iPeruc.cz

Internetový magazín nejen o Peruci

Odkazy

FACEBOOK
Mirek Blažek
Perucké stránky

PLAZÍKOVY FOTO GALERIE
Rajče
Rajče02
(doprovodná a starší alba)
Rajče historie
(přemístěná stará alba)
YouTube

Rajče FK Peruc

ZDŠ Třebenice 1963

ZDŠ Peruc 1963

Kulturní akce

Galerie u Plazíka Peruc
Sezona skončila

Josef Dvořák
a Marie Formáčková
kino Peruc
Pátek 8. 11. 2024
19 hod.

Zábavná talk show
Vstupné 150 Kč
PLAKÁTEK

Herní odpoledne
s deskovkami

Peruc - knihovna
11.11.2024
16:30 - 18:00 hod.

Příjemný odpoledne u deskových a karetních her.
PLAKÁTEK

Vánoční tvoření
Peruc - knihovna
16.11.2024
14:00 hod.

Knihovna a R&DF vás zvou na tvoření vánočních ozdob, svícnů, dekorací a dalšího.
PLAKÁTEK

Recykliteratura
Města a obce čtou

Peruc - knihovna
2.12.2024
17:00 hod.

Kreativní dílna s lektorkou Karolínou Homonai.
PLAKÁTEK

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Kino Peruc

Já, padouch 4
Neděle 17. 11.
15:30 hod.

Animovaný, dobrodružný, rodinný, komedie. Nejslavnější animovaný zlosyn se vrací! Ve čtvrtém díle série Já, padouch byste nechtěli být v Gruově kůži. Nejen že do jeho už tak velké rodiny přibylo další dítě, které mu brnká na nervy. Z vězení navíc uprchnul jeho letitý nepřítel, který má na Grua a jeho rodinu opravdu velkou pifku. USA / 2024 / 94 min.
Mládeži přístupný

Vstupné 50 Kč

Sobík Niko: Cesta za polární září
Neděle 24. 11.
15:30 hod.

Animovaný, rodinný. Sobík Niko celý život sní o tom, že se jednou stane vánočním sobem v Santově letce přesně jako jeho tatínek. Má to přece v genech! Netuší však, že se na volné místo v sobím spřežení hlásí i Stella. Přestože jsou rivalové, Niko se s ní spřátelí a prozradí jí kód pro vstup k vzácným Santovým saním. Netuší však, že Stella svou přízeň jen předstírá a ve skutečnosti chce saně ukrást a zničit tak Vánoce. Finsko-Německo-Irsko-Dánsko / 2024 / 86 min.
Mládeži přístupný

Vstupné 50 Kč

MIKI
Pátek 29. 11.
19:00 hod.

Thriller, drama, akční. Příběh muže, který se vrátí ze zahraničí zpět do své rodné vesnice, do země, která se rychle mění a ve které se otevírají nové velké možnosti i v oblasti organizovaného zločinu. Miki, původním povoláním řidič autobusu, v sobě postupně objeví a aktivuje schopnosti k tomu, aby vybudoval jednu z největších a nejobávanějších mafiánských skupin v zemi. Slovensko-Česko / 2024 / 106 min.
Nepřístupný do 15 let

Vstupné 100 Kč

_:_:_:_:_

Za Dubem
Peruc
KAVÁRNA
Serzona skončila.
UBYTOVÁNÍ

Celoročně
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
mob. 777 066 738
PLAKÁTEK

Muzeum české vesnice
Peruc - zámecký park

Informační středisko
sezona skončila
Otevřeno: úterý - neděle 10:00 - 12:00
a 12:30 - 16:30 hodin
V říjnu je otevřeno pouze o víkendech.

Vstupné dospělí 40 Kč,
děti od 6 do 15 let a senioři 30 Kč
Tradiční výstavní prostory doplněné o výstavu v podkroví.

Zámek Pátek
Pátek nad Ohří

Otevřeno pátky,
soboty, neděle, svátky
10 - 16 hodin
tel. 731 005 123

Zámek Pátek 

Zámek Peruc
sezona skončila
tel. 602 728 422
Zámek Peruc  

Pamětní síň
Emila Filly

Peruc

- zámecký park
sezona skončila
červen - září, úterý - neděle 10.00 - 18.00 h.,
květen a říjen, pátek - neděle 10.00 - 18.00 h.
 
PLAKÁTEK

Hudba ve Smolnici
Smolnice
PLAKÁTEK 2024

 

 
You are here: Hlavní strana arrow Školy arrow PZ 3.05 - Václav Sochor, Z mých pamětí – II.
PZ 3.05 - Václav Sochor, Z mých pamětí – II.
Napsal Plazík st.   
Středa, 02 prosinec 2009
20.1.2006

V podzimním čísle zpravodaje vyšla 2. část pamětí Václava Sochora z Černochova. Pro čtenáře ji připravil pan Ivo Markvart a nikdo netušil, že závěrečnou část již nezpracuje.

