Na Dýbeř |
Napsal Plazík st. | |
Čtvrtek, 10 prosinec 2009 | |
11.7.2006 Již jsem nebyl několik měsíců na Dýbři, blízké osadě nedalekých Hřivčic a tak jsem si v neděli udělal hezkou vycházku. Vyšel jsem v pozdní odpoledne a tentokráte trochu zamotaně po cestách, které nevedly přímo kcíly vycházky. Sešel jsem Karhancem, Šlepkou vzhůru a po lesní dálnici až na silnici k Hřivčicím. Přešel jsem na silničku, spojující Dýbeř ze světem a přišel ke Katiperku, bývalé místní hospodě. Ano, i takto malé osady měly svoji hospůdku. Dýbeř je ale dnes prakticky vylidněná, zarůstá již i statek, nedávno zemřelého malíře Korvína. Rabníček pod vodárnou není prakticky vidět a to ještě nedávno (před asi 20 lety) po něm plavali krásné barevné kachny.
Po Dlouhé louce se nedá jít, možná s použitím mačety a pevného oblečení, a tak jsem vyšel na protilehlou Teplou stráň, která byla kdysi přírodní tribunou peruckého fotbalového hřiště. Ke statku jsem nedošel, ale chaloupky na vrcholu, včetně bývalé hájovny, jsou vzorně udržovány chalupáři. No u zpět dolů, přjít napříč údolí s potokem, vyvěrajícím z pramene perucké vodárny s kdysi vynikající vodou a opět nahoru, teď už zpět k Peruci. ale ten les!... To však až v dalším článku. Na Peruc vcházím opět pod Karhancem, ale směřuji kolem Potužilů (ti však zde vlastně už nebydlí) vzhůru Jarešákem domů. Krásné počasí, krásná procházka. Ale to prostředí, neudržované, ničené, podléhající lidské lhostejnosti. Budou ještě příští generace vědět, kde Dýbeř byla? |
< Předch. | Další > |
---|