Opět můžete na mapě z roku 1879 sledovat trasu dráhy.

    Poté, co se brzdaři pozdravili s Oldřichem je čekalo 200 m mírného klesání až do míst, kde se odklání strmá pěšina k lávce přes potok. Levou zatáčkou o poloměru 35 m pokračovalo kolejiště po vybudovaném náspu, jehož zbytky jsou dodnes zřetelně patrné. (1,6 km)

    Pod náspen je také na pískovcovém kvádru znatelný kříž vyrytý na památku jednoho z brzdařů, který zde při nehodě zahynul. Dráha se v nejnáročnějším terénu blížila k rybníkům Majlantům. Zde přecházela po dvou mostech podél stavědla a hráze rybníku dvakrát potok. Zbytky opukových pilířů obou mostů i kdysi mohutného stavědla s lávkou jsou dodnes také jasně zřetelné. (1,7 km)

    Dnes téměř neprůchodnou a podmáčenou částí lesa (snad to ani les není) se dráha přiblížila k silnici, která vede na Slavětín a Louny. Tu přešla v místech, kde vpravo od ní pokračuje pěšina podél potoka ke koupališti a Mlýnskému rybníku (Mlejňáku). (1,82 km)

    Po této pěšině pokračovaly koleje až k potoku za jedinou budovou, která jako jediná z budov cukrovaru dodnes stojí vpravo vedle původního vjezdu do cukrovaru a dnešního vchodu do dětského tábora. I zde jsou na březích potoka zřetelné zbytky tentokráte pískovcových pilířů mostu, který přivedl úzkokolejnou dráhu zvanou Šlepka až do peruckého cukrovaru. (1,94 km)

    Zde se kolejiště rozjelo do čtyřech směrů, tři končily vpravo od výrobních budov, kde byla řepa předávána do výroby. Čtvrtá končila před průčelím cukrovaru.

Samozřejmě je i tato část Šlepky na více fotografiích (41), které si můžete prohlédnout

 ZDE  .

Dnes je v místech bývalého cukrovaru kemp a koupaliště.