iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

V zimních měsících uzavřena
Galerie u Plazíka Peruc
Výstava fotografií Blanky Beckertové
Cestou za sny ze Středohoří pod Everest
bude zahájena v příznivé situaci v březnu 2021, jakmile to situace dovolí.
PLAKÁTEK

Kultura je dočasně z rozhodnutí vlády zakázána.  

Kino z důvodů vládního zákazu nepromítá
do odvolání
Peruc kino

Za Dubem
Peruc
Z důvodu vládního zákazu dočasně uzavřeno.

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
Sezona ukončena.
Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří
Sezona ukončena.
tel. 731 005 123

Zámek Pátek

Zámek Peruc
Sezona ukončena.
tel. 602 728 422

Zámek Peruc  

Pamětní síň
Emila Filly
Peruc

- zámecký park
Do odvolání uzavřena.
 

 

 
You are here: Hlavní strana arrow Historie arrow PZ 4.06 - Josef Kučera vzpomíná
PZ 4.06 - Josef Kučera vzpomíná
Napsal Plazík st.   
Pondělí, 14 prosinec 2009
11.1.2007

I v posledním čísle roku 2006 pokračovaly vzpomínky černochovského Josefa Kučery, připravené paní Mgr. Botošovou.

 

Přečetli jsme za vás

(doslovný opis bez oprav)
Josef Kučera vzpomíná /1868 – 1942)
   Černochovský rolník stále a stále vzpomíná na domov - na data poutí a posvícení v jednotlivých obcích  jeho rodného kraje: Dnes jede Halama z Peruce domů. Byl propuštěn na žádost peruckého panství jako řidič parního pluhu. Paseme koně, zatímco Halama odjíždí podle  nás polní drahou. Stojí hrdě na voze a volá: Nazdar! Ještě z dálky nám kyne, ale vidím jej jen v mlhách, neboť mne polily slzy. (...) Domov, ten zlatý domov, od něhož byli jsme na sta mil vzdáleni, zdál se nám býti v pravdě nebem. Naše touha po domově byla tak veliká, že válečné svízele proti ní nebyly ničím. V prvních dnech našeho příjezdu do Ruska bloudíval jsem za pěkných měsíčních večerů kolem Vladimíru Volyňského a z výšin hledíval jsem k západu - k domovu. Nedovedl jsem si však představiti, jak je domov vzdálen. Psal jsem tehdy domů: Stýská-li se Vám po mně, hleďte večer na měsíc. Dívám se na něj také a tam se naše pohledy sejdou a budeme si opět nablízku.
   Celé Kučerovo svědectví o jeho půlroční trpké anabazi působí neobyčejně autenticky. Je zřejmé, že si záznamy psal člověk neobyčejně vyrovnaný a srdnatý. Rozlučme se z jeho válečným svědectvím ukázkou z kapitolky nazvané Ruská bláta: V této době dešťů utvořilo se v Šelvově tolik bláta, že kdo to neviděl, nemůže si o tom udělat představu. Vozy, vezoucí proviant, v pravém smyslu v blátě zrovna plavaly. Vojáci, sedící na koních (podle koní nebylo možno jíti), podobali se hroudě: měli přes hlavy hozené celtplachty, z nichž bláto volně stékalo dolů. Koně, zdvihajíce nohy, plácali do bláta, které vojákům lítalo přes hlavy. Byl to strašný pohled.
   Za válečné vzpomínky připojuje Kučera několik textů, které s předchozím tématem nesouvisejí. Jsou věnovány např. pozorování života v přírodě. Kouzelné je třeba rolníkovo pozorování nerovného souboje škvora s mravencem, jež Kučera pozoroval na polní cestě. Jeho líčení mikroskopické události je plné vypravěčova soucitu. Svazek je zakončen článkem nazvaným Oč prosí kůň. Je to nádherná báseň v próze. Jistě by se za ni nemusel stydět ani svrchovaný básník. Začíná tímto odstavcem: Často slýchám od lidí našeho stavu stesky, že polní hospodářství je těžké povolání. Ne bez příčiny bylo v Písmu řečeno o stavu rolnickém: V potu tváří dobývati budeš chléb svůj a země bude tobě roditi jen trní a bodláčí. Jaký to tvrdý úděl. A přece povolání naše skýtá tolik krásného a ušlechtilého jako snad žádnému jinému stavu. Žíti uprostřed volné přírody, mezi krásnými rolemi, zahradami, rybníky a lukami - je žíti v ráji. Je potřeba jen žíti celým srdcem.
   V dalších pasážích velebí Kučera trpělivost, věrnost a ušlechtilost koní, připomíná Baarova Cimburu a jeho lásku a úctu ke koním. Vrací se k jednomu válečnému pozorování.  Ve válce mu byl také svěřen pár koní - valach a slepá kobyla. Věnoval dlouhé hodiny sledováním vztahu těchto dvou zvířat. Viděl, jak pozorně valach reagoval na  každé nepatrné zařičení slepé kobylky. Jakmile měl jen trochu pocit, že se kobyla ocitla v nejistotě, přispěchal ji na pomoc a pomáhal jí s orientací v prostoru.
   Závěrečný odstavec článku i celého svazku je tak nádherný, že ho nelze neocitovat celý. Svědčí o ryzím člověku, jakých dnes již potkáme jen málo. Svědčí o jeho hluboké vnímavosti i lásce k němé tváři: Oč prosí kůň? Dej mi jíst a pít, starej se o mne trochu. Po práci mi dej  suché lože, dost velké, abych unaven mohl ulehnouti. Mluv na mne laskavě, neboť tvé vlídné slovo více zmůže než rána. Pohlaď mne, budu tě míti rád a rád ti posloužím. Jsem-li zapřažen, neškubej opratěmi a nebičuj mne. Někdy hned nevím, co chceš. Netluč mne za to, nekopej, vysvětli mi to  mírně, klidně a rozumně. Někdy nemohu ti vyhověti, jak chceš, protože mne něco tlačí, bolí nebo jsem nemocen. Prohlédni mi postroj a podkovy. Nechutná-li mi, podívej se mi nejdříve na zuby. Bolest zubů je hrozná, a já to nemohu říci. Nenech mne v létě trápiti mouchami, a proto mi ponech hřívu i ohon. Nestříhej mi je. Hlavu mi nezapínej do výše, běhá se mi to těžce. Až zestárnu, neprodávej mne člověku necitelnému, jenž by mne mučil až do smrti, ale zbav mne rychle a tiše života. Budeš pak míti také lehkou smrt a Bůh ti to oplatí.

          Mgr. Jiřina Botošová

 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet


WebArchiv