7.8.2006
Dalším pokračováním z materiálů paní Anny Sklenářové vás seznámím s podrobnostmi života nejmladšího ze synů Matouše Komerse, který zůstal naživu, Antonína Emanuela rytíře von Komers. A právě A. E. Komers je ten, který nás na Peruci nejvíce zajímá.
zajímá.
Antonín se narodil 12. 6. 1814 (13.6.) v Humpolci ze staré měšťanské a živnostenské rodiny.. Rozdíl v uváděných údajích je pouze jeden den, který byl pravděpodobně způsoben opisem data křtu. Jeho otec Matěj měl výnosný obchod vlnou a získal ve městě rozsáhlý majetek domovní i pozemkový. Jeho matka byla žena zbožná, dobrého srdce, velmi dobročinná a v celém městě oblíbená. Komersovi byli vzorem počestné staročeské a křesťanské rodiny, v níž panovala láska, shoda a vzorný pořádek. V tomto čestném a vlasteneckém duchu byly vychovávány jejich četné děti. Byla to rodina nadaná. Zejména tři synové se proslavili a dosáhli významného postavení. Karel se stal sekčním šéfem v c.k. ministerstvu války a byl povýšen do stavu baronského (Freiherr von Lindenhach), Emanuel byl rakouským ministrem spravedlnosti a byl povýšen do stavu rytířského (Ritter von Lindenhach).
Nejmladší z bratrů, náš Antonín Emanuel, vyrůstal již v poměrech skrovných. Hospodářské poměry jeho rodiny se nezdary v otcově obchodním podnikání zhoršily natolik, že nemohl jít na další vyšší studia. Stejně však, jako všichni jeho bratři, měl možnost studovat gymnasium v Jihlavě i když pouze šestitřídní (1824 – 1830). Po skončení gymnasia v Jihlavě ve svém 17. roce získával praktické zkušeností v hospodaření na rodinných pozemcích a praktikuje na panství Lipnickém a Stockém. Bylo to ještě v plném lesku feudálního zřízení. Začíná jako soudní aktuár ve Zbraslavicích a současně byl zaměstnán při dozoru a správě dvora.
Po dvou letech (1832) dostává se do služeb hraběte Thuna a nastupuje jako příručí (asistent) v Děčíně nad Labem. Panství děčínské bylo v majetku hraběcí rodiny Thun – Hohensteinské od r. 1628 a mělo celkovou výměru 19.311 jiter. A.E. Komers našel v mladém hraběti Františku Thunovi příznivce a později i přítele, který mu dal volnost, podporu a důvěru a byl mu mocnou záštitou. Hraběcí rodina také umožnila, aby se mohl nejen dál vzdělávat a to v letech 1836 – 1838 na tehdejší rolnické akademii v Hohenheimu u Štutgartu ve Vürtenbersku, ale vybavila ho i finančními prostředky, aby mohl o prázdninách cestovat. Proto mohl v letech 1837 – 1838 prostudovat zemědělství Würtenberska, Badenska, Bavor, Porýnska a Švýcar. Všímal si nejen velkostatku, ale i venkova a života a práce rolnictva. Německo bylo v té době v zemědělském pokroku dále než Rakousko. Tato investice do nadaného a mimořádně pilného studenta se Thunům několikanásobně zúročila. Profesoři prohlašovali jednomyslně Antonína Komerse za svého nejlepšího žáka a za ozdobu ústavu. Zkoušky vykonal s nejlepším prospěchem, takže královská zkušební komise mu udělila první cenu- královskou čestnou medaili. Byl jedním z prvních Čechů, kteří v Hohenheimu studovali a ukázal i jiným cestu. Po návratu pracoval opět na místě tajemníka u hraběte Františka Thuna. Osvědčil se tak dobře, že mladý hrabě Thun, jemuž zatím otec přikázal důchod z panství peruckého, se v roce 1840 rozhodl jmenovati ředitelem tohoto panství Antonína. Byla to volba tak šťastná a výsledky byly tak výborné, že od 1. dubna 1844 se stal centrálním ředitelem všech panství hraběte Thuna, což znamenalo přesídlení z Peruce do Děčína / vlastně do Podmokel/ a zahájení velkorysé práce reformátorské na velikém panství. Vzhledem k tomu, že mu bylo teprve 30 let, to byla velmi úctyhodná kariéra.
Panství se díky dobrému hospodaření tak rozšířilo, že Antonín hospodařil na 35 000 jitrech půdy panské a pečoval o vyřizování záležitostí asi 28 000 poddaných, kteří k těmto panstvím náleželi. To vyžadovalo rozsáhlý úřednický a zřízenecký aparát, čítající tehdy několik set osob, hlavně pro úřední administrativu a několik tisíc dělníků v zemědělství a lesním hospodářství, dále zahrady a průmyslové podniky. Představíme-li si, že tento úkol byl svěřen sotva 30-ti letému centrálnímu řediteli, pochopíme, jaké byly jeho schopnosti, jakou měl důvěru a také jakou měl odpovědnost.
