Pravidelné kázáníčko husitského faráře Zdeňka Bohuslava.
hrajete karty? Určitě
alespoň trošku vzpomínáte na Zelenou louku, Kanastu, Prší. Každá hra s
kartami se vyznačuje jistou logikou. Některé jsou založené spíše na
štěstí a náhodě, jiné jsou přísně kombinační a jejich zvládnutí
vyžaduje zkušenosti a soustředění. Vyhrávat v kartách znamená mnohokrát
poznat porážku, znamená to učit se z omylů a hlavně chtít vyhrávat. Z
průměrného hráče se klidně může stát šampión, ale musí dřít. Podle
zvláštní pohádkové tradice se také kartám říká "Čertovy obrázky". V
pohádkách hrají čerti karetní hry zpravidla rádi a velmi dobře. Jsou
karty špatné? Myslím, že nikoli. Čertovy obrázky jsou karty označovány
hlavně kvůli falešným hráčům.
Když se podíváme na svůj život jako na karetní hru, jakkoli je to
zkratkovité, uvidíme dvě výrazné možnosti. Můžeme hrát buď poctivě nebo
podvádět. Můžeme mít poznačené karty, můžeme si pomáhat podvodem. Nikde
není psáno, že nám to vydrží, ale je pravděpodobné, že chvíli ano.
Mnoho filmů vypovídajících o karetních hráčích se zabývá právě
problémem poctivosti. Když ostatní nevidí protihráčovi do ruky, mohou
se o jeho podvodných praktikách jen dohadovat, dokud se sám neodhalí.
Naše životní hra je ovšem zvláštní především tím, že ji celou sleduje
Někdo, Kdo se v ní opravdu vyzná. Vidí všechny karty, vidí každou chybu
a je přímým Svědkem každého podvodu. Je neviditelný a všemohoucí. Jeho
spravedlnost je připravena pro každého hráče. Nebude ovšem posuzovat
pouhé výsledky, ale i cesty, jakými jich bylo dosaženo. Bůh, který
takto sleduje a hodnotí naše životy, nám již mnohokrát dal návod k
vedení hry. Neustále nás vyučuje, nechce z nás mít falešné hráče.
Zkusme tento týden vyměnit svůj balíček karet za nový, necinknutý.
Možná budeme dost prohrávat, ale je to skutečně prohra?
Hodně štěstí ve hře přeje
Zdeněk Bohuslav
Ivo Kraus
|