23.10.2006
Tak jsem koncem prázdnin slyšel až na dvorek mého domečku veselé hlasy z farské zahrady, ale nerozuměl jsem jim. A také jsem nemohl, byla to lahodná Italština.
Italové na Peruci
Plných deset dní se mohli v srpnu 2006 obyvatelé Peruce potkávat v obci, ale především na náměstí Emila Filly, se skupinou Italů. Italové jako turisti zde nejsou častými hosty a někdy mám dojem, že jejich cesty do naší republiky začínají a končí v Praze. Je to škoda, protože i ostatní regiony naší vlasti mají návštěvníkům co nabídnout.
Ale tato skupina nebyla turistická. Kdo jsou, odkud jsou, co je na Peruc přivedlo a jak se jim tady v Peruci žije? Tyto otázky jsme položili některým z nich v neděli po svaté mši, která se konala v místním kostele zcela neobvykle dvojjazyčně – v češtině a v italštině.
Rozhovor se signorem Melli, jeho manželkou Gabrielou a manžely Pabombo se konal v soukromé galerii U Kozoroha, kde si tato skupinka prohlédla výstavu prací paní Kopicové, Mgr. Jonákové a Mgr. Kopice. Bylo zajímavé sledovat, jak na obrazech paní Kopicové vyhledávají jim známá místa z okolí Peruce. Bylo vidět, že Peruc již znají.
O městečku Peruc se dozvěděli v Itálii od jedné řeholní sestry, která má známé sestřičky z Prahy a ty znají kamaráda Maria atd. Bylo docela spletité vypátrat, kdo, kdy a proč vyslovil první informaci o Peruci. Hlavní je, že se skupinka 25 Italů rozhodla zde strávit deset dní.
Jsou to věřící ze San Cesaria, malé vesnice, ve které žije 4 000 obyvatel. Je to obec nacházející se patnáct kilometrů od Modeny, která je okresním městem v bohaté severní části Itálie mezi Ferrarou a Bolognou.
V tomto San Cesariu se skupina věřících schází k různým sportovním, kulturním a také pracovním aktivitám. Ve farnosti se dbá na práci s mládeží, proto jsou do činnosti zapojeny celé rodiny. Peníze získávají vlastními akcemi, kde se prodávají doma upečené dorty nebo připravují společné večeře, ale dělají i sbírky.
Když si zajistili informace o Peruci, rozhodli se strávit část dovolené právě tady. Jak řekl pan Melli:“ Chtěli jsme udělat něco užitečného.“
Celý pobyt si platili z vlastních peněženek, což pro ně nebylo právě levné. Bydleli v hotelu U Skota, někteří v Lounech. Na určité práce využili peníze získané z akcí farnosti v Itálii, např. na úklid půdy kostela od zbytků po holubech. Dali do pořádku dvě místnosti na perucké faře, upravovali zahradu a ještě na ně čekala jedna farní místnost, která by měla sloužit jako kaple. Měli před sebou ještě celý týden pobytu a práce.
Na Peruci se jim líbilo, pochvalovali si hlavně ticho, klid. Jejich obec leží na rušné spojnici mezi Milánem a Bolognou.
Nevím, jak dopadl celý pobyt a co všechno ještě udělali, ale vím, že udělali „něco užitečného“.
Proto vi rigraziamo a arrivederci nel futuro a buon viaggio a San Cesario.
Mgr. Katarína Nováková
|