You are here: Hlavní strana 
Kultura PZ 1.08 - Příběh věžních hodin v Pátku
Kultura PZ 1.08 - Příběh věžních hodin v Pátku | PZ 1.08 - Příběh věžních hodin v Pátku |
| Napsal Plazík st. | |
| Středa, 30 prosinec 2009 | |
|
16.5.2008 Druhý ze slíbených článků z posledního čísla Peruckého zpravodaje. Akce jsem se nemohl zúčastnit (byl jsem v práci), bohužel jsem ani nedostal žádnou zprávu a tak využívám této možnosti informovat o jistě zajímavém činu. 14. února 2008 byl snesen hodinový stroj i se třemi ciferníky z půdy páteckého zámku a odvezen do restaurátorské dílny k renovaci.Hodinový stroj pochází, dle vyjádření pana restaurátora, z přelomu 17. a 18. století, ale je možné, že po očištění bude nalezen letopočet jeho vzniku, dílna a jméno mistra hodináře. Restaurátoři hovořili o unikátnosti, kráse a zachovalosti hodinového stroje s obdivem, vždyť také, aby mohla být odpojena závaží, musely být spuštěny všechny tři stroje a považte, ty se po nejméně pětapadesátileté odmlce „rozběhly“, závaží sjela do dolní úvrati, což je o patro níže pod hodinovým strojem. Úžasné. Hodinové závaží tvoří tři čedičové kameny vejčitého tvaru, pocházející s největší pravděpodobností z Hazmburku (dle vyjádření restaurátora jsou takové u věžních hodin v Klapém), křížem ovinuté železnými pásky s vykovaným háčkem k zavěšení na lano. A jsou neuvěřitelně těžké. 
Zámecké věžní hodiny fungovaly až do padesátých let 20.století. Po té se o ně nikdo nestaral, neboť i zámek sloužil jiným účelům, přestaly se konat bohoslužby v zámecké kapli. Priority doby byly jiné. Celý hodinový stroj zrezivěl, ciferníky rovněž, ručky ukazující čas odpadly, cimbály ze zvonoviny byly zcizeny. Pouze všeteční kluci lezli na věžičku, poničili ochrannou skříň okolo hodinového stroje, občas se rozbila tabulka skla v oknech nástavby. Za takovýchto okolností se zde usídlili holubi a netopýři a ti spolu s časem a povětrností vykonali své. Věžní hodiny v dřívějších dobách řídily každodenní práci a život našich předků, neboť málokteré domácnosti měly své hodiny. Nejinak i v Pátku. Časem oznamovaným z věže se řídily děti při svých hrách a dospělí při práci. Zvuk jejich bití byl slyšen do okolních polí v okruhu dvou až tří kilometrů. Ještě dnes dříve nerození s nostalgií vzpomínají, jak jim, jako dětem, maminka kladla na srdce: „Až zazvoní klekání (což bylo v létě v 19 hodin), ať jsi doma!“ A po té se teprve v domácnostech odbýval život rodiny. A co znamenají fungující věžní hodiny ve dnech 21.století? „Když bijí, vesnice žije“, říká se. Zvuk jejich cimbálů bere pod svůj příkrov celý kraj tak daleko, až kam je slyšet. Je pomyslnou spojnicí předků, současníků i budoucích. A Pátku dokresluje jeho tvář i ráz, vždyť sem po staletí patřil a zase se vrátí. Ještě letos. M.H. |
| < Předch. | Další > |
|---|
