O setkání rodáků na Pátku jsme vás informovali ihned po jeho skončení. O jeho průběhu píše ve Zpravodaji jedna z pořadatelek paní Milena Hubičková.

Vzpomínky na 2.setkání rodáků a přátel Pátku,

jež se uskutečnilo 14. – 16. července 2006 za účasti zhruba 450ti osob a krásného letního počasí.

Program oslav začal v zámku již v pátek otevřením stálé expozice věnované slavnému cestovateli MUDr. Emilu Holubovi a historii obce. Vernisáž zahájil autor výstav pan Jaromír Tlustý a k 30ti přítomným hostům promluvila Dr. Marie Imbrová, první tajemnice českého velvyslanectví v zimbabwském  Harare, kde byl Dr. Holubovi odhalen pomník, zdůraznila význam jeho výprav a zdokumentování života domorodců v tehdy Evropanům neznámých končinách Afriky. Např. Dr. Holub jako první nakreslil mapu Viktoriiných vodopádů, která byla v kopii též mezi exponáty k vidění.

Oběma slavným českým cestovatelům, kteří část svého dětství prožili v Pátku, MUDr. Emilu Holubovi a Benediktu Roezlovi byly na domech, kde bydleli, v předvečer 2. setkání rodáků osazeny pamětní desky.

V sobotu v 9 hodin z balkonu sluncem ozářeného zámku zazněly slavnostní fanfáry.

V půlhodinovém koncertu přichystali účinkující pod vedením pana Laksy všem posluchačům výjimečný a povznášející zážitek, který byl po zásluze odměněný dlouhým potleskem.

Už od rána se hosté trousili do zámku, kde byli vítáni páteckými rodačkami, paní Blaženou Vilhelmovou a paní Ludmilou Robkovou. Po podpisu do prezenčních listin byli hosté na památku obdarováni pozornostmi – perníkovým srdíčkem z pátecké mouky (jichž 300 ks napekla paní Iva Valečková z Koštic) či sáčkem květů z pátecké lípy a oblázkem z Ohře.

V 10.30 hod.  byla za velikého zájmu přítomných sloužena mše svatá. ke cti Panny Marie, již celebroval pan opat strahovský Michael J. Pojezdný O. Praem a pan děkan zlonický P. Marek Petrigal.

Charismatický pan opat připomněl přítomným naše kořeny, odkud jsme vyšli a kam se jednou vrátíme. Vyzdvihl význam víry,neboť: „…žít ve víře znamená žít v lásce, dávat se druhým. Mnozí myslí, jak co nejvíc brát, dostat, jak se na úkor toho druhého obohatit, obklopit se věcmi, vytvořit svůj hrad a uzavřít se světu. Smysl života je však jiný. Člověk by se měl druhým otevřít a nikoliv brát, ale dávat.“ Pan opat nabádal ke každodenní chvilce ztišení a usebrání. Nechat na sebe ticho působit, neboť skrze ticho k nám promlouvá Bůh. „…je plno křiklounů. Čím je člověk menší, tím více křičí. Je mnoho trpaslíků v naší době. Velkým se člověk nestává hmotnými statky, ale pouze tím, je-li vnitřně naplněn. Je mnoho prázdných lidí. Pravé bohatství je třeba hledat v sobě. Není nic důležitějšího nežli Bůh, protože Bůh je láska. Každé setkání s tím, kdo je naplněn touto láskou, je pravým obohacením. A kdo rozdává lásku, má jí stále více jakoby ani nebyla z tohoto světa. Tam fyzikální zákony neplatí. Čím více lásky rozdáme, tím více jí máme, tím jsme bohatší. Kdo nemiluje, jako by nežil.“ Laskavá, moudrá slova milého pana opata, dovolila jsem si, vážený čtenáři, Tobě citovat.

Mši sv. doprovázela hrou na klávesy slečna Pavla Čandrlová a po skončení bohoslužby byly rozdávány svaté obrázky s Pannou Marií Sepekovskou z hlavního oltáře pátecké kaple. Kdo měl otevřené srdce a smysly, odcházel pln hlubokých zážitků a dojmů.

Stůl se suvenýry a pohlednicemi v hale zámku obsluhovala paní Anna Jindrová (Anuška) a ruch sledovala paní Anna Vondráčková – všichni si je pamatujeme z dob, kdy více jak 50 let „stály za pultem“ pátecké Jednoty. Usměvavé, vždy ochotné vyjít vstříc, obětavé naslouchat rodinným příběhům, s nimiž měly zákazníci potřebu se svěřit. A také jsou to ony, které i dnes opečovávají pomník obětem z konce II. světové války stojící při silnici z Pátku do Stradonic. Za to všechno jim patří dodatečný dík.

