.6.2020 18 hod.
Za Dubem Peruc
Stodolní divadlo
Přednáška PhDr. Marie Imbrové.
PLAKÁTEK
   

Zámecký piknik & noční karneval
20.6.2020 13 hod.
Zámek Pátek n.O.
Kostýmovaný zámecký piknik & noční karneval v maskách, soutěž o nejlepší fotografii v zámeckých nikách, odpolední hry a soutěže o drobné ceny
Zámek Pátek 

Tajemný poklad na Pátku
27.6.2020 14 hod.
Zámek Pátek n.O.
Šerm a různé kratochvíle pro všechny hravé lidičky.
Vstupné dobrovolné

Zámek Pátek  

Peruc kino
UZAVŘENO 
Obecní kino v Peruci zůstává uzavřeno až do 31. srpna 2020. Pokud to podmínky umožní, bude znovu otevřeno od září 2020.

Muzikál Tarzan
18.12.2020
Městys Peruc
Zájezd do divadla Hybernia v Praze. 
PLAKÁTEK  

Za Dubem
Peruc
Za Dubem
Peruc

Otevírací doba a program v plakátku.
PLAKÁTEK
 

Ukliďme Perucko
2020 
ODLOŽENO !
PLAKÁTEK   

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
Muzeum uzavřeno.
Muzeum české vesnice bude pro veřejnost otevřeno od úterý 9. června 2020, a to bez konání slavnostní vernisáže. Provoz bude probíhat za specifických hygienických podmínek.
Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří
Zámek Pátek bude pro veřejnost otevřen od úterý 9. června 2020, v průběhu června bez konání kulturních a doprovodných akcí. Provoz bude probíhat za specifických hygienických podmínek. Program na stránkách - odkaz níže.
tel. 731 005 123

Zámek Pátek

Peruc, Obecní knihovna
Obecní a místní knihovny budou pro veřejnost otevřeny od pondělí 8. června 2020, v průběhu června bez konání kulturních a doprovodných akcí. Provoz bude probíhat za specifických hygienických podmínek
 

Pamětní síň
Emila Filly
Peruc

- zámecký park
Do odvolání uzavřena.
 

 

 
You are here: Hlavní strana arrow Historie arrow Z mých pamětí I - vzpomínky ředitele Kučery
Z mých pamětí I - vzpomínky ředitele Kučery
Napsal Plazík st.   
Středa, 30 prosinec 2009
14.9.2009

Nedávno jsem na těchto stránkách i v Peruckém zpravodaji zakončil výpisky ze sokolské kroniky. Asi před rokem jsem od známého dostal starý černý sešit a v něm paměti prvého ředitel perucké měšťanky. Vraťme se s ním do let po 1. světové válce.

 
Titulní strana
První strana
 

= Z mých pamětí =


(část Peruc)
 

Karel A. Kučera

- . - . - . - . - . - . -

 

Milému druhu v povolání
 
Miloslavu Přítelovi

za mnohaleté srdečné přátelství



 

I. kapitola

 

     V podzimu svého života předsevzal jsem si napsati svoje Paměti, a úkolu toho ujal jsem se s opravdovou vážností a přísností.
    
Pohlížeje zpět, mohu vpravdě napsati, že celý můj život se vyznačoval usilovnou a cílevědomou prací ve prospěch dobra. Šlechtiti a vzdělávati mládež, býti rádcem a vůdcem vychovatelů a učitelů bylo ideálem mého života.
    
Ve svých obšírných Pamětech jsem vylíčil život na našich školách národních za posledních padesát let, náš život veřejný i společenský, jehož jsem se platně zúčastnil.
    
Byl jsem si vědom, že povolání národního učitele nekončí jenom ve škole, ale že jest jeho mravní povinností pracovat také kulturně a sociálně mimo školu. Nemiloval jsem těch, kteří pokládali učitelství jenom za prostředek zaopatřovací, a nečinně pohlíželi na práci mimo školu.
     Z obsáhlého svého díla vyjímám úsek o svém sedmiletém působení v městysi Peruci
, na něž vzpomínám vždy se zvláštními pocity.
    