 

Václav Sochor

Z mých pamětí – II.

 

V první třídě seděl jsem v první lavici s kamarádem, s kterým jsme se jednou poprali a on mně vrazil péro do hlavy. Moc to bolelo a Prímek byl za to v kabinetě pěkně bit.
Řídící Ballý byl špatným učitelem, ale zato velikým labužníkem. Učil nás jen jedna jitrnička a jedna jitrnička jsou dvě jitrnič
ky.
Ve druhé třídě nás učil Václav Roubal, velice přísný a dobrý učitel, který musel dohán
ět to, co řídící Ballý zanedbal.
To již začala světová válka. Ve třídě jsme měli často zimu a on nás musel poslat dom
ů, abychom ve škole nenastydli.
Jednou přišel do školy a napsal na tabuli, že ztratil řeč a d
ělal takového Lazara. Lidé říkali, že to dělá schválně, aby nemusel na vojnu.
V té dob
ě jsme museli chodit na kopřivy, aby měli vojáci na mundůry. Z kopřiv se totiž dělaly látky.
Když byla v roce 1914 vyhlášena válka, přijelo tehdá do vsi osobní auto. Přivezli mobilizační vyhlášky. Vzpomínám si, jak se tatínek loučil a pak musel narukovat do Litom
ěřic k svému pluku.
Léta 1914-1918 byla krušná. Všechno docházelo. Z páteckého mlýna tenkrát jezdil koňský potah s plachtou. Přivážel k nám chleba. Byl strašně č
erný. I tak nám chutnával.
Jednou měli smutnou událost u Černých. Přišli o krávu. Byla to jejich živitelka. Tak jsme se všichni usnesli, že paní Černé musíme pomoci. Sehráli jsme divadlo Jiříkovo vidění – u nich v prázdné kůlně. Jeviště jsme si sami postavili. Od nás jsme půjčili deky a přikrývky na oponu a na kulisy. Já hrál blanického rytíře. O přestávkách jsme s Vénou Benešovic vyhrávali na housle. Frantík Černých nás doprovázel na starou troubu od kamen – používal ji jako buben. Co se tenkrát vybralo, tak se darovalo paní Č
erné, aby si mohla zakoupit novou kravku.
To jsem již opustil zdejší školu a chodil půl roku do měšťanské školy v Lounech a na jaře přestoupil do měšťanské školy v Libochovicích. Tam jsme chodívali každý den pěšky. Cesty do Libochovic měly zvláštní kouzlo. Chodívali jsme přes tak zvané Lízy. To je takový lesík. Kvetly tam na jaře moc časně různé květiny a my je nosívali natrhané často do svých domov
ů. Naši z nich měli radost.
Jednou jsem dostal nové střevíce. Když bylo jednou při cestě z Libochovic veliké teplo, tak jsem si je zul a šel domů ze školy bos. Za Poplzemi byla studánka, kde jsme se občerstvovali. Já tam ty st
řevíce odložil a pak na ně zapomněl. Doma z toho byl poprask. Ale šťastně to dopadlo. Jedna paní je tam našla a holkám Svatošovic je za malou odměnu dala.
To už skončila sv
ětová válka a tatínek byl doma.
Druhý ročník měšťanské školy jsem již navštěvoval v Peruci. Byla tam otevřena nová měšťanka a tak nám odpadla daleká cesta do Libochovic. Každý čtvrtek bylo prázdno. Na ja
ře se to chodilo. I v létě. Ale přišel podzim – deště nebo zima. To bylo horší.
Jednou napadlo sněhu a my čekali, že nás někdo sveze. Jeli Dandovic. Vyváželi Vénu a že prý již v kočá
ře není místo. Tak jsme si sedli s Frantíkem na zadní nápravu, ale promrzli jsme tak, že jsme vůbec nemohli do třídy po schodech dojít.
Vánoční svátky byly pro nás vždy něco posvátného. Jednou jsme dostali loutkové divadlo. S tím jsme si něco nahráli. Jindy jsem dostal k vánocům housle. Pak jsem chodil na hodiny. Prvně mě učil Veník Koč
ů. Pak jsem chodil na Peruc starému panu Karbusovi.
Strýček Kučera uměl pěkně hrát na tahací harmoniku. Mně často hrával a říkával, až umře, že mně tu harmoniku odkáže, ale že mám hrát hlavně národní písně. Byl vlastenec. Měl velikou knihovnu a uměl pěkně vyprávět. Nebylo jediného dne, aby se u nás ve staré kovárně nezastavil. Z dílny přešel do kuchyně a říkal: „Tak Anna dej sem už to kafé.“ On rád pil kafé a už se nemohl doč
kat.
