11.10.2007

Jistě všichni Peručáci vzpomínají na vzpomínku na Patera Daneše, kterou jsme připravili na konec června. Hlavní organizátor, prapraprasynovec Františka Daneše, Jiří Daneš nás pozval do Mnichova, kde již téměř 40 let žije.

    Domluvili jsme se na pátek 5. října a já s Jiřím a  syn s Jarkou  odpoledne vyrazili na Rozvadov. Cestou jsme projeli úzké uličky starobylého Řezna a před osmou hodinou se setkali u Alianz arény, krásného stadionu místního Bayeru, který v noci mění své barvy jako chameleón. Společně jsme dojeli k Danešům do Mnichova   – Laimu, kde nás již čekala Jiřího žana Kikuš.  Poseděli jsme , předali si dárky a šli spát, abychom byli svěží na sobotní prohlídku hlavního města Bavorska, země, která má tolik společného s Čechy. A hlavně mají rádi pivo, které oslavují svým velkým Oktoberfestem. Ten letošní byl již 175. a prý s největší návštěvou ( půl milionu lidí denně).

      Ráno jsme za pivní slavností vyrazili. Vždy jsem si myslel, že je přímo ve městě, podobně jako žatecká Dočesná a že jsou zde všechny bavorské  německé pivovary. Mýlil jsem se. Vše se děje na výstavišti jižně od centra a jsou zde pouze mnichovské pivovary. Vždyť je v Mnichově 7 velkých pivovarů a více než deset malých, například svůj pivovar má nádraží, letiště a další místa. A za pivem nejezdí pouze Bavoráci, ale je zde ve stanech a obytných přívěsech tisíce Italů, ale přijíždí i mnoho Američanů, Japonců a návštěvníků z dalších zemí. Do prostoru festivalu jsme vstoupili kolem mohutné sochy Bavárie a před námi se otevřel úžasný pohled. Vlevo od hlavní cesty ohromné stany velkých pivovarů, z nichž každý pojme tisíce pivařů, mezi nimi stánky a výčepy. Vpravo a vzadu velká Matějská pouť s neobvyklými atrakcemi. Ve stanech to vřelo, řev jak z dračí jeskyně. Bohužel jsme se do žádného nedostali, všechny byly již od půl desáté přeplněny a uzavřeny. Pro Bavoráky jsou to skutečně sváteční týdny, chodí hodně ve svých krojích. A co mne překvapilo, v krojích byly i mladé holky a kluci s čírem a náušnicí. Někteří, i děvčata, již dopoledne nedokázali stát na svých nohou, kamarádi však pomohli. Další úžas vyvolal řetízkový kolotoč, který se po roztočení vznesl vzhůru po stožáru do výšky věší než 50 m. Prošli jsme několikrát celý prostor festivalu a před polednem se vypravili do centra.
     Prošli jsme zajímavá místa, navštívili známou katedrálu se dvěmi báněmi, pokračovali kolem bývalého královského paláce, opery a prošli nádvořím hradu. Jiří říkal, že je to po pražské Malé straně nejsevernější italské město a na architektuře je to vidět. Mnichov byl ve válce téměř celý vybombardován spojenci, bavoráci zázračně rychle opravili hlavní památky a postavili nové ulice. Mnichov je prakticky jedna velká placka, ulice široké a přímé. Zašli jsme i do nejznámější mnichovské pivnice Hofbraühaus a ochutnali tamní pivo. Je to opět pro nás nezvyklý pohled na dvoupatrovou pivnici, do které se vejde několik tisíc pivařů. A ohromně rychlá obsluha, sednete, číšník se zeptá na pití a jídlo, během třech minut máte před sebou tuplák a za dalších pár minut i jídlo.  My jsem se jen napili, já ochutnal pšeničné pivo. Bylo výborné. Před pivnicí stálo zásobování, po dobu festu se pivo rozváží koňmi v klasických dřevěných sudech. Nádherná podívaná. My jsem se ještě trochu prošli a pak se přemístili do Augustinského pivovaru J.W. na oběd. Jídlo sice trochu jiné než u nás, ale dobré. Pochutnali jsme si. Zeptal jsem se jak silné je pivo co pijeme, prý jako naše 12. Ale při placení jsme zjistili, že je to silnější festivalové. Také již lezlo trochu do hlavy.  Co se týče ceny piva v Bavorsku, nemůžeme ho vzhledem k našim platům porovnávat. Půllitr typického stojí běžně kolem 3 Euro, ale také 5. Tuplák tak od 6,50 Euro. Pivo je dobrý, je vidět, že ho Bavoráci umí vařit i pít. Procházka Mnichovem končí a my jdeme k Danešům domů.

