Chmelobrana Žatec připravila zájezd ke svým přátelům na jižní Moravu do Vracova a vzala sebou jedinečný stroj – ŠLAPOHYB, který zatím představila pouze v Žatci. Pozvala i několik zástupců z lounské Strany přátel piva a tak jsem i já usedl v sobotu ráno do zájezdového autobusu. Po několika nutných zastávkách jsme kolem poledne dorazili do Kyjova, ubytovali a naobědvali se a pádili dále k cíli. Tím bylo městečko Vracov (asi 4,5 tis obyvatel), krásné upravené, typicky jihomoravské. Přivítal nás konzul Chmelobrany na Moravě Zoch (Jan Paclt) a před jeho domem byl složen žatecký stroj, dostrojen (střecha, sud piva a další drobnosti) a mohlo se vyrazit. Stavělo se u přátel, hospůdek a za chvíli jsme byli před radnicí. Zde začala oficiální část, přivítání starostou, předání darů, zpěv místních ochotníků a hlavně pohoštění. Víno, slivovička a také dobroty k zakousnutí. Mně nejvíce chutnali osolené brambory na loupačku. Na náměstí se scházeli další občané Vracova, přijela i mistryně světa na kostitřasu a cyklistický oddíl. Všichni, od malých dětí, přes sportovce, až po letité hospodyně se chtěli na Šlapohybu projet a ten mnohokráte obkroužil krásné náměstí. Když se všichni povozili, vše se vypilo a snědlo, pokračovali jsme dál. Od hospůdky k hospodě, od jednoho dobrého človíčka k druhému, nezapomnělo se ani na úžasného místního pekaře (díky za chlebové lupínky) a s příchodem šera jsme byli opět na náměstí.

Šlapohyb ve Vracově.

    Naložili jsme Šlapohyb na podvozek, navečeřeli se a vydali se na návštěvu vinných sklípků. Je to zde jako ve všech vinařských obcích, ve stráni jeden sklípek vedle druhého. Čtyři z nich byli připraveny pro nás. Ochutnali jsme mnoho druhů červených, bílých i burčících vín, zakousli uzené, sýra a hlavně chléb s mletými škvarkami. Byl nejchutnější ze všeho! Povídalo se, cestovalo od sklípku ke sklípku a neznalecky hodnotilo víno (občas i slivovička). Jen zpěv nějak tento večer chyběl. Kolem jedné hodiny noční jsme odejeli zpět do Kyjova a zdravě se vyspali.
Hodila se prodloužená noc (změna času) a tak jsme dobře odpočatí jeli zpět do Vracova, abychom naplnily své PET lahve a kanystry. Jen škoda, že nepřišel vinař Olin, mnohým právě jeho vína chutnala. Dobrá však byla i mnohá další. Rozloučili jsme se, někdo ze starými přáteli, já s novými, které jsem pozval k nám na Peruc a odjeli za základním nápojem Chmelobrany, za pivem.
Čekal nás malý pivovar Černá Hora nedaleko Blanska. Jak nám v sobotu počasí přálo, byla neděle nepříjemná – vítr a déšť. U pivovaru jsme zmokli při čekání na našeho průvodce a po zaplacení vstupného jsme se vydali na jeho prohlídku. Pivovárek sympatický, výrobce 6 druhů piv a mnoha limonád s extraktem chmele. Má již staletou tradici a před deseti lety jej zachránil současný majitel. Oběd jsme měli v bývalé sladovně, dle našeho průvodce se zde vzniklá restaurace vyplatí mnohem více, než výroba sladu. Pivovarský gulášek byl dobrý, ochutnávka tří druhů piv dosti drahá (asi půl litru za 30 Kč). Zachutnal nám 14º Kvasar. Koupili jsme si jej i domů, jen škoda, že nám prodavač nerozbalil krásné štuce, prý jsou zamluvené?
Opět promoklí jsme nasedli do autobusu a vydali se domů. Malá porucha trubičky, kterou řidič u Nového Strašecí opravil, nás sice hodinku zdržela, ale dojeli jsme v pořádku a celkem včas.

S vinaři a pivovarníky.

    Výlet se určitě vydařil, Šlapohyb byl sobotní senzací Vracova, setkání s Vracovany velmi příjemná. Musím zdůraznit, že nás Vracov i další místa v okolí překvapila. Upravené vesničky, cyklistické stezky i chodníky a to nepředstavitelné množství obchodů, služeb i restaurací. Žádné supermarkety a obchody obsazené vietnamskými prodejci nekvalitního zboží. Přímo ve Vracově je mimo klasických potravin a sedmi hospod (jedna s biliárem, podobným tomu lounskému) i prodejna jízdních kol, koupelnové i reklamní studio, cukrárna, kovomat, elektra, květinářství, autobazar a další služby všeho druhu, včetně toho posledního co člověk potřebuje, Pohřební služby.
Děkujeme za vřelé přijetí a těšíme se na návštěvu přátel z Jižní Moravy u nás ( v Žatci, ale já i na Peruci).