Znovuobjevené dílo Karla Solaříka 

Každá doba prožívá své módy a euforie, při kterých zapomíná na spoustu prostých a inspirativních životů, překrytých barvitějšími událostmi. K takovým tvůrcům patří pražský autor, valašský rodák ak. mal. Karel Solařík.
Narodil se v Krhové u Valašského Meziříčí 27. února 1915. Vyučil se malířem porcelánu v dílně svého otce Karla Solaříka. V letech 1929-32, kontakt  udržoval do konce 30. let,  navštěvoval  soukromou školu ak. mal. F. Hoplíčka v Olomouci. V roce 1936 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, do školy prof. M. Švabinského. Studia  byla násilně přerušena v roce 1939, vrací se do rožnovské dílny k otci a Akademii  dokončil  po válce  ve škole prof. J. Obrovského  s diplomem z roku 1946.  V roce 1945 se usazuje v Praze.  Od roku 1948 do roku 1953  a  znovu v letech 1960 - 1979 se díky bratrovi, ak. sochaři  Emilu Solaříkovi,  zabývá  dokumentací severních Čech. 
Jeho výtvarná činnost je velmi rozsáhlá. Věnoval se malbě na porcelán, zabýval se replikami významným středověkých i pozdějších výtvarných děl. Z jeho dílny pochází také užitá náboženská grafika. V malbě a grafice se věnoval Valašsku, Praze a jejímu okolí, severním a středním Čechám a také jihočeským motivům. Velká část tvorby  je věnována i cestám do ciziny.
V grafice, která tvoří významnou část jeho tvorby,  rád experimentoval. Proti malbě však spíš  v oblasti technik. Oblíbenou technikou je serigrafie realizovaná pomocí rýžového papíru, pro kterou si vytvořil i vlastní technologii barev. Z oblasti  malby na porcelán zase převzal takřka neznámou techniku šablonování. Právě tyto techniky používal při svém pobytu v severních  Čechách nejčastěji. Náměty jsou z oblasti Středohoří, z okolí Ústí nad Labem, Mostu a dalších míst. Zatímco je v malbě ovlivněn hlavně expresionismem a kubismem, v   grafice se vedle expresivních motivů a postimpresivních vlivů objevuje spíše sklon k lyrizaci. Jeho malířská tvorba se uzavírá  během šedesátých let, kdy ji vytlačuje grafika až do začátku 90. let. Od roku 1990 se soustavně věnuje literárně  esejistické činnosti, ze které vyšel i malý výběr  aforismů pod názvem Naučný slovník.
Významný podíl na duchovním rozhledu K. Solaříka měly zahraniční cesty. První inspirací byly vídeňské galerie (1929 a pak několikrát) a první cesta s prof. V. V. Štechem do Francie a Švýcarska (1946).  Prosvětlení palety spojuje s návštěvou Jugoslávie (od roku 1956 několikrát). Velkou inspirací byla cesta do Itálie (1965) na kterou navázaly další návštěvy koncem šedesátých let, a k nim přibylo také Švýcarsko a Paříž, Londýn, Španělsko. Díky švýcarským přátelům se cesty ještě několikrát opakovaly a končily úspěšnými výstavami a navázáním cenných přátelských kontaktů, které umělci pomáhaly lidsky i existenčně. Ve Švýcarsku poprvé představil výběr ze svého životního díla veřejnosti.
Malá sonda do jeho grafického díla v Galerii U kozorožce v Peruci díla je tedy jen upozorněním na jednu ze zapomínaných uměleckých osobností, protože  malířské, grafické, literární dílo i život „na okraji“ Karla Solaříka je stále neznámý. 

Tiskovou zprávu připravil  PhDr.K.Bogar, Janáčkova 1245, 739n 11 Frýdlant n.O.,
e-mail: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny