Zprávy Antonín Emanuel von Komers - 2 | Antonín Emanuel von Komers - 2 |
| Napsal Plazík st. | |
| Sobota, 12 prosinec 2009 | |
|
9.8.2006 Přináším pokračování vyprávění paní Anny Sklenářové a správci peruckého panství A. E. Komersovi. A.E. Komers se zasloužil o rozvoj zemědělství i průmyslových aktivit v Čechách. V roce 1850 jeho snahou, za podpory rytíře Hosského z Hosskyfeldu, Jana Adolfa Schwarzenberka a hraběte Františka Thuna- Hohenšteina, byly zřízeny dvě rolnické školy - německá v Libverdě a česká v Rabíně. V roce 1856 byl v Libverdě zřízen vyšší hospodářský ústav . Prvním předsedou hospodářského spolku byl Karel kníže Schwarzenberg a druhým vedle něho Antonín Emanuel Komers. Antonín Komers pracoval i pro další majitele velkostatků, např. pro hraběte Buwuoye, pro knížete Romana Sanguszkého ve Volyni. Jeho úsilí na poli vzdělání přineslo úspěch a když 9. října 1866 slavnostně zahajoval otevření I. ročníku zemské vyšší hospodářské a hospodářsko-průmyslové školy v Liebwerdě, přednesl projev, který musím umístit do této kroniky.My všichni musíme vytrvati na dráze zemědělského pokroku a vytrvale ve vědě hledati pravdu. Budeme vždy všichni usilovati o to, aby získané výsledky badatelů staly se majetkem civilisovaného světa, aby sloužili k dobru všech zemědělců. Musíme stále pečlivě hledati a zjišťovati, co by prospělo rozkvětu zemědělství naší vlasti. Tak chceme vyučovati i vychovávati nám svěřenou mládež, aby rostla ke cti a blahu vlasti a aby sama jednou vydatně a s úspěchem pracovala na jejím národohospodářském povznesení. Nebudeme mládež vzdělávat jen k tomu, aby tvořila, shromažďovala a šířila pozemské statky. Bylo by to samo o sobě také cenné, avšak nikoli dostatečné a důstojné poslání školy a našim povinnostem. Všecku svou činnost musíme soustředit na pěstování, sílení a rozvoj charakteru svých svěřenců. Musíme se snažit, abychom je vychovali na čestné a obětavé občany, abychom zušlechťovali jejich ducha i srdce. Tak se v té době ovšem všeobecně neuvažovalo a nemluvilo. Na této škole se také stal prvním ředitelem a dnes škola nese jeho jméno. Když se velmi dobře a šťastně oženil, rozhodl se r. 1856, že značné věno své paní vloží do zemědělského průmyslu. Stal se společníkem hraběte Jindřicha Chotka při budování jeho cukrovaru ve Veltrusích, který vystavěl v rekordním čase (od března do října 1856). Převzal v důsledku tohoto společenství vrchní řízení celého jeho panství, aby je zcela reorganizoval a přizpůsobil požadavkům velkého cukrovaru. Byl uznávanou autoritou v cukrovarství, řepařství a lihovarství v celé monarchii. Z toho plynuly jeho četné významné funkce v tomto průmyslu a oborech s tím souvisejících. V roce 1857 přistoupil rovněž jako společník ke stavbě peruckého cukrovaru, jenž rovněž dobře prosperoval. Na nátlak hraběte Buguoi-a převzal pro období 1859-1860 správu jeho jihočeského panství. Kníže Max Egon Fůrstenberg jmenoval Antonína od l. ledna 1869 svým hospodářským radou a šéfem centrálního ředitelství svého panství o výměře 60 000 jiter. Brzy na to převzal ještě ke svým úkolům ředitelství rozsáhlého panství knížete Romana Sanguszkyho v gubernii Volyňské v Rusku. Pokud panství zvelebil, zorganizoval a dal do pořádku, tak odevzdal vrchní správu jednomu ze svých žáků a sám si ponechal pouze inspekci. Jeho životopisec uvádí r. 1877, že na panstvích, která v letech 1855-1874 spravoval nebo inspiroval, zařídil s plným zdarem 20 velkých průmyslových závodů, jež vyžadovaly mnoha milionové investice, zmelioroval tisíce jiter luk, zornil tisíce jiter půdy dosud neplodné nebo zanedbané. Provedením jeho organizace vzrostl mnohonásobně výnos i kvalita, podstatně i rentabilita. Zavedl nejméně na 60 000 měrách (přes 12 000 ha) orné půdy svoji lepší ekonomickou organizaci, hlavně střídání s vhodnými postupy osevními a racionelními metodami provozu. Zasedal na zemském sněmu království Českého v období 1867-1868. To bylo také jeho poslední veřejné politické vystoupení. Od té doby se věnoval výhradně jen práci hospodářské a bohaté činnosti kulturní. Není divu, že Komers po 35 letech nepřetržité a namáhavé činnosti ve službách rodiny Thunovské a při všech ostatních funkcích byl tak vyčerpán, že jeho zdravotní stav vyžadoval nezbytné úlevy. Neustále publikoval v češtině i němčině články