9.10.2007

Při psaní této vzpomínky jsem si připadal jako známý filmový historik při pravidelném televizním pořadu Hledání ztraceného času i já hledal čas zapomenutý a všechno to, co skončilo v propadlišti divadelních ochotníků...

    Mám však několik výhod. Nebylo třeba otevírat krabice se starými filmy a hledat v zaprášených archivech. Byl jsem přímým aktérem, podařilo se mi sehrát i několik zapomenutých rolí. Provětral jsem a oživil vynechávající paměť, nalezl poznámkový sešit a pokusil se své vzpomínky převést do této písemné podoby.

Jak se nepřicházelo o ochotnické nadšence
    Vracím se do poválečných let po skončení války. Nastalo uvolnění, mohlo se provozovat to, co bylo po léta zakázáno. Jedním bylo i ochotnické divadlo.
    Protože v sokolovně je prostorné a vyhovující jeviště,  zajíždělo sem profesionální divadlo z Kladna. To uvedlo 5. 5. l946 Čapkovu Matku, dále pak Hrátky s čertem (J. Hlinomaz, J. Lír), Pražský flamendr s A. Strejkou, který je znám jako žák ze študáckých filmů. Vrcholem byl zájezd Vesnického divadla Praha s Jindřichem Plachtou a Fr. Kovaříkem (3. 7. 1946).
    To všechno mělo blahodárný vliv na nadšence napodobit je!
Základem byly pravidelné školní besídky, různé oslavy s vystoupením žáků místní školy, mikulášské nadílky s dětmi za hojné účasti rodičů. Byla např. sehrána pohádka s dětmi Tajemný dub (17. 12. 1946). Návštěvu pokazila nepřízeň počasí a tuhé mrazy přes mínus 20 st. C.
    Toto nadšení a činnost se přenesly i na mladou a starší generaci. Pravidelné, vyhlášené a hojně navštěvované byly mikulášské a silvestrovské zábavy s programem.

Jak ochotníkům chutnal úspěch
    Prvním pokusem zájemců o herectví byl Šamberkův Blázinec v I. poschodí (7. 12. 1946). Dalším bylo drama Starosta Stilmonský (1950). Jinak se herci vylepšovali v aktovkách při Silvestrech. Seriozním krokem Drdovy hry Hrátky s čertem (10.1951) a v témže roce o Vánocích zdařilý Goldoniho Sluha dvou pánů, který byl uveden také ve Veltěžích. Vrcholem byla Jiráskova Lucerna (11.1952). Byla perfektně nastudována, protože uvedení oddalovala nákaza slintavky v obci, nebylo povoleno shromažďování osob.
    Nejlepší byla Čapkova Matka (25. 12. 1954). Pozoruhodný herecký výkon v titulní roli podala tehdy 29letá Marie Kladivová. Na přehlídce ochotnických souborů by jí určitě neuniklo ocenění. O dva roky dříve byla výbornou kněžnou v Lucerně.
    Soubor se pokusil i o hru se zpěvy Čechy krásné, Čechy mé – tato hra byla hrána i v Košticích. Ročně byly inscenovány až dvě hry. Během deseti let bylo uvedeno 14 představení (některé i dvakrát), k tomu ještě pět dětských představení. Kromě místních ochotníků zde hostovaly i cizí soubory, např. z Loun, Černčic, dále státní zájezdové a vesnické divadlo. U příležitosti 10. výročí posledně jmenovaného souboru byla sehrána komedie Paní hostinská (17. 12. 1955). Osobně se zúčastnil ředitel divadla Fr. Smažík, který po skončení představení přišel mezi diváky a vyprávěl o vzniku souboru. Besedoval i s místními ochotníky, dával rady, jaké hry vybírat a jak dlouho nacvičovat.

Jak ochotníci ztráceli naději
    Blížila se šedesátá léta. v Lounech je otevřeno opravené divadlo. Zájemců o předplatné bylo dost. Pro občany ze Stradonic, Pátku a Radonic byl vypravován zvláštní autobus. Během roku bylo možno shlédnout v abonentním předplatném 14 až 15 her. Rozmáhalo se i televizní vysílání (první, druhý program, OK 3). Někteří ochotníci zanechali aktivní činnost (stáří, nemoc), jiní odešli ze vsi za láskami a celoživotními partnery, některé členky skončily pro mateřské povinnosti, u mladších nebyl již zájem. Silvestry s programem se již nepřipravovaly, a tak pomalu, ale jistě ochotničení směřovalo k zániku.

Konec ochotníků v Radonicích
    V sobotu 5. 4. 1961 o Velikonocích se odpoledne konala premiéra přeobrazené Jiráskovy Lucerny opět hrané s velkým úspěchem. Večer pak derniéra jak samotné hry, tak i ochotnického nadšení. Poté nebylo již nic. Bylo to důstojné ukončení desetiletého ochotnického života …

P.S.
    Ještě bych chtěl věnovat několik vět tomu, kdo byl hnacím motorem, duchovním vůdcem a režisérem všech představení, scénografem a člověkem zapáleným pro věc - Otakaru Kauckému. Jeho zásluhou ochotnické divadlo trvalo a bylo na úrovni celých deset let!
    Další nepostradatelnou funkcí u ochotníků byla, je a bude osoba sledující text – nápověda. Po režisérovi nejdůležitější. Tomu se s ochotou věnovala paní Marie Nimsová.
    A ještě bych rád jmenoval několik hereckých jmen . Seřadil jsem je podle abecedy, abych někoho neurazil: Aulická H., Antropius J., Husáková A., Husák A., Kladivová M., Kladivo V., Kotěborská Vl., Martinovský J., Vondráčková J., Rohan V., Šlik Fr. a manželé Holubovi. Ve stálém angažmábyli i dva přespolní z Pátku – Tlustý J. a Pleticha Fr.

Přehled souborů a představení sehraných v sokolovně v Radonicích v letech 1946 – 1961
Ochotnický soubor Radonice – Blázinec v 1. poschodí, Starosta Stilmonský, Hrátky s čertem, Sluha dvou pánů, Lucerna, Hadrián z Římsů, Zkrocení zlé ženy, Matka, Chudák manžel, Čechy krásné Čechy mé, Na letním bytě, Třetí zvonění, Baron Kaplan, Dům u doktorů
Dětská představení – Tajemný dub, Sněhurka a sedm mužíčků, Stříbrná studánka, Sůl nad zlato, Náš dědeček
Divadlo Kladno – Matka, Hrátky s čertem, Pražský flamendr
Vesnické divadlo Praha – Čechovovy aktovky (J. Plachta), Paní hostinská, Noc na Karlštejně, Jak je důležité míti Filipa
Louny – R.U.R., Monsserat, Maškaráda, Mnoho povyku pro nic, Úklady a lásky, Bílá nemoc, Němci
Černčice – Lakomec, Nebe na zemi, Všichni moji synové, Pygmalion
ČSD Louny – Josefina
Panenský Týnec – Paní Marjánka, matka pluku
Dobroměřice – To byl český muzikant, Tvrdohlavá žena