Při nejlepší vůli jsem se nazachoval všem v tom místě, ale dnes při odstupu let mě to nijak nezarmucuje. Jsem si vědom, že i zde jsem pracoval jedině k dobru mládeže a občanstva.
    
Živě si připomínám slova veliké trpitelky Boženy Němcové, kteráž ve své předmluvě k obrazu ze života „Babička“ výslovně praví: „Na světě není člověka, který by se zachoval všem lidem.“
    
Příčinu nevraživosti a nepochopení shledávám v poválečné době, kdy líbivá hesla rozpalovala hlavy těch, kteří chtěli hned „dohonit Evropu“.
    
Láska k poctivé, nežistné a vytrvalé práci byla mi vrozena, doma i ve škole moudře vedena, a patřičně usměrňována.
    
V mých žilách po rodičích i prarodičích kolovala selská krev. Na mém vzeřzení byly patrny stopy českého venkova, a nedaly se nijak zastříti mým povoláním.
    
Bolestně se mě dotkla výtka, jež se k mému sluchu na Peruci donesla, že jsem nepřítelem stavu rolnického (rozumějme strany agrární!) jako věrný stoupenec politických zásad poctivého a nezištného Dra. Karla Kramáře.
    
Při pohledu zpět poznávám, že jsem vykonal pro zušlechtění a povznesení nejširších vrstev lidových daleko více, než ti volení tribunové lidu, kteří sedíce u plných mis žírnili na úkor toho dobrého a poctivého lidu venkovského.
    
Byl bych hřešil na památce svých drahých, kdbych byl neplnil jejich odkaz a jejich zářivý příklad! Mohl jsem býti nepřítelem toho lidu, z něhož jsem vyšel? Posudek ponechám těm, kteří jednou budou souditi o mé práci.
    
Ve stručném přehledu nastíním běh svého života před svým příchodem do Peruce.
    
Od svého dětství byl jsem veden ku práci tělesné i duševní. Práce doma, na poli, na mlatě a na louce, a po této práci ušlechtilá četba provázela moje dětství i jinošství.
    
Zářivým vzorem práce duševní byl mi můj děd se strany matčiny, uvědomělý sedlák, písmák, rozšafný hospodář, rychtář a starosta František Zábranský z Nučic. Byl to horlivý čtenář a honosil se velkou knihovnou, obsahově cennou.
    
Rovněž můj děd se strany otcovy Václav Kučera z rolnické usedlosti v Úhonicích čp. 5 měl na můj duševní vývoj značný vliv. Byl to muž bystrý, velmi pracovitý a pořádku milovný. Neúprosně popíral zlo. Nepohodnuv se s nehodným otcem jako vdovcem pro jeho nerovný sňatek, přestěhoval se s rodinou z rodného gruntu do chalupy, kterou si postavil na rozsáhlé zahradě, patřící k rodné usedlosti. Po smrti své ženy Anny, roz. Rajtolarové z rolnické usedlosti čp. 22 postoupil chalupu čp. 82 svému synu Václavovi, jenž vstoupil ve sňatek s Antonií Zábranskou, dcerou gruntovníka z Nučic čp. 27. V této chalupě jsem se dne 13.listopadu 1872 narodil.
    
Tento můj děd se vyznačoval neobyčejnou pamětí, a byl živou kronikou obce. Jeho potavé a živé vypracování z doby roboty a z let padesátých minulého staletí mocně působilo na moji vnímavou duši.
    
Jemná duše matčina vdechovala mi lásku k písním a pověstem národním a vštěpovala mi úctu k památkám předků.
    
Můj dobrý a starostlivý otec byl mi vzorem svědomitosti a pracovitosti.
    