Když jsem vychodil školu na Peruci, nastoupil jsem ve Slaném do menší továrničky a tam se učil soustružníkem kovů. Nastaly mně tři roky učení spojené s hroznými cestami denně k vlaku na Peruc. Chodívali jsme v zimě pěšky a v létě jez
dili na kole.
Pracoval jsem asi na t
řech soustruzích. Byly mi svěřovány práce, které ani starším dělníkům nesvěřili.
V době mého učení bývaly u Čechů taneční hodiny. To byly krásné chvíle. Také jsem začínal chodit do tanečních zábav. Moje první tanečnice byla Mařka Dolanských. Ta mě naučila tancovat valčík a polku. Tenkrát se nic jiného netančilo – mazurka, česká beseda a beseda moravská a při tanečních č
tverylka.
Hrával jsem také často divadla – na jevišti i v přírodě, většinou veselé postavy. Otec mi také po mém velkém naléhání koupil trubku. Byl jsem několikrát u kapelníka Laksy na Peruci. Hrával jsem často s č
ernochovskou kapelou.
V roce 1925 nastalo veliké rozhodnutí, že totiž budeme stavět. Na jaře v roce 1926 se začalo na staveništi kopat. Nejd
říve zedníci Krejný a Sadílek vykopali studnu devět metrů hlubokou.
Já musel dovážet, co se dalo. M
ěl jsem v té době pár velice silných krav. S těmi jsem jezdil celý rok stavby, kam se jen dalo. Mé cestování bylo většinou pro písek do Lukova, pak do Vraného. Do Mšeného jsem jezdil pro tvrdý pískovec a pro štuky. Na Peruc pro vápno, do Brníkova pro cihly. Těch jsem nakládal 400 kusů, to jest 16 metrických centů.
Nejhorší bylo ale vožení kamene, a to od Kalach
ů ze skály, jelikož to bylo velice blízko a veliké balvany. Musel jsem vynaložit velikou sílu, abych takové kusy zvládl.
D
říví na stavbu bylo dováženo z Roudnice, a to řezané a plavené. Přiváželi ho koňskými potahy. Tašky jsou na stavbě letecké z Letek u Prahy.
Na stavbě pracovali od jara zedníci z Černochova a z Vraného. Na naše václavské posvícení jsme se nast
ěhovali do nového.
V lednu 1929 byla velice krutá zima. Pomrzlo moc ovocných strom
ů. U nás na dvoře bylo tehdá asi patnáct panenských štěpů. Ty jsme museli všechny vykopat.
Osmého ledna toho roku byly na sále u Mítů první sokolské šibřinky, na které do smrti nezapomenu. Ráz měli „v záři půlměsíce“. V Černochově bylo asi třicet svobodných děvčat. Sestra Kuglerová z Černic, známá baletka, je rozdělila do dvou skupin a nacvič
ovala s nimi program.
Pokračoval jsem v černochovské kapele. Na první housle hrál Václav Sládek, kapelník, a Václav Danda, klarinet Václav Drobný, flétnu Václav Vít, trubky Václav Sochor a Josef Danda, trombon Jenda Kastner, bubny Václav Mít. Zkoušky na vínky, zábavy, divadla, mikulášské, Silvestry i bály se d
ělaly většinou u Dandů ve statku, a to v kuchyni. Později ve škole u řídících.
Také jsme troubívali na kostelní věži o Štědrých dnech. V této době až do druhé světové války se soutěžilo mezi Sokolem a Hasičskou jednotou ve veškerém podnikání – v divadlech a zábavách. Sokolové dělali v každém roce šibřinky, hasiči zase karnevaly. O takovém karnevalu se musím zmínit. Byl tehdá postaven na sále větrný mlýn. Lopaty se tiše točily. V půli sálu bylo na stropě přiděláno veliké kolo, barevnými žárovkami okrášlené. Čtyři krásně malovaní motýlové neustále za celého večera kroužili s tímto kolem. Celou touto sestavou a pohonem jsem byl tenkrát pověřen já tehdejším velitelem hasič
ů Františkem Hanzlem.

Z rukopisu černochovského kováře sestavil PhDr. Ivo Markvart

 
< Předch.   Další >

Kalendář

Kalendář

Ukliďme Česko

Info weby

InfoČesko.cz-Projekt cestovního ruchu o České republice. Poznávání, aktivní dovolená a relaxace. Ubytování, zajímavosti, lyžování...

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR 

WebArchiv

Tyto stránky jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR. Více najdete zde