PZ 1.06 Velikonoce |
Napsal Plazík st. | |
Středa, 09 prosinec 2009 | |
11.4.2006 Blíží se tyto nejkrásnější svátky roku a já skáči ve zpravodaji téměř nakonec. Slečna Pavla Čandrlová nás seznámí s celým průběhem velikonoc a s významem názvů, jako např. Květná neděle, Zelený čtvrtek. Velikonoce jsou často označovány jako svátky jara. Spojují se s nimi různé zvyky a tradice. Dnes si lidé pod slovem Velikonoce většinou vybaví pouze Velikonoční pondělí a s ním spojenou pomlázku. Zatímco mužská část populace se na tento den těší, u děvčat už takovou oblibu nemívá...Velikonoční svátky však trvají déle a znamenají mnohem víc. Pro křesťany jsou to největší svátky roku, připomínají základ křesťanské víry – smrt a vzkříšení Ježíše Krista pro záchranu celého lidstva. Svatý týden (týden, ve kterém se Velikonoce slaví) začíná Květnou nedělí. V tento den se čte evangelium o Ježíšově slavném vjezdu do Jeruzaléma, kdy ho lidé provolávali králem. Protože mu na cestu prostírali pláště a kladli na zem palmové ratolesti, žehnají se v tento den jívové proutky („kočičky“) a dávají se v domácnostech za kříž na stěně. Na květnou neděli se také čtou pašije, zpráva o umučení Ježíše Krista. Na Zelený čtvrtek si připomínáme Ježíšovu poslední večeři s apoštoly. Při této večeři Ježíš lámal chléb, rozdával jej apoštolům se slovy: „Vezměte a jezte z toho všichni, toto je moje tělo, které se za vás vydává,“ a dával jim pít víno se slovy: „Toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů, toto je smlouva nová a věčná, to čiňte na mou památku.“ (Tato slova se opakují při každé mši svaté, při nich se stále znovu chléb a víno proměňuje v Kristovo tělo a krev.) Po večeři se Ježíš modlil v Getsemanské zahradě, kde byl v noci zajat a odveden k výslechu. Velký pátek je den Ježíšovy smrti na kříži. Bůh obětoval svého syna, aby zahladil naše hříchy. Je to den přísného postu, křesťané tak dávají najevo svoji vděčnost za vykoupení. Při velkopátečních obřadech se opět čtou pašije a uctívá se kříž, nástroj vykoupení všech lidí. Bílá sobota je den ticha. Umučený Ježíš leží v hrobě. Podle židovského počítání dní začíná neděle po západu slunce. Proto se na Bílou sobotu večer slaví velikonoční vigilie (vigilie – noční bdění), nejslavnější bohoslužba celého roku. Uprostřed tmy se žehná oheň a paškál – velikonoční svíce, symbol světla Kristova, zahánějícího tmu hříchu. Čtou se úryvky z Bible připomínající ty události v dějinách lidstva, při nichž Bůh dával najevo svoji lásku ke svému stvoření. Zpěv Aleluja oslavuje Ježíšovo vítězství nad smrtí, jeho slavné vzkříšení. Tato událost je příslibem, že i my jednou vstaneme z mrtvých a budeme žít věčně. Tím je dán smysl celému lidskému životu, proto je tato noc nocí radosti. Tato radost pak pokračuje na Velikonoční neděli, kdy se dále slaví událost Ježíšova vzkříšení. Velikonoční doba trvá celých čtyřicet dní do slavnosti Nanebevstoupení Páně. Každá neděle v roce je pak malou slavností Velikonoc, proto se křesťané zvlášť v neděli shromažďují, aby se modlili, četli z Bible a tvořili společenství kolem stolu Páně. Přeji všem čtenářům Velikonoce plné vnitřní radosti a pokoje. Pavla Čandrlová pastorační asistentka |
< Předch. | Další > |
---|