12.5.2008
Skutečně krásné povídání žačky 7. třídy perucké ZŠ.
Začíná se oteplovat, jaro už na sebe nenechá dlouho čekat. Táhne mě to ven do přírody se svými nejlepšími kamarádkami a samozřejmě na koni………..
Projíždíme lesem a kolem je spousta stromů a květů. Rostou tu například buky, duby, borovice a smrky. Sem tam nějaká ta břízka. Cítíme vůni jehličí a čerstvého vzduchu. Je to nádhera být zase venku. Před námi stojí velmi zajímavý strom. Asi dub. Má zvláštně zapletené kořeny a větve – jako ruce a hlava. Ach jo, ta moje bujná fantazie! Projíždíme dál a nyní vedle cesty protéká potok. Zvláštně jiskřivá voda a průzračné vlnky pohupující se na hladině. O kousek dál je malý vodopádek. Pěkné místo! Přímo svádí k tomu, aby si člověk zul boty a osvěžil se.
Za chvíli už vyjíždíme z lesa a cváláme po polní cestě. Na poli se pase stádečko srnek a kolem nich se prohánějí zajíci. Nyní slyšíme jen rytmické dunění kopyt a písně ptáků, kteří nám volně a svobodně létají nad hlavou. Mám pocit svobody. Nyní se před námi objevil maličký remízek.. Smrky a břízky tu tvoří malý lesík. Poblíž remízku se tyčí dřevěný posed pro myslivce. Ze shora musí být nádherný pohled na pole i na les, který již necháváme za zády. Přímo před námi se otevírá fascinující pohled na krajinu. Na krásnou, svobodnou a nezkrotnou přírodu. Klušeme zrovna kolem farmy s koňmi, která leží na jezdecké stezce a nabízí nocleh a ustájení koní kolemjdoucím jezdcům. Jedeme kolem výběhu. Je tam krásný černý hřebec s jedinou bílou ponožkou ke korunce, několik hnědáků, asi holštýnských koní, co já vím. Také se tam pase jedna camargská klisna s roztomilým hříbátkem. Vypadá to, jako by ho jeho dlouhé nožky vůbec neposlouchaly. Zábavný pohled. V pozadí jsem zahlédla i bílého arabského plnokrevníka. Vznešený, pěkně vyhřebelcovaný. Pohled jako v pohádce.
Nyní jsem uhnula z hlavní cesty na příjezdovou cestu do dvora. Kamarádky mě následují. Majitelka farmy o nás věděla a už nás očekává. Na lukách už je klid. Srny i zajíci pomalu opouštějí prostranství luk a polí a blíží se k remízkům, aby se uložili ke spánku. Slunce už zapadá a vypadá jako žhavý kotouč. Nebe se zbarvilo do červena a nastává soumrak. Siluety stromů vypadají jako nejrůznější příšery. Zase ta moje fantazie!
Na dvoře této ohromné farmy jsme sesedly, odsedlaly a vyčistily koně. Všechny tři jsme koně odvedly do boxů a šly na večeři k paní domácí. Staře vyhlížející stavba zevnitř byla přesně podle našich představ. Krásný starodávný nábytek a všude samé obrazy, sošky a jiné předměty s tématem koní. Já a moje dvě kamarádky, Kiki a Míša, jsme měly společný pokoj.
Ráno jsme se na tomto kouzelném místě nasnídaly a vyrazily opět na cestu.
Když opouštíme dvůr, má každá z nás slzy v očích. Najíždíme na hlavní cestu a po chvíli z ní sjíždíme na louku. Tam cváláme a v brzkém ránu slyšíme jen dunění kopyt. Na trávě kolem nás se třpytí rosa. Ranní mlha se před námi otevírá a za námi zase zavírá. Za pár minut ustupuje mlha úplně.
Ptáci se probouzejí a slunce začíná pomalu hřát. Příroda se postupně probouzí. Za chvilku už jedeme krokem…Užíváme si cesty.
Štěpánka Spurná, 7.třída
|