You are here: Hlavní strana 
Fejetony Perucké bílé vánoce
Fejetony Perucké bílé vánoce | Perucké bílé vánoce |
| Napsal Plazík st. | |
| Úterý, 25 prosinec 2001 | |
|
25.12.2001 Ano, před Štědrým dnem napadl sníh a po několika letech jsme se vzbudili do bílých Vánoc. Jen vítr chvílemi připomínal,že bílé může být i mrazivé. Někde již klid a pohádky, někde poslední shon a trochu nervozity, ale hlavně očekávání přibližovalo večer. Šeří se a za okny se rozsvěcejí svíčky na stromečcích, bílé, barevné, blikající, ale dnes již jen samé elektrické. Plamínek té skutečné svíčky plápolá na štědrovečerním stole ve svícnu. No a proběhly krásné chvíle radosti z dárků.Večer pokračoval, ale co vybrat. Obě televize nabízí pěknou pohádku, ale před jejich skončením již bije zvon na Sboru M.J.Husa Církve československé husitské a zve na štědrovečerní setkání.Vyrážím do ledového větru, beranici na hlavě a palčáky na rukou. Za chvilku docházím s dalšími ke kapli a poplácávajíc se ze zmrzlýma rukama vcházím. Uvnitř vítá příchozí pan farář Šimůnek a asi 50 přítomných si prohlíží krásný keramický Betlém dětského kroužku a po chvíli usedá do lavic. Večer zahajuje dětský pěvecký kroužek a v průběhu večera se prolíná s příjemným kázáním pana faráře. Děvčatům a jednomu chlapci to tentokráte moc nesedlo, ale vždyť nejde o umělecký přednes, ale o společné chvíle svátečního večera. Ve skromném prostředí kaple a při upřímných slovech a přáních uběhlo setkání rychle a všichni se rozcházíme do mrazivého večera. Já mířím jako každoročně na hřbitov a i v silném větru se mi podaří rozsvítit svíčku jednou sirkou. Štědrovečerní hřbitov je tajemný, ale i kouzelný, jak jen takové místo může být. Spousta blikajících světýlek na náhrobcích pokrytých bílým sněhem a jsou nám blízko ti všichni, kteří žili na Peruci před námi. Za chvíli má začínat předpůlnoční mše v kostele sv. Petra a Pavla a tak rychle mířím do krásného centra Peruce, kostel je naproti opravenému zámku. Vcházím s místním keramikem, panem Říhou a jeho ženou a protože poslední volná lavice byla vpředu, usedáme do ní. V bohužel značně omšelém interiéru zajímavého kostela probíhá katolická mše. Slyšíme opět čtení z proroka Izariáše i stati z evangelií, možná není vše tak intimní jako v kapli, ale obě setkání kladou důraz na zrození Ježíše Krista, zrození, které utváří život, morálku a ideje lidstva již 2000 let . Obě mše končily společným zpěvem Tiché noci a jako všude nejznámější písně Narodil se Kristus Pán. Po ní se za lavicemi spontánně zpívaly známě i neznámé koledy za doprovodu kytary a housliček. Po půlnoci odcházím domů, udělám si černou kávu a protože po chvíli vypadává elektrika, držím s pobrnkáváním na kytaru závěrečnou černou hodinku. Perucké vánoce byly bílé, příjemné ,větrné,křesťanské a lidské. |
| < Předch. | Další > |
|---|
