Nejprve je třeba si uvědomit, co je podstatou řezu: u mladého stromku vytvarovat pevnou kostru s pravidelným rozmístěním větví. U plodících stromů korunu co nejvíce zpřístupnit slunci, udržovat rovnováhu mezi růstem a pevností větví a především docilovat pravidelnou produkci kvalitního ovoce. U starších stromů pak udržet korunu v žádoucích rozměrech a nedopustit zastavení růstu.

Teď stručně k obecným zásadám řezu. Na mladém stromku provádíme výchovný řez, jehož cílem je vypěstovat pevnou a řídkou korunu. V požadované výšce založíme tzv. první patro– z obrostu vybereme 3 až 4 základní větve budoucí koruny, které zakrátíme do stejné roviny, a na terminálu (středový vzhůru rostoucí vrchol) zakládáme po 1 metru patro druhé. V budoucnosti je nutné terminál pravidelně mírně zakracovat, abychom podpořili růst postranních větví. Pozor však na silné zkrácení, to vyvolává tvorbu „vlků“- spousty kolmo nahoru směřujících letorostů, které se snaží terminál nahradit, a musíme je během roku odstranit. Alternativou je pěstování duté tzv. kotlovité koruny. Tento způsob spočívá ve vyjmutí terminálu, abychom zabránili druhému patru stínit patro první, a korunu co nejvíce otevřeli slunci. Uplatňuje se u jádrovin, ale především u peckovin. V dalších letech pokračujeme s udržovacím řezem, to znamená, že u všech stromů odstraňujeme větve suché, nemocné, nalomené nebo jinak poškozené, křížící se a ty, co rostou do koruny. Koruna musí zůstat řídká, jen tak lze očekávat vybarvené a chuťově kvalitní plody. Upozorňuji, že jednoleté přírůstky paušálně nezkracujeme (ještě před dvaceti lety běžná praxe), neboť v místě zakrácení se výhon zpravidla rozdělí, a příští rok máme o to více práce. Zakrátíme pouze letorosty nadměrně dlouhé, které by v budoucnu nevytvořily pevné větve. Nezapomínejme také, že některé odrůdy (hlavně jabloní) plodí v poslední třetině letorostu a jeho zakrácením se zbavujeme úrody. Máme-li starší zanedbaný strom a potřebujeme jej více prořezat (zmladit), řežeme raději celé větší větve a práci si rozdělíme do dvou let.

Ještě pár slov k vlastnímu provedení řezu: letorosty zakracujeme na tzv. větevní kroužek (místo odstupu od silnější větve nebo kmene), jen tak se rána rychle zavalí a zhojí. V žádném případě nenecháváme žádný „pahýlek“,nejenom že brání závalu, ale v příštím roce na něm vyrostou zpravidla 2 až 3 větve nové. Rány je též nutno po řezu ošetřit štěpařským voskem nebo stromovým balzámem.

Jádroviny (řez provádíme v lednu až zač.května) rozhodně neřežeme všechny najednou. Stromy málo přirůstající a starší je vhodné řezat v předjaří – tím podpoříme jejich růst. Zásobní látky má strom ještě v kořenech, kmeni a silných větvích, a po průklestu je využije ve prospěch toho obrostu, který jsme ponechali a který tím výrazněji roste. Mladé stromy bujně rostoucí a slabě plodící řežeme později až strom začne rašit nebo se chystá ke květu (případně využíváme řez v letním období). V tomto termínu odřízneme s větvemi i zásobní látky, které již dorazily do špiček a docílíme zpomalení růstu. V některých případech je možné řez dokonce vynechat a větve pouze ohýbat. Využíváme tak přirozené vlastnosti stromů – čím je větev postavena kolměji, tím více roste a méně plodí, čím je vodorovnější tím více se tlumí růst ve prospěch plodnosti.

Peckoviny (řez zač. června až v srpnu) řežeme zásadně za vegetace, nejdříve v květu. Řežeme-li v předjaří, otevíráme brány infekci – především parazitickým houbám, které se nejčastěji projeví jako klejotok (z rány vytékající sliz vzniklý rozkladem pletiv ve kmeni a větvích). Na jaře a v létě míza brání prorůstání vláken hub z řezné rány do dřeva a řezné plochy se dobře hojí. Jako velmi výhodné se jeví období sklizně. Odřezávat větve můžeme i při česání nebo po jeho dokončení, nejpozději koncem srpna, aby se rány stačily do zimy zacelit. Třešně poněkud hůře snášejí přísné tvarování a hlubší řez, s výjimkou prvního roku po výsadbě omezujeme tedy řez jen na nezbytnou míru, přičemž je třeba dbát, aby základní větve rostly pod úhlem odklonu alespoň 45 stupňů a více. Ostrý úhel postranních větví vyrůstajících na kmeni z jednoho místa podporuje jejich nežádoucí vylamování. Višně mají naopak potřebu udržovacího řezu největší z peckovin. Charakter jejich plodnosti vede ke vzniku vyholených a tenkých větévek. Proto tuto korunu musíme neustále udržovat přiměřeně hustou.

Angrešt a rybíz (leden - únor) řezem odstraníme všechny přestárlé, nesprávně rostoucí a nemocné výhony, u angreštu ještě i ostatní zkrátíme na 5 – 10 pupenů, u rybízu zkracujeme jen příliš dlouhé větve. Správně tvarovaný angrešt i rybíz musí být při sklizni dobře přístupný i uvnitř koruny.K zachování plodnosti je navíc třeba pravidelně odstraňovat přibližně třetinu až čtvrtinu odplozených větví, které nahrazujeme stejným počtem nových silných jednoletých výhonů, případně po 4 – 6 letech provést tzv. zmlazovací řez.

S přáním mnoha zahrádkářských úspěchů