Již před delším časem mi paní Walterová přinesla knihu obrazů Narodní galerie Praha z 50. let, s obrazem Vodopád ve vesnici. Obraz ji připomínal partii pod peruckým pivovarem.

Josef Navrátil: Vodopád ve vesnici

    I mne obraz zaujal. Pohled od Hořejšího rybníka směrem na skály pod bývalým peruckým pivovarem skutečně připomíná Navrátilův obraz. Nejdříve jsem pátral po malíři Josefu Navrátilovi (Navrátilů bylo v našem výtvarném umění více). A skutečně jsem našel Josefa Matěje Navrátila, který se k mému překvapení narodil v nedalekém Slaném. Co o něm říká jeho životopis (ze stránek obce Jirny).

Významný český malíř a dekoráter Josef Matěj Navrátil se narodil 17. února 1798 v domě č. p. 12 ve Vinařické ulici ve Slaném jako syn malíře pokojů Františka Navrátila a jeho ženy Anny, rozené Pyšné. Roku 1801 rodina město Slaný opouští a stěhuje se do Prahy, kde se Navrátilovi usadili na Novém Městě v Truhlářské ulici v domě č. p. 1078. Josef Navrátil se nejprve vyučil u svého otce malířem pokojů, dne 25. července 1819 se zapsal na pražskou Akademii, kde byl žákem do roku 1823 a poté začal pracovat jako umělecký malíř pokojů a dekoratér. V době romantismu, kdy bohatí pražští měšťané chtěli dát svým salonům šlechtický nádech, neměl o zakázky nouzi. Postupně se stal autorem velkého množství nástěnných a nástropních maleb s romantickou a krajinářskou tématikou, a tak nejslavnější Navrátilova díla nevisí v pozlacených rámech v Národní galerii, ale zdobí interiéry některých našich zámků a měšťanských domů. Josef Navrátil se zabýval i technologií nástěnných maleb – např. prováděl chemické pokusy s barvami, které používal, aby dosáhl jejich lepší stálosti a soudržnosti. Během svého života často cestoval do zahraničí – navštívil Francii, Belgii, Německo či Švýcarsko, které měl obzvlášť v oblibě. Na cestách jej přitahovaly zejména hory, ledovce, jezera, vodopády, horské chatrče a malebná zákoutí. Roku 1850 se stal předsedou Jednoty výtvarných umělců. Josef Navrátil byl dokonalým krajináře, nepřekonatelným především v malování alpských scenérií. Od konce 50. let 19. století se věnoval drobné žánrové malbě, vytvářel vývěsní štíty pražského lahůdkářství v Železné ulici, maloval zátiší... Věnoval se ale i historické a figurální malbě či malbě portrétů. Svá díla prováděl technikou nástěnné malby, oleje, akvarelu či kvaše. V závěru Navrátilovy tvorby se z jeho obrazů vytrácí romantická nadsázka a malíř spíše směřuje k realismu. Smutná éra Navrátilova života začíná roku 1859, kdy zemřel jeho syn Antonín. Dva roky poté Josefa Navrátila ranila mrtvice, v důsledku čehož ochrnul na pravou polovinu těla. Prý se ještě pokoušel malovat levou rukou, ale zřejmě se mu to nedařilo, neboť si na živobytí nakonec vydělával podomním prodejem svých starších obrazů a skic. Zbytek života strávil v ústraní a chudobě. Zemřel v Praze 21. dubna 1865 jako zapomenutý umělec. Pohřben byl o tři dny později na druhém Olšanském hřbitově. Zpět do povědomí se Josef Navrátil dostal až po výstavě jeho děl, která se uskutečnila roku 1909 v pražském Rudolfinu. Mezi nejznámější a také nejvýznamnější malířská díla Josefa Navrátila patří výzdoba Vávrova domu na Novém Městě v Praze a výzdoba zámků Jirny, Klenová, Liběchov, Ploskovice či Zákupy. Nejednou však Josefa Navrátila zaměstnala i církev, což dokládají nástropní malby v kapitulní síni pražského křížovnického kláštera či výzdoba kaple Nejsvětější Trojice v Praze-Dejvicích.

Další odkazy na Josefa Navrátila:
Libri   NPU  Jirny

    Vyfotografoval jsem již zmíněné místo a porovnával. Podobnost zde byla, ale nebylo to plně přesvědčivé. Až na snímcích z ledna letošního roku, kdy holé větve stromů odhalily skálu, jsem nabyl přesvědčení, že na Navrátilově obraze je skutečně perucký vodopád. V době vzniku obrazu, pravděpodobně ve 20.- 30. letech 19. století, ještě nestála Radnice a ani pivovar nebyl v rozměrech z druhé půle 19. století. Jistě ale stál dům nad Radnicí, jehož štít je na obraze. Budova pod ním připomíná kovárnu - hamr s vodním pohonem. A že pod Radnicí byla kovárna asi víme všichni. Na skále je domek přistavěný k jeskyni. Důkaz o něm přináší Listy cukrovarnické  a výpověď pana Weise, kterou jsme u nás uveřejnili v září loňského roku (Přebytečná křišťálová voda studánky plnila na stráni pod pivovarem rybník. Nad rybníčkem tím byla skála s hlubokou jeskyní o dvou prostorách za sebou, obydlenou polodivochem Náhlovským a jeho dcerou. Podivná náhoda tomu chtěla, že skála ta se zřítila jen několik dní po smrti tohoto posledního troklodyta peruckého.) Na obraze i na současných snímcích jsou jasně viditelné výpustě kanálů na dešťovou vodu, která do kanálů vtékala nad radnicí. Jejich tvar je totožný.
     Myslím si, že výše uvedené skutečnosti jasně dokazují, že si malíř Navrátil odskočil ze Slaného, nebo z Prahy, na jemu jistě známou Peruc a než se dostal k mnohem větším vodopádům švýcarským, namaloval ten náš malý Vodopád ve vesnici Peruc.
A zde je Navrátilův obraz a současná fotografie (poklepem zvětšíte).