13.8.2007

I poslední ráno ve Švýcarsku bylo krásné, slunné, ale nás čekala cesta z Alp. Sbalili jsme, naposledy se podívali na krásné panorama a usedli do Karosy, která kupodivu stále jela. Sjížděli jsme podél říčky, která odvádí vodu z námi navštíveného vodopádu.

    Ostatní účastníci zájezdu se ve čtvrtek stavili u nádherné visuté lávky, vybudované obyvateli z druhého břehu hlubokého kaňonu a zastavili u ní dnes i nám. Je moc pěkné projít se vysoko nad říčkou po houpajícím se dlouhém mostku. Ale pospícháme dál, čekají nás ještě návštěvy několika míst. V prvém lázeňském městě se nám ani po hodině a domluvě s místními nepovedlo zaparkovat, jak jsem již psal s místy pro autobusy je to v této zemi špatné.

    Pokračujeme k německé hranici a k jedné z největších evropských řek, k Rýnu. A na Rýnu je také nejširší evropský vodopád, který byl naším cílem. Prošli jsme branou nad vyhlídkovou terasou a postupně po ní sestupyvali ke spodní hladině 150 m širokého a 23 m vysokého vodopádu. Byl to úžasný pohled na více než 500 kubíků padající vody, což je asi 10 % pod letním průměrem.  Jaký to musí být pohled při jarním tání. Za poslední peníze jsme si ještě nakoupili nějaké suvenýry a já při tom zjistil, že mne pokladní tmavé pleti u vodopádu okradla o 10 franků (180 Kč). Asi moje hloupost.
   Nás čekal poslední cíl naší cesty, kouzelné městečko Stein am Rein (Kámen nad Rýnem). Středověké centrum na břehu Rýna,  plné hrázděných a malovaných domů, bylo skutečně nádhernou podívanou. Před radnicí bylo velké podium, připravené na městské oslavy a přestože zakrývalo část krásnách budov, bylo na co koukat. Vše bylo jako v pohádce, včetně rozsáhlého hradu, který se tyčil na kopci nad městem. Na město jsme se podívali i z mostu přes Rýn a po jeho břehu se pomalu vraceli k autobusu. Čekalo nás ještě jedno malé překvapení. Podél řeky je klidné, až lázeňské prostředí, jehož konec je věnovám hlavně dětem. Jezdí zde po několik set metrů dlouhé trati malý vláček. A táhne jej skutečná parní lokomotiva, asi 1 metr vysoká. V tomto krásném místě se loučíme se Švýcarskem, zemí plnou zajímavých míst, ale hlavně zemí nebetyčných Alp.

      Němečtí celníci nás dlouho zdrželi na hranici. Při vjezdu do EU ze země, která není jejím členem, se musí zaplatit předem průjezd přes SRN. Cesta pod německými hrady probíhala plynule až před Norimberk. Asi 70 km před ním jsme díky dopravní nehodě kamionu projížděli 16 km dálnice plné 3 hodiny. Přesně v půlnoci jsme se opět rozjeli a brzo ráno jsme se přes Prahu vrátili do Loun. Poznali jsme další zemi, jsme plni nových zážitků a vjemů a těšíme se  jaký cíl pro nás paní Vorudová připraví na rok 2008.

FOTO - den čtvrtý.