Maje kolem sebe zářivé vzory práce, uvykl jsem pracovati svědomitě a vytrvale nejen duševně, ale též tělesně. I v mužných letech rád jsem se vracel od práce duševní ku práci tělesné, v níž jsem nalézal uklidnění a osvěžení, když zloba nepřátel a bledá závist můj život otrávily. Práce tělesná utužovala mé síly, abych silnější k dílu povznesl hlavu i pěst.
My děti venkova nemohli jsme všichni býti sedláky a řemeslníky. Mnozí z nás zvláštní shodou okolností byli nuceni, aby zaměnili rádlo a kladivo za knihu a pero.
    
Na studie jsem se dostal v dosti pokročilém věku. Byl jsem určen k řeznictví, ale na radu úhonického faráře Erazima Marčana a řídícího učitele Františka Krotila byl jsem dán na studie. Po dvouleté návštěvě měšťanské školy vstoupil jsem do nižší reálky v Praze, abych se po přání otcově připravil pro technické povolání. Byl v ten čas otec zaměstnán jako zručný zedník při udržování dráhy Kladensko-nučicské.
    
Proti jeho vůli i proti radě třídního profesora Dra. Viléma Kurze přihlásil jsem se ke zkoušce do učitelského ústavu v Praze a byl jsem za chovance ústavu přijat.
    
V povolání učitelském viděl jsem ideál života. Neodhrnul jsem oponu povolání, abych v ten čas bídu a živoření učitelů.
    
Za doby studií dostal jsem se na doporučení vzácného příznivce, „-táty studentů-“, prof. Dra. Gustava Müllera za domácího učitele do vážené rodiny soudce Jaroslava Machačky, synovce -vůdce národa- Dra F. L. Riegra.
    
Toto prostředí mocně působilo na můj vývoj duševní. Pokrokové hnutí let devadesátých, památná zemská jubilejní výstava a usnadněná návštěva Národního divadla uvedly mě do rušného života studentského.
    
Pořádání slavností národních, akademií a ochotnických divadelních představení v mém rodišti našlo ve mně nadšeného harcovníka.
    
V 19. roce svého věku sehrál jsem po rozumu kritiky „s neobyčejným zdarem a pochopením“ hlavní úlohu v Šamberkově vlastenecké hře Josef Kajetán Tyl.
    
První veřejnou přednášku jsem proslovil o prázdninách r. 1893 při slavnostní akademii na paměť stoletých narozenin pěvce „Slávy Dcery“ Jana Kollára. Současně se mnou se představil našim občanům v divadelní frašce a potom zapěním písní posluchač umělecko-průmyslové školy Otokar Mařák, vrstevník věkem, potomní věhlasný tenorista Národního divadla.
    
Po pětiletém působení na školách obecných, Bilichov, Týnec Panenský, působil jsem přes dvacet let na měšť. školách lounských. Všude jsem se činně zúčasnil života kulturního, společenského a národního.
    
O mé úspěšné práci školní i mimoškolní svědectví vydaly díky i uznání z kruhů rodičovských, obecních zastupitelstev i úřadů školních.
    
Nezmiňuji se na tomto místě o své činnosti dozorčí ve školním okrese příbramském, kdež plně byla uznána a oceněna moje práce veškerým učitelstvem, veřejností, tiskem i nejvyšším úřadem školním.
     Jedině Peruc
až na ojedinělé případy nepochopila moji snahu. Sedm let, ztrávených na tomto místě, pokládám za nejchmurnější kapitolu svého života.


 

PS. Text pana ředitele Kučery jsem prostě přepsal, bez úprav a oprav, v pravopisu doby, ve které byly paměti psány. Ve II. kapitole se již dočtete o jeho pobytu a působení u nás na Peruci, o otevření měšťanské školy, učitelích, žácích, úřednících i obyvatelích obce. A máte se na co těšit, dnešní text je 8 stránek ručního textu a vzpomínkový sešit jich má 84.


Pokračování příště.

 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

WebArchiv


WebArchiv - archiv českého webu