Potěšilo mě, když jsem zjistila, že nebyl jenom schopný a všestranně nadaný ředitel, ale že se věnoval i otázkám zlepšení života obyčejných, tehdy ještě robotníků. Zlepšil organizaci a správu chudobince a velikou péči vynaložil – za účinné pomoci vynikajícího vlastence a pedagoga, faráře Daneše, zlepšení všech patronátních škol a vyučování mládeže. Celé panství zkrášlil, zakládal a udržoval sady. V Peruci se zvláště osvědčil v neúrodném roce 1842-43. To byl rok veliké bídy. Komers navrhl vrchnosti, aby se prováděly různé mimořádné práce. Tak zabezpečil lidem výdělek od podzimu až do nových žní, tedy plných 9 měsíců. Tento velkolepý čin na tehdejší dobu, zanechal hluboký dojem nejen u vrchnosti, na panství, ale v celé veřejnosti. Poznalo se, že Antonín má nejen rozum, ale také srdce na pravém místě. Požíval u lidu veliké úcty a obliby, také pro svou srdečnost, vlídnost, přístupnost a lidovost. Perucko od té doby stálo v popředí jako příklad zemědělského pokroku, jak na panství, tak i u sedláků. Peruc stejně jako jeho rodné město Humpolec, prokázalo mu největší poctu - volbou za čestného občana. Komers vždy zůstal věren své metodě - k pokroku rolníka, ani sedláka nikdy nenutil. Nevěřil, že rozkazováním a donucováním se dá něco dobrého udělat. Všeho se snažil dosáhnout vysvětlováním, poučováním, výchovou. Znal kouzlo vlídného slova a dobrého příkladu. Nedovedl být hrubý, ani násilnický. Ke každému byl do krajnosti zdvořilý. A to bylo u vysokého panského úředníka z těch dob něco neobvyklého. Protože byl přesvědčen, že robota brzy skončí, připravoval panství na tento přechod. A podle toho zařizoval chování vrchnostenských úřadů k poddaným a celou organizaci panství. Sledoval svědomitě takový postup, aby se bez roboty obešel a aby správa panství nezakolísala, kdyby k tomu jednou třeba i nečekaně došlo.
Postavil se již tehdy na stanovisko, že úřad je pro lid a má sloužit veřejným zájmům dobře a spravedlivě. netrpěl a trestal korupci. Považoval vrchnostenský úřad za povolaný k tomu, aby se staral o blahobyt lidu, odstraňoval nouzi a vyrovnával sociální bídu. Své názory proti robotě mohl volně uplatňovat, protože hrabě František Thun již v roce 1820 dal na svém panství podnět k dobrovolnému a lacinému výkupu z roboty. Této výhody bylo hojně využito a Komers se o to zasazoval, aby se všem žadatelům ochotně vyhovovalo. V roce 1844 předložil Vlastenecké Společnosti podrobně propracovaný návrh na založení zemědělských škol. Jeho postoj, jak v otázce vzdělání, tak k robotě byl otevřený, velmi odborný a statečný. Rok 1848 proto proběhl na Thunovských panstvích dobře a Komers zachoval pořádek a klid, díky své veliké autoritě. Proto se nekonala ani srocení lidu, ani projevy nepřátelství k vrchnosti, ani nespokojenost.
Okres humpolecký v lednu 1849 zvolil A.E. Komerse svým poslancem do říšského sněmu. Musím zde uveřejnit jeho dopis Karlu Havlíčkovi, redaktoru Národních Novin. Je ze dne 20. ledna 1849.
Právě mi došla soukromá zpráva, že jsem byl v humpoleckém okresu zvolen na sněm. Chtěje se v brzku na cestu vydati, záleží mi na tom, abych Vás v Praze neminul, neboť se tam zdržím jeden den. Prosím račte mi dát jen kratičkou, kde Vás dopoledne a kde odpoledne zastihnu. Rád bych s Vámi pohovořil o důležitých věcech. Že se co Váš nástupce (ačkoliv bez Vaší výtečné schopnosti) - též k naší straně připojím, co udatný federalista. Čech tělem i duší a jako takový vlast a národ milující- není zapotřebí dnes vykládat .
Parlament byl však 4. března 1849 rozpuštěn a přece vykonal jednu záslužnou věc. Kroměřížský sněm v září 1848 zrušil robotu. Komers patřil k těm několika málo ředitelům velkých panství, kteří toto usnesení pozdravil. Sám byl na důsledky do podrobnosti připraven. Pro panství jím řízené to žádná pohroma nebyla. Práci ruční nahrazoval strojovou, zvětšil počet stálého dělnictva, čeledě i deputátníků. Thunovské panství ani po této stránce nezažilo hospodářské otřesy, nemělo ani potíže, ani ztráty.
Zveřejněné materiály lze nadále použít pouze se svolením paní Anny Sklenářové!
(pokračování)
|
Z Galerie u Plazíka 
