5.1.2007
Po vánočním a novoročním volnu se vracím k poslednímu Peruckému zpravodaji a vybírám zajímavé články. Ten prvý je od Ing. Otakara Špecingera o páteckém rodáku, malíři Václavu Březinovi.
Pátecký rodák Václav Březina
Před 100 lety dne 9. září 1906 zemřel v Jindřichově Hradci vynikající, avšak značně a neprávem opomíjený, malíř Václav Březina. Pocházel z Pátku nad Ohří, kde spatřil světlo světa 15. září 1862 a zůstává nesporně jednou z nejvýznačnějších osobností, které kdy ze zdejší krajiny vzešly.
Mládí prožil Březina v Pátku, kde navštěvoval školu. A tady také získal náklonnost ke kresbě a malování. Okouzlily ho daleké výhledy k úchvatnému Českému středohoří, ale i arkádická zákoutí u Ohře. Jestliže dovedl později mistrně zobrazovat zejména stromoví nad vodou, mělo to své kořeny už v raných dětských dojmech.
Akademická studia absolvoval ovšem Březina v Praze, kde byl jeho hlavním profesorem Julius Mařák (1832 – 1899), jedinečný malíř lesních interierů a tvůrce krajinářské školy, ze které vzešli např. František Kaván, Aleš Kalvoda, Josef Holub, Antonín Hudeček, Antonín Slavíček a několik dalších českých nejpřednějších tvůrců. Své žáky přiváděl Mařák s oblibou k letním pracovním pobytům na venkov, přičemž jedním z takovýchto míst se několikrát stala i Peruc.
Akademii ukončil Březina v roce 1892. V intencích svého učitele pak pokračoval během celého dalšího života. Nejprve spolupracoval na monumentální Mařákově výzdobě dokončované budovy Národního muzea a v dalších letech se za svými krajinářskými náměty toulal po rodném Poohří, na Náchodsku, v Českém ráji a kolem Jindřichova Hradce.
V letech 1899 až 1902 žil Březina v Náchodě, kde v galerii lze spatřit jeho velmi zdařilý obraz „Tragedie lesa na Brance o větrné smršti z 9. dubna 1902“. Zbylo tu ale i hodně dalších prací především z Babiččina údolí. Navzdory mimořádné píli se však Václav Březina nikdy nezbavil těžké existenční situace. Nevyřešila ji ani soukromá krajinářská škola, kterou si ve svých čtyřiceti letech otevřel v Mladé Boleslavi, neboť žáků se přihlásilo příliš málo. Hledal pak možnost vrátit se na Lounsko, ale nepodařilo se mu to. Zemřel při návštěvě jednoho ze svých přátel v Jindřichově Hradci a jako čtyřiačtyřicetiletý byl pohřben ve východočeských Lázních Bělehrad.
Březinova plátna jsou rozptýlena po různých galeriích či domácnostech a shledáme se s nimi i v Poohří, kam se občas rád vracel. Jde vždycky o umělecky i technicky dokonale provedené obrazy. Proto bývá Březina pravidelně zastoupen jak v souborných generačních výstavách, tak i v umělecko-historické literatuře. Přesto se z povědomí veřejnosti stále víc vytrácí a zůstává dnes už jenom na okraji krajinářského vývoje, který kdysi s tak nevšedním úsilím i úspěchem spoluvytvářel. Alespoň ve svém původním domově by však neměl být nikdy zapomenut!
Ing. Otakar Špecinger
|