zaměřené na hospodářské otázky. Věnoval se i vydávání odborné literatury. Jeho zásluhy o ekonomický rozvoj v českých zemích byly oceněny 5.2.1873 povýšení do šlechtického stavu. Roku 1874 odchází na odpočinek a skládá také svoji funkci generálního plnomocníka hraběcí rodiny Thunovské. K tomuto rozhodnutí přispěly i hospodářské otřesy v rakouské monarchii, jež se tak těžce dotýkaly i jeho vlastního majetku i soukromého podnikání. Proto v letech 1873 – 1876 se rozhodl rezignovat na většinu ostatních funkcí. Jeho vědomosti, publikační a odborná činnost by vydaly na pořádný román a tak už se jenom zmíním o jeho osobním životě. Antonín Emanuel Komers vlastnil statek v Mostově na Sokolovsku. Jednalo se o statek s přivtělenými allodními. dvory Kulsam, Lappitfeld a Dobrassen. V podstatě šlo o zámek s parkem a skleníky na řece Ohři. Dále obnovil zámek Lžín o kterém jsem se zprvu domnívala, že ho vlastnil jeho bratr Emanuel Heinrich von Lindenbach. Antonín se 16. 8. 1845 oženil s Marii Gindřichovou, nar. 2. 5. 1825 v Praze. Její otec byl Jan Gindřich (Jindřich), majitel realit. Novomanželům se v Podmoklech narodil 18. ledna 1848 syn Franz (František) a 30.října 1849 syn Karel (pravděpodobně nesprávně udáváno nar. 30.10.1839). Oba bratři Karel i František byli velice nadaní, Karel snad i nadanější a oba vystudovali práva. Doktorát však obdržel pouze František. Promován doktorem práv byl 9. ledna 1878 na Právnické fakultě pražské univerzity. Karel Komers a jeho starší bratr František se ze studií vraceli na zámek Mostov, kde až do smrti své maminky nacházeli krásné a klidné prostředí. Milovaná manželka Marie zemřela Antonínovi na tuberkulozu 12. 8. 1876 v Mostově, aniž by se dožila sňatku svých synů a vnoučat. V dospělosti žili bratři každý jinde. Po smrti matky došlo bohužel ke ztrátě značného majetku a tak byl zámek Mostov a později zámek Lžín na okrese Tábor, kde se však rodina nezdržovala, prodán. Roku 1885, když se Antonínův zdravotní stav značně zhoršil, ustoupil úplně z veřejného života a uchýlil se do Jihlavy, kde žil v tichém soukromí. Zde žil skoro zapomenut až do své smrti 18. prosince 1893. Snášel svůj osud mužně. Ukázal se i ve svém pádu velikým člověkem. A tak se s ním rozloučím slovy, které o něm napsal F. Špatný v Riegrově Slovníku Naučném: Komersova veliká působnost sahá do všech oborů pokroku polního hospodářství i průmyslu hospodářského a za tou příčinou bude dějepis českého hospodářství jeho veliké zásluhy o zvelebení těchto odvětví lidského zaměstnání potomkům hlásati a takový památník neruší doba času. a také Fr. Farský v Ottově Slovníku Naučném r. 1899: Jeho zásluhy o rozvoj hospodářství a hospodářského průmyslu ve vlasti naší jsou veliké.
Připojuji také jeho erb. 
Syn JUDr. František Komers začal jako soukromý advokát v Trutnově, ale vzápětí nastoupil na praktikantské místo pražského místodržitelství, tedy do státní služby. Od června 1877 se začal pohybovat v okresních úřadech v severních Čechách. Z Ústí nad Labem odešel do Děčína, aby se tam za rok vrátil. Pak po pobyl dva roky v Praze a opět v Trutnově, kde již sloužil jako okresní komisař. V květnu 1883 byl v této hodnosti přeložen do Karlových Varů. 15.11.1886 byl v Praze u sv. Štěpána oddán s dcerou bratrance svého otce Selmou Příborskou. Nevěstina maminka byla Hermine Edle von Krzivanek, otec byl Julius Příborský, ředitel velkostatků v Peruci a byl to syn sestry Antonína Emanuela Komerse Kateřiny. Pravděpodobně toto příbuzenství způsobilo, že první dcera, která se narodila Františkovi a Selmě 11.července 1887 jako sedmiměsíční, byla mrtvá. Druhá dcera se narodila 21. července 1888 a dostala jméno Helena Angela Hermína. V listopadu 1893 se rodina stěhovala do Lanškrouna, kde byl 25. listopadu 1893 jmenován na místo okresního hejtmana. Po letitých sporech s představiteli města požádal o odchod do penze. Bylo mu vyhověno a tak 30. listopadu 1908 byl místodržitelským rozhodnutím dán na odpočinek. Kam se odstěhoval a kde zemřel jsem zatím nevyřešila, stejně jako neznám další osud vnučky A.E.Komerse. Erb je kopií originálu, kterou maloval malíř Jan Knýbel a je, stejně jako celý uveřejněný životopis A.E. Komerse v osobním majetku Anny Sklenářové a lze dále zveřejnit pouze s jejím souhlasem. (1.část ) |
| < Předch. | Další > |
|---|
