24.10.2007

Další reakce na článek v časopise Dědictví Koruny české, uveřejněná v posledním Peruckém zpravodaji. Dozvíme se další názor občanů a návštěvníků Peruce. Zašlete jej namoji adresu, rád jej uveřejním.

Po přečtení článku Qvo vadis, památky české?

v časopise Dědictví Koruny české číslo 1/2007 mi to nedá, a i já připojuji několik poznámek.
    Je velice dobré, že váš časopis reaguje na podněty svých čtenářů. Ale vzhledem k tématům, kterými se zabývá, by bylo dobré, abyste si podněty nejprve ověřili a pak o nich seriozně a nezaujatě psali. Některé praktiky, které se vám do článku vetřely sluší Bulváru, a tudíž sluší mu je přenechat...
    Paní akadem. malířka Alena Hoblová nenavštívila na jaře v roce 2006 ani Obecní úřad v Peruci, kde by ji pan starosta Vilhelm obsáhle informoval, ani Informační centrum Obce Peruce, kde by ji pracovnice informačního centra s ochotou poskytla dostatek informací o dění kolem zámku. A navíc by se dozvěděla ještě další zajímavosti, které by její starostlivou duši o kulturní a historické památky aspoň trochu potěšily a dodaly naděje, že ne všechno chátra je zničené cugrund, jak říkáme my Češi.
    Například o vesničce Pátku. Ano, je to ten Pátek, o kterém se zmiňuje pan Vladimír Businský v článku Cesty za cestovatelem Benediktem Roezlem v témž čísle vašeho časopisu. Dozvěděla by se, že malý zámeček v malé vesničce, která spadá pod Obecní úřad Peruc, má v refektáři opravené fresky pocházející z 1. poloviny 18. století od Saiarda Noseckého. Dále je zde stálá expozice akadem. malířky Hany Štroblové, kterou Pátku věnovala. V dalších místnostech je výstava o historii Pátku, jejíž součástí jsou faktografie o cestovatelích MUDr. Emilu Holubovi a Benediktu Roezlovi. Od letošního roku je instalována, aspoň ve fotografiích, část díla malíře Václava Březiny, od jehož narození v páteckém zámku uplyne letos 15. září 145 let, a jenž byl žákem profesora Julia Mařáka.
    K Městysu Peruc patří dalších šest obcí. Hřivčice, Černochov, Telce, Stradonice, Pátek, Radonice a osady Chrastín a Débeř. I zde se zachraňují kulturní a historické stavby. Ty malé, jako je kaplička v Hřivčicích nebo malý zámeček v Pátku, městys zvládne opravit z vlastního rozpočtu a také je zvládne provozovat, ale zámek v Peruci je břemeno, které lze zvládnout jen s pomocí.
    V minulosti se obec věnovala také publikační činnosti. V nakladatelství Albis international vydala několik hodnotných publikací jako např. Peruc a okolí v proměnách času a Pater František Daneš obě od autorky PhDr. Michaely Hrubé. Dále pak sborník Peruc v mýtech a dějinách, na kterém se autorsky podíleli přední historikové Josef Žemlička, Barbora Krzemieňská, Oldřich Kotyza, Luboš Polanský a Jiří Rak. Finančně se obec podílela na vydání knihy Z kroniky obce Černochova a ve spolupráci s PhDr. Ivo Markvartem, bývalým ředitelem Knihovny třetího tisíciletí Louny, vydala obec knihu autora Dr. Jaroslava Hrdličky Vlastimil Kybal doma a v exilu. Obci Peruci se podařilo udržet v provozu až do dnešního dne knihovnu i kino. Zrekonstruovala starou sýpku z 18. století a od roku 2000 je v ní Muzeum české vesnice. Od roku 1987 vychází nepřetržitě čtvrtletník Perucký zpravodaj.
    Je to jen zlomek toho, co tzv. polistopadová vláda v Peruci v čele se starostou Josefem Vilhelmem udělala a zachránila...
    Jedno staré české pořekadlo zní Dobrá zpráva se nese daleko, ale špatná ještě dál. Je zřejmé, že toto pořekadlo si mnoho žurnalistů, ale také autorů různých článků, pozměnilo Dobrá zpráva přitáhne čtenáře, ale špatná jich přitáhne ještě víc.
    Kdo nezakusil jak těžké je očistit se od polopravdy, ten si s polopravdami hlavu neláme.
Za redakční radu

Hermína Viera Kopicová