You are here: Hlavní strana 
Křesťané Další udaje k rodu Komersů
Křesťané Další udaje k rodu Komersů | Další udaje k rodu Komersů |
| Napsal Plazík st. | |
| Pátek, 11 prosinec 2009 | |
|
24.7.2006 Paní Anna Sklenářová nám zaslala několik doplňujících údajů k rodině, z které pocházel A.E. Komers, ředitel peruckého panství Thunů v polovině 19.století. V nejbližší době přineseme i další mnohdy i překvapivé údaje z kroniky Anny Sklenářové. Dříve však, než vás seznámím s informacemi, které nám paní Sklenářová s velkou laskavostí poskytla, musím opravit dva údaje z minulé informace. Erby a rodokmen nakreslil akademický malíř Jana Knýbel a přiložené odborné články napsal pan JUDr. Tomáš Tyl. Oběma autorům se upřímně omlouvám.A nyní již slíbené informace o rodu Komersů z Humpolce. ( Prvý článek je zde.) Výskyt Komersů v městě Humpolci lze písemně doložit již v roce 1597. Vyrytý nápis na kostelním zvoně z roku 1601 dosvědčil existenci radních města Humpolec a mezi nimi i jméno Cypriána Komrse. Ve městě prokazatelně zůstala a pokračovala pouze rodová větev Cypriána Komrse nar. 1639, který byl prvním, předkem, kterého lze doložit matričním zápisem. V rodině existovala dvě základní řemesla a to soukenictví a řeznictví. Právě řeznictví, kromě gruntu a k němu patřícím polnostem bylo hlavní obživou několika generací předků A.E. Komerse. Také Antonínův otec Matouš Komers nar. 1754 a jeho bratři, tedy strýcové Jakub nar. 1740, Vojtěch narozený 1750 byli řezníci. Řemeslo se dědilo z otce na syna, ale v případě synů Matouše Komerse přestalo toto pravidlo platit. Rodina Matouše Komerse byla velmi početná. Kromě Antonína měla ještě 15 sourozenců. Jak to, ale bylo v té době poměrně časté, ne všechny děti se dožily dospělosti. Otec A.E. Komerse byl dvakrát ženat. První žena vdova po Janu Bečvářovi Anna, zemřela v dubnu 1790 a také jejich syn František zemřel jako dítě. Bezdětný vdovec Matouš se žení 26.10.1790 s Marii Annou Baštinovou. Jejich první dvě děti Františka a Jan Nepomucký zemřely ve dvou letech. Po nich se narodil 2.11.1796 Karel Eduard. Václav nar. 1798 zemřel ve třech měsících. Kateřina nar. 27.10.1799 se provdala v roce 1819 za Kajetána Příborského a její syn Julián Příborský se stal později ředitelem na panství v Peruci a otcem Selmy Příborské, pozdější snachy A.E. Komerse. Po Kateřině se narodila 14.11. 1801 Františka, která se provdala za důchodního a pozdějšího čestného občana města Žleby Jakuba Tlapáka. Jejich dvě dcery Emilie a Hermína se postaraly o pokračování dosud žijících rodu po ženské linii. Emílie se provdala za správce Zelené Hory Josefa Keila, rodáka z Heřmanova Městce. Jeden z jejich synů Robert nar. 1860 se oženil s Antonii Heyrovskou, která pocházela ze stejného rodu Heyrovských z Rokycan, jako náš známý nositel Nobelovy ceny akademik Jaroslav Heyrovský. Jejich vnučka i pravnuci žijí v Praze a Bratislavě. Druhá dcera Hermína se provdala za Aloise Melichara, pozdějšího významného lesního odborníka a také jejich pravnuci ještě žijí. Mimo jiné i autorka tohoto povídání p. Anna Sklenářová. Po Františce se narodily tři děti, které žily jen krátkou dobu a to Josefa Marie, Josefa a Josef. V roce 1808 se narodil další syn Emanuel Eduard. Zatím nic nevím o osudech Václava nar. 1810. Konrád narozený 1812 zemřel také krátce po narození. Konečně 12.6. 1814 se narodil Antonín Emanuel. Také Mariana nar. 1816 se dožila dospělosti a v roce 1836 se provdala za Petra Paula Janáčka. Tady se o osudu členů její rodiny zatím nepodařilo nic zjistit. Nejmladší Josefa nar. 1818 zůstala po smrti otce doma s matkou a zemřela svobodná v roce 1899. Záměrně jsem nechala povídání o osudech třech synů Karla Eduarda, Emanuela Heinricha a Antonína Emanuela nakonec. Všichni tito synové byli totiž postupně povýšení do šlechtického stavu a domohli se významného postavení v tehdejší společnosti. Nejstarší Karel Eduard vystudoval práva. Stal se vojenským auditorem, generálním a dvorním auditorem a sekčním šéfem na ministerstvu války, (tj. vysokým vyšetřovatelem vojenské justice). 