iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

Galerie u Plazíka Peruc
Sezona skončila

Rozsvícení vánočního stromku
Peruc - Nám. E. Filly
1.12.2024
16:00 hod.

Adventní trh, koncert a rozsvícení stromku.
PLAKÁTEK 

Recykliteratura
Města a obce čtou

Peruc - knihovna
2.12.2024
17:00 hod.

Kreativní dílna s lektorkou Karolínou Homonai.
PLAKÁTEK

Předvánoční tržnice
Peruc -Za Dubem
7.12.2024
12 - 15:00 hod.

Tradiční předvánoční setkání v penzionu Za Dubem..
PLAKÁTEK

Adventní koncert
Peruc - Kaple M. J. Husa
15.12.2024
14:00 hod.

Vystoupí Pěvecký chrámový sbor při Náboženské obci Církve československé husitské v Lounech
PLAKÁTEK 

Štědrovečerní bohoslužba
Peruc - Kaple M. J. Husa
24.12.2024
21:00 hod.

Husův sbor Peruc zve na tradiční štědrovečerní bohoslužbu (Půlnočku)
Betlémské světlo od 15 hodin. 
Silvestrovské meditace
Peruc - Kaple M. J. Husa
29.12.2024
15:00 hod.

Husův sbor Peruc zve na tradiční silvestrovské meditace.
PLAKÁTEK  

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Kino Peruc

Sobík Niko: Cesta za polární září
Neděle 24. 11.
15:30 hod.

Animovaný, rodinný. Sobík Niko celý život sní o tom, že se jednou stane vánočním sobem v Santově letce přesně jako jeho tatínek. Má to přece v genech! Netuší však, že se na volné místo v sobím spřežení hlásí i Stella. Přestože jsou rivalové, Niko se s ní spřátelí a prozradí jí kód pro vstup k vzácným Santovým saním. Netuší však, že Stella svou přízeň jen předstírá a ve skutečnosti chce saně ukrást a zničit tak Vánoce. Finsko-Německo-Irsko-Dánsko / 2024 / 86 min.
Mládeži přístupný

Vstupné 50 Kč

MIKI
Pátek 29. 11.
19:00 hod.

Thriller, drama, akční. Příběh muže, který se vrátí ze zahraničí zpět do své rodné vesnice, do země, která se rychle mění a ve které se otevírají nové velké možnosti i v oblasti organizovaného zločinu. Miki, původním povoláním řidič autobusu, v sobě postupně objeví a aktivuje schopnosti k tomu, aby vybudoval jednu z největších a nejobávanějších mafiánských skupin v zemi. Slovensko-Česko / 2024 / 106 min.
Nepřístupný do 15 let

Vstupné 100 Kč

_:_:_:_:_

Za Dubem
Peruc
KAVÁRNA
Serzona skončila.
UBYTOVÁNÍ

Celoročně
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
mob. 777 066 738
PLAKÁTEK

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
sezona skončila
Otevřeno: úterý - neděle 10:00 - 12:00
a 12:30 - 16:30 hodin
V říjnu je otevřeno pouze o víkendech.

Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč
Tradiční výstavní prostory doplněné o výstavu v podkroví.

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří

Otevřeno pátky,
soboty, neděle, svátky
10 - 16 hodin
tel. 731 005 123

Zámek Pátek 

Zámek Peruc
sezona skončila
tel. 602 728 422
Zámek Peruc  

Pamětní síň
Emila Filly

Peruc

- zámecký park
sezona skončila
červen - září, úterý - neděle 10.00 - 18.00 h.,
květen a říjen, pátek - neděle 10.00 - 18.00 h.
 
PLAKÁTEK

Hudba ve Smolnici
Smolnice
PLAKÁTEK 2024
Advent s T. Medveckou.
PLAKÁTEK

 
You are here: Hlavní strana arrow Školy arrow PZ 3.06 - Josef Kučera vzpomíná
PZ 3.06 - Josef Kučera vzpomíná
Napsal Plazík st.   
Neděle, 13 prosinec 2009
 8.11.2006

Pravidelně otiskuje Perucký zpravodaj vzpomínky pana Josefa Kučery z Černochova, které připravuje paní Jiřina Botošová. I my vám předkládáme toto zajímavé čtení.

