23.7.2007

Je večer jednoho všedního dne kteréhosi měsíce roku 1885. Na perucké faře v jednom okně ještě hoří lampa. Páter František Daneš se celý rozechvělý sklání nad tělem mladé ženy. Taková krása! povzdychne užasle. Natahuje ruku k jejímu zlatému náhrdelniku.

    V tomto okamžiku je potřeba zastavit se a dále v ději nepokračovat. Nenechte se celou vymyšlenou zápletkou mýlit. Nechci vám totiž vyprávět, jak jsem objevil důkaz hříšného počínání osmasedmdesátiletého katolického kněze. Situace, do níž vás chci pomalu uvést je totiž úplně jiná. František Daneš se skutečně jednoho dne roku 1885 na Peruci skláněl nad tělem ženy. Nedokončená věta by však asi pokračovala „…prosím nedotýkejte se té kostry, ještě se nakazíte!“ Snad jí mohla pronést paní Rosalie Proprová či jiná starostlivá žena v Danešově okolí. Ale o paní Proprové dále. Celá situace se má následovně. Před páterem Danešem ležely ostatky ženy a všechny předměty, které jí byly dány do hrobu na její poslední cestu. Vůbec nešlo o vášnivý vztah starého kněze ke krásné farnici, ale úžas člověka, který spatřil nevídané.
    Vše začalo v nedalekých Úhercích u Klobuk. Dělníci, kteří roku 1885 těžili stavební materiál v úhereckém „hliníku“ na svahu směrem ke Kokovicím patřící paní Rosalii Proprové, narazili na velmi pozoruhodný nález. Tím byla ženská kostra, uložená v hloubce dvou metrů. Dělníci tvrdili, že hrob nebyl nijak obložený ani označený. Za ženinou lebkou se nacházela elegantní zdobená lahvovitá hliněná nádoba a skleněná miska. Na hrudníku mrtvé ležely skleněné a jantarové korále, dvě stříbrné pozlacené vrubořezové spony a deset zlatých závěsků z náhrdelníku (trojúhelníkovitého, kruhového a jeden obdélníkovitého tvaru) zdobených dutými polokuličkami a filigránem. Dále se našly stříbrné přezky a esovité záponky, pozlacená destička přezky a zlomky plechu.
    Jmenované věci s kostrou se pak prostřednictvím jednoho z dělníků, nálezce Václava Suka, dostaly do rukou pátera Františka Daneše. Jeho zásluhou (rovněž i zásluhou Františka Moteyla, správce v Telcích) se tento poklad dostal do někdejšího Muzea království Českého. V centrálním českém muzeu jsou nálezy uloženy dodnes. Pochybnost stále visí nad počtem předmětů – nechybí snad ještě něco, co si kdosi z nálezců ponechal?
    Co měl náš páter vlastně v rukou? Na Peruc přicestovala z Úherců žena barbarského původu z doby tzv. velkého stěhování národů, časově lze zařadit její úmrtí do 5. století po Kristu. Nelze jednoznačně určit její kmenovou příslušnost (mohla patřit k Langobardům, Durynkům nebo i k jinému germánskému kmeni). Podle množství a hodnoty pohřební výbavy mohla být urozenou paní či dívkou, možná i dcerou náčelníka.
I kdyby František Daneš nedokázal odhadnout století, ze kterého tajuplná „princezna“ pocházela, musel jako vzdělanec pochopit, že má v rukou něco velkého, a proto se zachoval, jak se zachoval. A tak se jeho zásluhou stalo, že zmíněného roku 1885 přespala možná právě na perucké faře barbarská žena se zlatým náhrdelníkem, která kráčela věkem, v němž zemřel Řím. Budiž panu faráři Danešovi dík za to, že na Peruci poskytl azyl této téměř pohádkové bytosti z časů vzdálených tisíc pět set let. 

Tomáš Novák

Použitý zdroj: DROBERJAR, E.: Věk barbarů. Praha 2005, s. 137-140.