    Odpoledne jsme sami tři zajeli na vycházku do Olympijského parku. Je to opět obdivuhodný prostor pro městskou rekreaci, sportovní vyžití i pro vrcholné sportovní podniky. Prohlédli jsme si stadiony a haly, které i po 35 letech ukazují perfektní architekturu zavěšených zastřešení. Na velký stadion jsme nemohli, konaly se zde závody traků. Ale nahlédli jsme do olympijské plavecké haly a poté se vydali na televizní věž. Rychlovýtah nás vyvezl během několika vteřin do výše 160 m a my měli Mnichov jako na dlani. Bylo sice stabilní zamlžené počasí, takže jsme neviděli Alpy, ale město jsme zhlédli celé. Je to skutečně placka, jediný kopeček v Olympijském parku vznikl z navážek po vybombardovaném městě.  Téměř pod věží, za hlavní silnicí, je objekt známé automobilky BMW. Vévodí ji klasický BMW čtyřválec, ale hned vedle je nová, architektonicky zajímavá budova. Otevírá se za 14 dní. Vyšli jsme z parku a tramvají a U-bahnem se dostali zpět k našim přátelům. Večer jsme opět poseděli a popovídali o životě. Jirka dělal u BMW a je stále jejím zaměstnancem. Protože ale fabrika omlazuje, mají starší zaměstnanci možnost být do 60 let doma za poloviční plat, nesmí však mít žádný další příjem. V 60 dostane trochu snížený důchod a může si i přivydělat. Kikuš dělá u organizace, která se stará o staré a nemocné lidi, jezdí po Mnichově na kole a poskytuje jim základní zdravotní služby, občas i vozí obědy.

     Nedělní ráno nás uvítalo opět slunečným počasím a my vyslovili prosbu o ukázku okolí Mnichova. Město jsme zběžně poznali, tak ať vidíme i jiná místa. Společně jsme odjeli na jih Mnichova do parku k řece Izer (Jizera). Opět ohromný prostor pro příměstské vyžití, lidé zde běhali, jezdili na kolech, procházeli se a na splavu dokonce surfovali. Břehy řeky, která byla před lety také zavřena do kamenného koryta, jsou opět splývavé, přírodní. Viděli jsme fotky, kde velké bagry likvidovaly to, co se před mnoha lety v Mnichově a i do nedávna u nás dělalo.  Nad Izerou byla jedna z mnohých zahradních restaurací, dali jsme si pivko (řidiči zde mohou pít až do 0,6 promile). Načepoval nám ho Argentinec, který uměl 5 českých slov, jako třeba bramboračka. Když jsme odcházeli, připravovala se jazzová kapela, která zde vždy v sobotu a v neděli hraje. Lidé přicházeli s košíky jídel, rozprostřeli si svůj ubrus, koupili nápoje a chystali se prožít příjemné odpoledne. Zde se nejezdí na chaty a chalupy, zde se chodí právě do zahradních restaurací. Vyjeli jsme dál na jih k velkým jezerům a dojeli jsme až ke klášteru Andechs. Klášter byl založen v roce 1455, ale v 18. století byl barokně přestavěn. Z vyhlídky jsou dobře vidět Alpy, my však viděli opět pouze zamlžený obzor. Já v bělozlatém kostele nalezl hrob známého skaldatele Carla Orffa ( Carmina Burana  – zhudebněné středověké pijácké a milostné básně z 11. – 13. století) .

   Náš pobyt v Bavorsku pomalu končil, v další zahradní restauraci poblíž Mnichova (s kterou však Jiří nebyl spokojen) jsme se najedli před cestou, zavezli jsme naše přátele domů, rozloučili se a vyjeli na sever. Za Mnichovem však byla velký zácpa, odbočili jsme na Landshut a přes Folmavu a Plzeň dojeli večer domů.

   Víkend se podařil, poznali jsme další z velkých měst Evropy, nakoukli jsme do bavoráckého způsobu života a pobyli s přáteli.
      Jen ještě malý postřeh k dopravě. Jako v každém evropském velkoměstě je i zde silná síť městské dopravy. U-bahn (Metro) doplňuje nadzemní S-bahn, která zajíždí desítky kilometrů za město a samozřejmě tramvaje a autobusy. Ale co je nejzajímavější, jak se mnichovská radnice, oproti té lounské a dalším českým, stará o cyklisty. Při každé ulici, ať již mnoha proudové, nebo úzké místní, jsou cyklostezky, třeba i na úkor chodců a motoristů. A cyklista má na své stezce přednost. Podobné je to i mimo město v celém okolí. Využití těchto stezek je vidět u stanic S-bahn, kde jsou zaparkovány stovky kol. Je to plně ekologické i ekonomické. Samozřejmě vše je využíváno i pro rekreaci. Kdežto v Lounech úpravy v posledních letech cyklisty z města úplně vytlačily, je strašně nebezpečné jet v úzkém pruhu spolu s auty a na křižovatce buď vjet do jejich dráhy, nebo překonat vyvýšený ostrůvek. O kvalitě a značení silnic nemá cenu diskutovat, za hranicemi vjíždí u nás řidič z kvalitního povrchu na tankodrom a plouží se jednou obcí za druhou.

Mnichov - FOTO