16.7.2007
Po úžasném loňském zážitku z návštěvy Francie jsem i letos se zájezdem, který pořádala paní Vorudová, vyjel za hranice naší krásné vlasti. Tentokráte byla cílem výletníků, většinou z Lounska, země ve středu evropského kontinentu Švýcarsko.
V pondělí večer jsme tradičně z Komenského náměstí vyjeli netradičním autobusem směr Praha. Zde přistoupili zbylí výletníci a mohli jsme upalovat přes Rozvadov na západ. Tradiční noční průjezd přes zemi našich sousedů s ranní snídaní pod lehce zataženou oblohou a již jsme vjížděli do cílové země, Švýcarska.
Prvá zastávka byla v Basileji , historickém městě církevních sněmů a mnoha dalších evropských setkání. Po chvíli hledání jsme zaparkovali (autobus však musel odejet – stání povoleno pouze 30 min.) a vydali se do centra velkého průmyslového města. S průmyslem a průmyslovými stavbami jsme se setkávali ve všech větších švýcarských městech. Stejně jako s velkou novou výstavbou silnic a center měst. Vše je rozkopané jako v Praze před 20 lety. Kolem moderního Kolosea jsme došli k místní gotické katedrále z 11. století. Jedna z jejích věží byla také obepnuta lešením, její útroby však ukrývaly nevšední zážitek. Monumentální klenba musí zapůsobit na každého návštěvníka. Překvapila mne členitost a vybavení celé katedrály. Na chvíli jsem se zastavil i u hrobu Erasma Rotterdamského (+ 1536). Z klášterního ochozu jsme se podívali na evropský veletok Rýn, který městem protéká. Prošli jsme se ještě na náměstí s krásnou červenou Radnicí a doprovázeni dvojicí muzikantů Basilej opustili.
Krajinou severozápadního Švýcarska jsme jeli do Neuchatelu města světoznámých hodinek. Projížděli jsme kolem továren a dílen se známými jmény, viděl jsem i nápis OMEGA. Tyto hodinky fasoval můj tatínek, výpravčí a náčelník na dráze. Když jsme u té dráhy, ve Švýcarsku jsou asi všechny tratě, včetně těch místních a úzkokolejek, elektrifikovány. Celkově je tato země zapletena do sítě všech možných elektrických vedení, snad jen u nás na severu je jich víc. Neuchatel leží u Neuchatelského jezera , největšího, které leží celé ve Švýcarsku. Nad jeho středověkým centrem se tyčí místní katedrála Notre Dame, menší než ta v Basileji, ale zato s nejcennějším gotickým náhrobkem. Řidičům se podařilo částečně opravit plyn a spojku u našeho autobusu a my se kolem hlavního města Bernu vydali do Alp, stejného jména.
Našim cílem bylo horské lázeňské městečko Adelboden , asi 30 km nad Thunem. Ubytovali jsme se v hotelu Alpská růže, který provozuje moravská cestovní kancelář. Je to spíše turistická ubytovna, ale pro letní přespání dostačující a pro nás příjemná. Krásný výhled z balkonů na Bernské Alpy , zatím většinou v mracích, ledovcové štíty vyšší než 3000 m a mohutný vodopád Engstligen. V přízemí byla místnost, kde jsme si večer mohli s hřivickými muzikanty zazpívat. Zazpívali a šli poprvé ve výšce téměř naší Sněžky spát.
Za týden se podíváme na den druhý.
FOTO den prvý
|