17.11. 1854 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von. Lindenbach a 11. l. 1862 do stavu svobodných pánů. Za zásluhy byl vyznamenán Leopoldovým řádem, Řádem Železné koruny II. třídy a papežským Kristovým řádem. Po tragickém skonu jeho syna Jaroslava zůstali nezletilí Karlovi vnuci Alfred nar. 1879 a Rudolf nar. 1880 v péči své matky Heleny Derra de Moroda. Převážně žili ve Vídni a jejich potomci pravděpodobně žijí v zahraničí. Zámek Lipková Voda na okrese Pelhřimov skončil v dražbě. Prostřední z bratrů Emanuel Heinrich von Lindenbach také vystudoval práva. Od 3. července 1861 byl pověřen vedením Pražského zemského soudu a od 24. května 1863 byl povýšen na prezidenta vrchního zemského soudu v Krakově. V roce 1865 od 27. července byl jmenován ministrem spravedlnosti pro království a země nepatřící uherské koruně. Na vlastní žádost byl 27. června 1867 uvolněn z této funkce a současně mu byl propůjčen velkokříž Leopoldova řádu a vysloveno mu plné uznání za věrně plněné služby a byl jmenován prezidentem vrchního zemského soudu ve Lvově.Na základě statutu udělení Leopoldova řádu, přísluší zažádat do baronského stavu, což také učinil. Z jeho svazku s Annou Adler von Marenzeller se narodily tři synové Kamillo, Hugo a Artur. V současné době žijí potomci Kamilla a to pravnuk Adalbert Komers ve Vídni a PhDr Inge Broverman v USA. Poslední z bratrů Atonín Emanuel vystudoval Gymnázium v Jihlavě. Zhoršená finanční situace rodiny však neumožnila jeho další studium, ač byl velice nadaný. Vlastní píli a schopnostmi dosáhl uznání hraběcí rodiny Thunu, která mu umožnila nejen dál se vzdělávat, ale již v roce 1840 se stal ředitelem panství peruckého a od 1. dubna 1844 centrálním ředitelem všech panství hraběte Thuna. V Peruci se zvláště osvědčil v neúrodném roce 1842 -1843. Perucko od té doby stálo v popředí, jako příklad zemědělského pokroku, jak na panství, tak i u sedláků. Peruc stejně jako jeho rodné město Humpolec, prokázalo mu největší poctu- volbu za čestného občana. V roce 1845 se Antonín oženil s Marii Jindřichovou z Prahy. V Podmoklech se jim narodili dva synové nejstarší Karel v roce 1846 a František v roce 1848. Oba studovali práva. Karel však v roce 1870 zemřel v Peruci. Na jejich zámku v Mostově zemřela také v roce 1876 Antonínova manželka, která byla po narození dětí již trvale nemocna. Syn František vystudoval práva a působil v Karlových Varech a později jako okresní hejtman v Lanškrouně. O jeho osudech pojednává publikace Osobnosti města Lanškrouna – článek Marie Mackové s názvem Úředník jeho veličenstva. Z Lanškrouna také 30. listopadu 1908 odchází na odpočinek. Jeho ženou byla dcera bratrance Juliuse Příborského, ředitele Peruce, Selma Příborská. Na živu zůstala jediná dcera Helena Angela Hermína. O jejím osudu bohužel nic nevím. Nejmladší Antonínův syn Emanuel měl také jenom dceru a odstěhoval se v roce 1904 do Vídně. Také tato rodina už pravděpodobně neměla mužského potomka a její další osudy nejsou známy. Finanční problémy,které postihly Antonína, vedly k prodeji zámku Mostov i Lžín a sám Antonín E. Komers odešel do ústraní. Odstěhoval se do Jihlavy, místa svých studií , kde v roce 1893 zemřel. Také Antonín byl za zásluhy o ekonomický rozvoj v českých zemích oceněn 5.2. 1873 povýšením do šlechtického stavu. Podrobně se jeho životem zabývá kniha Zemědělští buditelé – Sbírka životopisů mužů o zemědělství zasloužilých, vydaná v Praze 1937, str. 145-183 od Dr. Ing. Edvarda Reicha. Ostatní údaje jsou v soukromém archivu a rodinné kronice paní Anny Sklenářové, jejíž prababička Hermína Tlapáková provdaná Melicharová, byla neteří Antonína Emanuela Komerse. Zveřejněné materiály lze nadále použít pouze se svolením paní Anny Sklenářové! |
| < Předch. | Další > |
|---|
