You are here: Hlavní strana 
Historie Pivaři na Střele
Historie Pivaři na Střele | Pivaři na Střele |
| Napsal Plazík st. | |
| Neděle, 13 prosinec 2009 | |
|
19.9.2006 Tak jsem byl poprvé na vodě. No na vodě? Spíš u vody. Moje spřátelená SPPL každoročně sjíždí vlnu na Střele a letos jsem jel s nimi. Na Střele? A vlnu? Dnes již vím, že Střela je potůček, který promění přehrada v horním toku v dravou řeku. Pod přehradou si ti praví vodáci zazávodí a po proudu se přidávají ti,kteří pravidelně na vodě jezdí, ale i ti kteří již někdy jeli, ale i ti, kteří v lodi ještě neseděli. A takoví jsou i členové a kandidáti Strany přátel piva Louny. Na Střelu jezdí pravidelně již několik let. Startují na ranči u nejmenšího města v Evropě Rabštejna nad Střelou a spolu se stovkami dalších sjíždějí o několik kilometrů níže do Mladotic. A proč jsem jel já. Všichni mě slíbili, že nemusím do lodě usedat, že stačí, když pojedu podél břehu velkým japonským vozem, na kterém jsme přivezli dvě kanoe.Vyrazili jsme v sobotu pozdě odpoledne, abychom se ubytovali, popili a užili Country and Western večera. Ubytování bylo až moc luxusní, pití dobrý, ale country se nehrálo. Z kouta se ozývala pouze jedna kytara s chrastítkem. Parta kamarádů zpívala dobře, ale hlavně pro sebe. Nevadí, alespoň se vyspíme a ráno budeme svěží k vrcholnému sportovnímu výkonu. Nebyli! Dvanáctistupňové pivko, domácí slivovička a vrzající ranč udělali své a ranní vstávání bylo líné a i trochu bolavé. Ale nevadí, voda všechny jistě osvěží a příklad zdatných vodáků, ten táhne. Po desáté se nesou obě lodi ke Střele, která od večera stoupla asi o 1 metr a od osmi hodin se plní menšími i většími čluny.  Prví vyrážejí Ivanka s Pavlem a v několika okamžicích je následuje druhá posádka, Pavlína s panem presidentem Jardou. S Petrem, který zůstal se mnou, jim máváme a vidíme, že prvé metry zvládají s nečekanou zručností. My se vracíme do ranče, obhlídnem krásné koně, kterých jsou plné stáje, ještě se trochu osvěžíme a posilníme a po hodině vyrážíme k občerstvovací stanici, kde se mají členové druhé posádky prostřídat.Směr po radě šerifa nacházíme, dobře nacházíme i Čoubův mlýn, ale občerstvovací stanice nikde. Petr mě navádí proti proudu řeky, zde nic není a tak zkoušíme druhou souběžnou cestu.Ta se ale po chvíli stáčí vlevo do lesa, úhel stoupání přibývá a když dosahuje 45° začnou se kola dodávky prokluzovat a my se musíme vrátit. Otočte se však s vozem dlouhým téměř pět metrů na cestě široké metry tři. Ale pod odborným dohledem Petra se vše podařilo a my se vrátili ke Střele. Z mostu voláme na vodáky AHÓÓJ! a ptáme se, zda viděli občerstvovací stanici. NEVIDĚLI! Asi, nebo spíše určitě letos není. Na třetí pokus se nám podaří mobilně spojit s částí výpravy, která zdolává divoké proudy plného potoka a zjišťujeme, že kolem Čoubova mlýna ještě neprojeli. Vyhlížíme stále z mostu a skutečně se obě posádky asi po 15 minutách objevují. Pavel s Ivankou jako prví a mokří Jarda s Pavlínou chvilku za nimi. Cestou se jim připletl do cesty strom, který je převrátil. Přirážejí ke břehu a chystá se střídání. Ale kdo pojede, jeden dává přednost druhému a ten třetí a stále není jisté, zda loď nenaložíme a nedojedeme autem. Ale nakonec vodácké srdce vítězí a posádka ve složení Jarda a Petr se vydává po proudu. Počáteční metry sice pozadu, ale po prvé stovce se jim povede obrat a již mizí v dáli. Pavlína se osuší a ujíždíme k Mladoticím. Jsme překvapeni, že je to snad jen 3 km a tak neváháme a u dalšího mostku přes Střelu, u kterého je cíl a kde již stovky vodáků vynáší své malé placičky, kánoe, kajaky, nafukovací čluny ale i rafty na břeh, vyhlížíme proti proudu. Kamarádi se přeci musí každou chvíli objevit. Ale asi jsme přecenili sílu vodního toku. Přesto se Ivanka s Pavlem asi po 20 minutách suší objevují v zatáčce a míří k cíli. Ten jemně minou, ale Pavel, zdatný to sportovec, vyskakuje z člunu a proti dravému proudu dotáhl svoji kánoi i se svojí Ivankou ke břehu. Jarda s Petrem budou určitě pomalejší, prvý byl unaven a druhý seděl v kánoi poprvé, ale jistě se za chviličku objeví. Chvilička prvá, druhá, třetí... Vyptáváme se těch, co dojeli, zda neviděli dva plačící vousáče na břehu s rozbitým plavidlem, ale bohudíky nikdo je nespatřil..  Bohudíky nebo bohužel? Již ztrácíme naději, že se vrátí, kolem proplula čutora se zbytkem slivovice, ale naši milovaní kamarádi nikde. HURÁÁ!! Již se objevili v zatáčce. Mokří, přilepené splihlé vlasy a vousy, ale zdraví s lodí pouze mírně děravou. S jásotem je vítáme, Petr se na háčku stará o loď a Jarda rychle doplňuje ztracené tekutiny. Loď se prý neustále kývala a každá zákruta zrádné řeky připravovala pro plavce nečekaná nebezpečí. Šeskrát se na tomtu úseku udělali, nebo jak jsem zjistil podle jejich terminologie, se ťukli, ale pak to již prý nepočítali. Petrovi uplavala již zmíněná čutora a čepice, veslo mu chytili kolemjedoucí vodáci. Dle Petra museli jet kolem nich několikrát, snad se i vraceli, aby byli připraveni pomoci. A tak všech pět lounských pivních vodáků dojelo ve zdraví a zaslouží si ohromné uznání a chválu. Vždyť výborně s nasazením svých vlastních životů vzorně reprezentovali svoji rodnou stranu.No a už zbývalo pouze lodi naložit a vyrazit k domovu. Cestou jsme se ještě posilnili v Jesenici a po 18. hodině se všichni vrátili do našich Loun. VODĚ ZDAR a AHÓÓJ zase za rok na Střele. |
| < Předch. | Další > |
|---|
