Při přípravě naší klubové výstavy fotografií jsem přišel na to, že jsem mým čtenářům neukázal nic z mé prvé turistické cesty za hranice od roku 1989. Tak se pokusím ukázat alespoň část z fotek naší cesty do Francie.

Poznávací výlet se čtyřdenním pobytem ve Francii pro nás připravila paní Vorudová, zkušená průvodkyně a také uvaděčka v našem divadle. Objednala autobus pana Ohema z Tejnice a v úterý v podvečer jsme mohli od lounského Kokosu vyrazit směr západ. Po vjezdu do Německa se setmělo a po projetí noční zemí jsme za úsvitu vstupovali na půdu Francie. Do našeho cíle, k řece Loiře, to však bylo ještě několik set kilometrů.
     I ty jsme překonali a tak v půl jedenácté bylo naším prvým navštíveným místem věhlasné město Jany z Arku, Orléans. Ta nás, jak jinak než v brnění, přivítala na nádvoří historického Groslotova domu (L hôtel Groslot) poblíž parkoviště. Ale my jsme hned pokračovali do nejvýznamější orléanské památky, gotické katedrály sv. Kříže (Cathédrale Sainte-Croix) z přelomu 13. a 14. století. Byla prvá, kterou jsme na území Francie viděli a proto jsem ji přijal s velkým úžasem. Jen mě trochu překvapila absence výrazného historického oltáře. Až později jsem se dozvěděl, že většina katedrál a tím i oltářů byla velmi poničena během válek, hlavně těch světových ve 20. století, a proto jsou zde pouze jednoduché, ale velmi vkusné oltáře nové.
Poté jsme se již vydali do starobylých i novějších ulic Orléansu, na náměstí jsme viděli další, tentokráte jezdeckou sochu Jany z Arku a poblíž i její dům. V něm na jaře 1429, kdy Orléans osvobodila od anglické nadvlády, nocovala. Blížilo se poledne, usedli jsme do svého autobusu a přes řeku Loiru jsme se vydali dál. Jen další velké překvapení při pohledu na koryto této 1020 km dlouhé řeky. Není svázána strmými břehy, kamenou regulací, ale koryto je několikrát širší než vlastní vodní tok, s mnohými ostrůvky a zátokami. I zde mají problémy se zátopami, ale velké vodě nechávají ohromný prostor na její odchod z krajiny. Pouze malé části měst mají kamenná nábřeží.
    Po hodině jízdy jsme přijeli k jednomu z největších francouzkých státních zámků, národní památce, evropskému unikátu zapsaného v seznamech UNESCO, zámku Chambord. Tento renesanční zámek začal stavět začátkem 16. století král Francois I. a po něm jej upravovali další panovníci prakticky až do století 19. Je to opravdu mohutný zámek, oblévaný vodním příkopem, se stovkami věžiček a komínů. Možná i jimi se spouštěli za svými milenkami lamačí jejich srdcí. Zajímavé je i centrální schodiště, které je dvojité (stejně jako na Petřín), takže po jednom jdete vzhůru a po druhém můžete sestoupit. Ve velkém parku je i dlouhý vodní kanál, který jistě sloužil k povyražení panstva a možná i ke sportu – jistě se rozlohou vyrovná tomu u nás v Račicích. Dnes se i vy můžete po něm svézt v pramici.
    Ale my jsme pospíchali k dalšímu zámku na Loiře, malebnému Cheverny. Oproti předchozímu je tento v držení potomků starobylého rodu Hurault, známého již od 13. století ze služeb pěti francouzkým králům. Současný nový zámek byl však postaven až kolem roku 1620. Zámek je přepychově zařízen a celý přístupný turistům. Majitelé bydlí v přilehlé romantické usedlosti naproti krásnému statku. Zde jsme dostali i český popis zámku. Ve Francii totiž neprovádí žádný průvodce, ale každý si památky prohlíží sám. Ti znalí světových jazyků si mohou zapůjčit elektronického průvodce, něco jako větší mobil, ve kterém je pod číslem popsána každá místnost. My jsme byli odkázáni na výborně informovanou paní Vorudovou, nebo na průvodce v anglickém, ruském a německém jazyce. Francouzky znal jen málokdo. Zajímavostí zámku je i velká psí smečka a my jsme stihli i její krmení. Úžasný zážitek. Jako u každé živé usedlosti byla i zde zelinářská zahrada a to nejen jako atrakce, ale skutečně využívaná.
Blížila se pátá hodina odpolední a my jsme jeli k prvému noclehu ve Francie do hotelu – ubytovny F1. Ubytování slušný, jen WC a sprcha společné na chodbě. Ale po malé hudební produkci našich muzikantů z Hřivic se nám všem spalo dobře.

Francie - FOTO den prvý