Březen byl vždy rodinným měsícem výročí, (v rodokmenu mám 15 narozených v březnu). A dnes jsem já, sestra i bratr vzpomínali na našeho otce, Josefa Blažka.

    Náš otec, Josef Blažek, se narodil právě 17 března 1919 a dnes by oslavil 90 let. A přestož již téměř 27 let s námi není, stále na něj s láskou a úctou vzpomínáme. Narodil se na Peruci v čp. 13 Janu Blažkovi (1883) a Antonii Blažkové - Sedláčkové (1885), kteří sem přišli před 15 lety z Jistebnicka. Vyučil se pánským krejčím. Za války byl dvakrát nasazen na nucené práce do fašistického Německa. Po posledním útěku zůstal schován, i díky peruckému četnickému veliteli, doma u rodičů. Byl i na místě krátce po střelbě 7. května 1945 mezi Stradonicemi a Pátkem.
   Jelikož pracoval jako drážní dělník, nastoupil po válce k ČSD jako výpravčí a později i ve funkci náčelníka žst. zde vydržel až do důchodu. Ve své službě prošel mnoha stanicemi - Břvany, Třebenice, Peruc, Vrbno, Chlumčany, Klobuky, Louny, Měcholupy, Roztoky, Podlešín, ... a těch by ještě bylo. Po odchodu do důchodu, již stižen zákeřnou chorobou, byl jedním z průvodců v perucké Pamětní síni E. Filly. Svůj život skončil v mostecké nemocnici 28.11.1982.
    Nás, své děti, vždy vedl ke slušnosti a čestnosti, lásce k rodné vsi i k Čechám. Seznamoval nás s historií, kulturou a památkami místními i celorepublikovými. Též nás vedl k lásce k hudbě, moc vzpomínáme na večery, kdy jsme potmě při otevřených dvířkách kamen zpívali za doprovodu jeho harmoniky.
    Dnes již asi není mnoho pamětníků, ale vás, kteří jste našeho tátu znali, prosím o malou vzpomínku.