Tímto krajem jsem vždy jen projížděl, maximálně se zastavil na Orlíku a Zvíkově. Proto jsem využil pozvání syna a vnučky a společně jsme vyrazili na jih.

    Sešli jsme se na pěkném koupališti v Popovicích u Berouna a večer vyrazili ke kamarádům v Nové Vsi u Protivína. Ti ještě nedávno bydleli ve Slavětíně, ale začátkem roku vyrazili za svoji dávnou láskou zvanou koně. V malé vísce, téměř samotě, jen kousek za známým Tálinským rybníkem, žijí na opraveném statku, kde se starají asi o 20 koní. Je to zbytek stáda z jakési ekologické aktivity a celé stádo zde žije v klidu na pastvinách, bez dalších poviností. Člověk jim až závidí svobodný život. Hned prvý večer jsme zažili každodenní ustájení stáda, které se kolem deváté večerní vracelo do svých nočních příbytků. Pro nezasvěceného kouzelný zážitek. Po večerním grilování jsme druhý den ráno vyrazili do okolí.
Po úžasně upravených silnicích (i těch mini okresek, kam se stěží vejdou dvě auta vedle sebe) jsme vyrazili do nedalekého Protivína . Moc hezké jihočeské městečko s pěkným náměstím a bohužel uzavřeným zámkem (vlastní ho Praha?) a hlavně s nejstarším českým pivovarem Platan. Jde se k němu skutečně platanovou alejí.
Druhým místem, které jsme navštívili, byly Vodňany. Hezké město s kostelem a malou imitací jeho věže, ale tak jako Protivín nás neoslovilo. O to více na nás zapůsobila malá vesnička nedaleko Protivína Budičovice . Je to unikátní vesnická památková zóna s cennými stavbami lidové architektury z 19. a počátku 20. století. Náves s domy a kapličkou je skvělým příkladem jihočeského selského baroka. Zemědělské usedlosti a jiné stavitelské objekty jsou zachovalé a spolu s kapličkou tvoří dosud neporušený celek. Skutečně pohádkově kouzelné.
Dalším cílem našeho putování byla ves, kam jistý Švejk dorazil během své anabáze dokonce dvakrát. Ano, byla to Putim . Vyfotili jsme se u četnické stanice, kde Švejk prožil jednu noc a přešli oba historické mosty, železný a kamenný, které také on musel přejít. V Putimi se chystala pouť a tak jistě kouzelné náměstí bylo plné vozů a rozestavených atrakcí Našich. A to až ke statku Baarova Cimbury.
Kam dál, vždyť těch zajímavých míst je zde tolik. Ale půjdeme se podívat na bratra Žižku. Nedaleko Sudoměře mezi rybníky slavně s hrstkou svých bojovníků dne 25. 3. 1420 zdolal stovky obrněných křižáků. Jeho viditelná 16 m vysoká mohyla, kterou postavil sochař Emanuel Kodet r. 1920 - 25 za přispění okolních obcí, upozorní každého návštěvníka na polohu bojiště.  Mohyla stojí na planině uprostřed tří rybníků – Markovec, Prostřední a Škaredý, místo samo o sobě je hezký koutek dostupný dubovými alejemi některého z rybníků.  Příjemná procházka a ponaučení. Myslím si, že Žižkův palcát by pasoval i na kdejakou dnešní panskou hlavu. Dalším cílem byly hrad a tvrz v Kestřanech, ale horký den nás nasměroval na břehy Blanice, kde jsme se osvěžili ve studené vodě. No a zbýval nám Písek.
Jak jsem již napsal, několikrát jsme tímto městem projížděli, ale byli jsme tu poprvé. A Písek potvrdil svoji pověst a okouzlil nás. A to nejen svým historickým odkazem a kulturním dědictvím, ale i moderní podobou. Je úžasné jak zde propojili historickou zástavbu s moderními stavbami, jaké nádherné nábřeží vede k nejstaršímu kamennému mostu v Česku a jak jsou upraveny ulice. Oproti Lounům, které umí cyklisty využít jen k politicko-propagačním akcím, zde na ně myslí. Cyklistické stezky a chodníky ve městě o tom svědčí nejlépe. A jak v Písku dokázali opravit starou škaredou Sladovnu, v těsné blízkosti historické Křižíkovy vodní elektrárny, v nádherné kulturní centrum. Zkrátka Písek i celé Písecko nás okouzlili.
I další noc jsme využili pohostinosti přátel na statku a po ranním rozloučení jsme vyrazili do doporučeného indiánského městečka FORT HARY v Jaroticích u Alšových Mirotic. Vedle indiánské části je zde osada lovců kožešin, kovárna i pravá taverna. Děti i dospělí si mohou vyzkoušet hod tomahavkem, lasem a oštěpem, střelbu z vinčestrovky i z luku se šípy. A opět koně, tentokráte se na nich mohlo i jezdit. A to prý zde bývá každou sobotu country bál. To vše vybudoval jeden člověk s přáteli na své zahradě.
V závěru naší dovolené jsme nemohli vynechat královský hrad Zvíkov, panský zámek Orlík a vykoupání v ne zrovna čisté Orlické přehradě. Na Orlík jsme jeli lodí a zažili jsme i srážku se šlapadlem, které posádka výletní lodi zachránila a jeho pasažéry dopravila na břeh. Poslední noc měla být pod širákem, ale půlnoční déšť zahnal všechny do auta. I přes to byla letošní krátká dovolená v naší krásné zemi kouzelná a věřím, že se líbila i synovi a zejména mé vnučce.

Dovolenkové FOTO