Na fotbalovém hřišti, kde byly vystaveny historické stříkačky, nejprve probíhala soutěž v požárním sportu se sousedními Radonicemi a Strakonicemi. Zvítězili hasiči z Radonic a jako trofej si odnesli soudek piva. Ve fotbalovém utkání Pátek versus Pátek zvítězili hosté z Pátku u Poděbrad  5 : 1.

Ještě jedenkrát zazněly ze zámeckého balkonu fanfáry, tentokrát z hudebního tělesa „Rodáci“ a účastníky setkání přivítal ve 14 hodin starosta obce pan Josef Vilhelm. Při svém projevu mimo jiné vzpomněl další slavné osobnosti Pátku – Ing. Bedřicha Schnircha a malíře Václava Březinu.

O zábavu v dalších hodinách se postarala dechovka, vyhrávala k tanci i poslechu až do ranního kuropění. Souběžně byly otevřeny výstavy v zámku, ve škole a hasičské zbrojnici. Na zámku byla po celý den přítomna autorka stálé expozice akad. Maliřka  paní Hana Štroblová, ochotně odpovídala na nesčetné dotazy a hovořila s návštěvníky. Prožila náročný den obohacující obě strany a patří jí dík pořadatelů.

Ve škole byla instalována výstava třídních výkazů a skupinových foto ze školních let, bohatá ukázka ručních prací dřívějších i současných, byly k vidění kroje i oblečení ze začátku 20. stol. Vše bylo hezké a těšilo se pozornosti návštěvníků.

Taktéž výstava v hasičské zbrojnici vycíděné a čerstvě vonící vápnem byla velice pěkná a vkusná.

Ve mlýně bylo též rušno. Návštěvníci se zajímali o zbytek původních sgrafit, jež se zachovala do dnešních dnů od r. 1567 ( jeden motiv je zobrazen i na suvenýru – přívěsku ke klíčům), a novou vodní elektrárnu. Šebkovi jim ochotně vyšli vstříc. Děkujeme.

Návštěvníkům a rodákům se snad u nás líbilo. Též Pátkům – občanům s tímto příjmením, jichž bylo osloveno na 150 a dostavili se 4.

V neděli byly opět otevřeny všechny výstavy. Kdo chtěl, mohl si v klidu prohlédnout exponáty ještě jedenkrát. Navíc byly v zámku k dispozici kroniky zapůjčené z Okresního archivu Louny. 

V 15,00 hodin se konala procházka po páteckých pamětihodnostech, kterou provázel výkladem o historii opět pan Jaromír Tlustý. Účastnili se jí nejen místní, ale přijeli zájemci z Loun a Peruce, což bylo velmi potěšující.

Součástí setkání se také stala sbírka na opravu zámeckých hodin, jež vynesla částku 2791,-Kč a je připočítána k financím z prvního setkání rodáků. Celkem se již jedná o sumu okolo 30 000,-Kč.

Za uplynulých 10 let prořídly řady páteckých občanů. 41 jich odešlo na věčnost, z nichž bylo odhadem 30 rodáků zúčastnivších se posledně sjezdu. Mnohé odradila vedra, či pro chatrné zdraví nepřijeli. Ale našli se i tací, kteří přes všechny trable se nechali přivézt rodinou. Věřte, že mi srdce plakalo dojetím při pohledu na ně. Touha po domově byla u nich mocnější – ještě jednou vidět drahá místa spojená v srdci s drahými bytostmi, jež je zahrnovaly láskou, bezpečím …

Lidskými nitry se nesly milé vzpomínky. Paní Jaruška s úsměvem a dojetím vzpomínala na svého souseda, jak ji stále oslovoval zdrobněle „Jaruško“, ač už byla v létech  a korpulentní, ale jeho oslovení jí dodávalo pocit, že je stále malou opečovávanou holčičkou. A není divu, vždyť uvnitř jsme stále tím dítětem, čekajícím na vlídné slovo, chápající srdce.

S potěšením jsem hleděla na mladé lidi, které si pamatuji od narození. Dnes jsou z nich muži v plné síle, z dívek pečující manželky a maminky, hodni stát po boku svých předků. Byla to pro mne radost.