  Přečetli jsme za vás 

Doslovný opis bez opravJosef Kučera vzpomíná (1868 – 1942 ) Slavnost Božího Těla vidí Kučera jako „vyvrcholení všech slavností“. Dokonce si posteskne, že děti už ani neví, jaká je to slavnost: „Večer před Božím Tělem přivezla se fůra břízek z lesa a rozdělila se na pět dílů - ku čtyřem oltářům a do kostela. Celá náves se čistě umetla, aby ráno bylo všude čisto. Brzo zrána vzbudily nás tři rány z hmoždýřů a i hudba zahrála budíček. Od čtyř hodin stavěly se již oltáře. Každý se snažil míti oltář co nejpěknější. Když přijížděl kněz, byly vypáleny opět tři rány z hmoždýře a ty se opakovaly při sezvánění do kostela, o pozdvihování a u každého oltáře. Po mši, když kněz odjížděl, vystřílelo se vše, co zbylo.Legenda o vzniku římské baziliky Panny Marie Sněžné byla známa zřejmě i v Černochově. Místo, kde měl být postaven kostel, se v srpnu - uprostřed parného léta - pokrylo sněhem. Kučera vzpomíná také téměř na malý zázrak: „Jedenkráte na svátek Panny Marie Sněžné jsme vezli z Kalce fůru pšenice a zastihla nás bouře. Byla tak chladná, že poletoval i sníh. Můj otec říkával, že nepamatuje, že by o P. Marii Sněžnou byla taková zima a že by poletoval i sníh.         Na vánoční svátky se těšily děti snad od nepaměti, i když nedostávaly hory dárků. Kučera si pamatuje, jak si před Vánocemi na dveřích škrtal čárky, aby věděl, kolik dní zbývá do Štědrého dne. V podstatě šlo o předchůdce dnešních adventních kalendářů. Ne příliš bohatá nadílka, kterou tvořilo několik jablíček a oříšky, udělala přesto dětem velikou radost. Pro nás asi málo pochopitelné.         Vánoční svátky přešly a je tu Silvestr. Na Silvestra šly všechny děti do kostela poděkovat Bohu za celý rok. Kučera vzpomíná na konci svých Pamětí: „Podle matčina příkazu modlili jsme se také za tatínka a za maminku, což jsme rádi z vděčnosti udělali. Dnes, když už tu těch drahých duší není a když již jejich těla odpočívají v té posvátné zemi našeho hřbitova pod zelenou travou, vzpomínka při čtení těchto řádků snadno vyloudí mi slzu do mého oka a já často cítím, že jsem jim někdy i těžkou chvíli připravil a z duše toho lituji.

         Spěte sladce, duše drahé, uplyne jen málo času a dá Bůh šťastné s vámi shledání.  Jak vroucněji a zbožněji ukončit vzpomínání?

         Na konci Kučerových pamětí jsem našla úryvek z poslední vůle autora: „Z toho se odečte 1000K na můj pohřeb a ostatní se rovným dílem rozdělí. Rovným dílem proto, že mám všechny stejně rád a že i oni mě měli stejně rovně rádi a v dětské uctivosti. Všem, jakož i jejich manželkám děkuji za jejich lásku a upřímnost, se kterou mi moje stáří v míře tak vrchovaté oplatili.

         Bůh všemohoucí buď za mne Vaším odplátcem, požehnej Vám i Vašim dětem, aby i Vy jedenkráte jste měli tak šťastné stáří, jaké jsem měl já. Pamatujte vždy na Boha, on všecko vidí a je dobrých skutků odplátcem a zlých pak spravedlivým soudcem.

         Pro mne neplačte, já žil život šťastný, prožil jsem jej zplna, proto není proč plakat. Pamatujte však na hrob matčin, jí jste povinni mnohým díkem. Bůh buď s Vámi.

         Autor si mě svými zápisky velice rychle získal pro svou upřímnou víru a poetičnost, kterou dokázal vidět ve svém všedním, často těžkém životě. Byla by škoda jeho paměti nevydat knižně.

  

Vzpomínky na světovou válku a na cestu po svaté Rusi

 

         Zatímco Kučerovy Paměti procházejí celým životem tohoto vnímavého černochovského rolníka - písmáka, jeho válečné Vzpomínky na světovou válku a na cestu po svaté Rusi pokrývají pouze necelý rok 19l6, kdy musí narukovat a ocitá se uprostřed bojů na haličské frontě. Rukopis textu se nezachoval. Strojopisný svazek je rozdělen do drobných deníkových kapitolek.  V závěru jsou přiřazeny různé vzpomínky, jež si autor vybavil až po napsání  stěžejního textu.

 

         Zatímco Paměti jsou určeny spíše pro rodinný kruh, Vzpomínky byly psány zřejmě pro více čtenářů. Kučera je i zde bystrý pozorovatel. Píše stručně. Vyprávění má spád. Jeho záznamy představují strhující mozaiku dramatických událostí. Tato svědectví jsou prokládána pozorováním neznámé krajiny, popisy setkání s prostými ruskými lidmi, líčením péče o koně...

         Zastavíme se jen u některých pasáží poměrně objemného svazku, jehož děj se jen v úvodu a v závěru odehrává v Černochově nebo v jeho okolí. Opět se nevyhnu citacím. Věřím, že některá z kulturních institucí v regionu vydá v blízké budoucnosti alespoň výbor z literárně hodnotného textu.

         Josef Kučera byl odveden v roce 1916. Tehdy mu bylo již 48 let a byl bělovlasý. Z Chomutova, kde se odvod konal, se vracel jako ve snu. Vzpomíná na svou noční cestu zpět do Černochova: „Chtěl jsem býti se svými myšlenkami sám, a proto jsem šel z Loun domů pěšky, ačkoliv mi nějaký dobrák z Černčic nocleh nabízel. Šel jsem sám a sám. V obcích, kudy jsem procházel, všady jsem slyšel ponocné vytrubovati. Když jsem šel v Peruci podle Oldřichova dubu, pískal v Peruci ponocný dvě hodiny. Ku třetí hodině ráno byl jsem doma. Ženu jsem  těžce zarmoutil zprávou, že jsem odveden a že musím rukovati. Plakala a bědovala. (...) Již 21. února jsem narukoval. Zanechal jsem doma bědující ženu a 6 dítek ve stáří od tří do šestnácti let. Šel jsem těžce a nerad z domova, ale šel jsem klidně. Hospodářství jsem ponechal svému bratru Karlu k vedení a sám jsem se vydal do světa jako ten Honza.

         O měsíc později je již Kučera ve „Vladimíru Volyňském“. (Zde potkává  Zázvorku - kamaráda z Černochova.) Všímá si například projevů vroucí zbožnosti: „Včera sem přišlo množství Poláků a mezi nimi i mnoho polských Židů. Ráno, když vstávali, klečeli dlouho na holé dlažbě kasární, vroucně se modlili a obřadně se křižovali a v prsa bili. Jeden docela stál s obnaženou hlavou venku na dešti před kasárnami a modlil se hlasitě, nedbaje ostrého deště a sychravého počasí.“71

         Na Zelený čtvrtek si Kučera poznamenává dojemné věty: „Vzpomínám dnes na své mládí, jak se matka s námi na Zelený čtvrtek modlívala. I dnes večer vyšel jsem si ven pod oblohu, jako kdysi Kristus do zahrady Getsemantské, a vidím v dáli ohnivá slunce házet do výše, aby osvětlovala bojiště. Světla reflektorů mihají se sem i tam, pátrajíce po letadlech. Kriste ukřižovaný – proč dnes jako tehdy neslétne anděl a mečem plamenným...

         Kučera se často v mysli vrací do rodné vsi: „Vychází měsíc a na západě leskne se v plné kráse večernice. Upínám oči do dáli – tam někde je česká zem. Vidím ji a vidím matičku Prahu. Tam za Prahou v dálce mé rodiště, otcovský dům, při něm dvůr, na němž si moje děti hrají a žena moje, ta dobrá duše, běhá po své práci. Vidím ji a oči se mi kalí.

         Téměř celý čas - uprostřed prudkých bojů - je Kučerovi svěřen pár koní. Stará se o ně jako o vlastní. Snaží se s nimi zacházet vlídně. Musí je ale někdy  hnát až na pokraj uštvání, když vojska v noci ustupují rozbahněnými poli. Několikrát je nutno přidělený pár utratit. Tehdy si kočí hledal nové koně: „Dostal jsem nové koně, předal mi je kamarád. Malou špinavou hnědku a kousavého šimlíka. Jsou čiperní a dobře tahají. Ač jsou malí, nakládá se na ně tolik jako na jiné. Vůz jsem dostal bez obručí a také bez plachty. Šel jsem tedy do lesa, nařezal si tlusté pruty na obruče, které mi Lanc z Pátku přisekal a dvěma celtami potáhl, takže jsem spal dnes ve voze pod střechou.

         V červenci Kučera zažije snad nejstrašnější válečné chvíle. Na polní ležení zaútočí ruské letectvo. Koně se plaší, nastává zmatek. Děs prostupuje lidi i zvířata. Bomby dopadají doprostřed tábora a působí naprostou zkázu. Kučera zůstává nezraněn...

                                                           Mgr. Jiřina Botošová

Další pokračování uveřejníme v Peruckém zpravodaji číslo 4/2006
 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR 

WebArchiv

Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR. Více najdete zde