Tradičně patří několik stránek Peruckého zpravodaje i místní Základní škole. I ten poslední přinesl informace o tom, co se ve škole událo i drobná dílka jejích žáků.

Jsme ochotni pomáhat i v roce 2005?

Konec školního roku 2004/2005 byl pro nás velmi náročný. Připravovali jsme prostory budovy 1. stupně pro malování, v budově pro 2. stupeň jsme stěhovali třídy ve druhém patře, abychom zde během prázdnin vyměnili nevyhovující staré podlahové krytiny za nové a tyto třídy rovněž vymalovali. Síly našich provozních zaměstnanců na tyto práce nestačily, a tak jsme se dle příkladu ve starých kronikách obrátili pro pomoc na matky našich žáků. Ale rozhodně jsme neuspěli tak dobře jako naši předkové!

Cituji ze starých kronik:
     V týdnu 23.-28. srpna 1945 umyly maminky školních dětí z celého újezdu, ženy učitelů i učitelky zdejší školy bezplatně podlahy, okna i nábytek v celé budově, učitelé pak uvedli celou budovu do vzorného pořádku k zahájení vyučování. Zarámovali a zasklili mnoho obrazů k výzdobě školy.
    Dne 23.VIII. začali malíři p. Oldřich Novák z Peruce a p. Jaroslav Hrbek ze Smolnice se dvěma pomocníky (Sábl a Perlík) malovati celý vnitřek školní budovy (třídy, chodby i záchody) a ukončili malbu zhruba 31. srpna 1946. Mezitím matky žáků z Peruce a z obcí újezdu umyly okna, jež jim učitelé se školníkem sundavali a po umytí opět nasadili, rovněž podlahy a chodby i záchody umyly maminky dětí dobrovolně a zdarma.
    V úterý dne 26.VIII. začaly mýti a čistiti školu maminky našich žáků a též některé starší žákyně, druhý den 27.VIII. bylo mytí dokončeno. Ředitel osobně všem poděkoval za ochotnou, dobrovolnou práci matek ve prospěch školy a jejich dětí.
    O pololetních prázdninách proveden hlavní úklid všech učeben, kabinetů, sborovny, ředitelny a chodeb. Učebny umyli si žáci a žákyně v brigádnické soutěži, ostatní místnosti a chodby matky školních dětí.
    Klobouk dolů před našimi předky!

My jsme oslovili maminky 58 našich žáků z 1.-4. třídy, aby nám pomohly umýt kazetové stropy ve třídách 1. stupně. Ochotno pomoci nám bylo pouze sedm maminek!!!
     Protože tato pomoc samozřejmě nestačila, požádali jsme o pomoc i ženy, které chodí večer cvičit do školních tělocvičen. Rozhodně byly daleko ochotnější než maminky našich žáků!
    Chtěla bych touto cestou poděkovat všem ženám, které nám přišly pomoci a nebylo jim lhostejné, v jakém prostředí se naši žáci vzdělávají.
Děkuji maminkám:
z 1. třídy Evě Strasserové
ze 2. třídy Martině Kaplanové, Kamile Kučerové, Janě Laubové, Lence Nováčkové
ze 3. třídy Aleně Potužilové, Petře Kytkové, Vladimíře Vajcové
Děkuji ženám: Lucii Buškové, Evě Čivišové, Evě Strasserové, Janě Hnilicové, Leoně Nejedlé, Janě Hájkové, Evě Jelínkové,  Janě Bauerové a Marcele Buškové
Děkuji třídním učitelkám Janě Hauptvogelové, Monice Gajdošové a Petře Kytkové, které rovněž pomohly s úklidem ve svých třídách.
Až příště budeme potřebovat pomoci ve škole s mimořádným úklidem snad najdeme více vstřícných pomocníků stejně jako naši předkové!

Jaroslava Traxlová ředitelka ZŠ Peruc

Na téma fantastické prázdniny

Z. Linhart, 4. třída

Jednoho dne o prázdninách jsme letěli s tátou do Jižní Ameriky. Když jsme přistáli na letišti, tak jsme moc toužili podívat se do džungle. Tatínek mi říkal, že se v džungli nevyzná, ale poté svolil cestu do podivné přírody. Ušli jsme asi kilometr a už jsme nevěděli kudy kam, když v tom na nás promluvil strom. Tímto směrem nechoďte, zde se nachází les plný anakond. Požádali jsme strom, aby nám ukázal cestu k letišti a on nám zavolal na pomoc opičáka Huga. Když nás dovedl k letišti rozloučili jsme se a odletěli domů.

M. Kučerová, 4. třída

Asi v polovině prázdnin jsme si s taťkou a setrou vyjeli do Českého Švýcarska. Všude byla moc hezká krajina. Každý den jsem jezdila několik kilometrů na svém červeném kole a také jsme chodili na túry. Jeden den jsme byli na Soutěskách a jeli jsme na loďkách. Bylo to tam moc hezké, například tam byl drak na řetězu a žraločí hlava. Bylo to všechno ze skály. Když loďka dojela ke břehu, tak jsme šli hrozně dlouho domů. Poslední den jsme autobusem jeli do Německa. Najednou jsme zastavili. Policie kontrolovala taťkovi pas a on mě tam neměl napsanou. Měl tam jenom mamku a Vlaďku. Policajt otevřel pas a zeptal se, jestli se jmenuji Magda. Naštěstí neviděl rodné číslo. A tak mě propašovali do Německa. Bylo to velmi napínavé. Připadala jsem si jako v hrozně napínavém filmu. Byly to opravdu fantastické prázdniny.

P. Kalinová, 4. třída

Na začátku prázdnin jsme já, babička, děda a Tomáš letěli do Tunisu. Letěli jsme letadlem. Vlétli jsme do mraků a pilot neviděl na cestu. Letuška nám ukazovala, jak se obléká záchranná vesta, zamotala se do provázků a pak s ostychem utekla. My jsme se tomu hrozně smáli.
Měli jsme být ubytováni se městě Larssa, ale odvezli nás úplně jinam do města Lousse. Báli jsme se, aby nás nedovezli někam na poušť. Když jsme dojeli k hotelu, na zídce jsem uviděla sedět černou kočku. Kočku jsem pohladila a z ní vyskočila malá myška. Nejdřív jsem se hrozně polekala, ale potom jsem zjistila, že je to jen hračka, která vypadá jako živá. Od té doby se mi ještě o kočce a myšce několikrát zdálo. Dovolená se mi moc líbila, ráda bych tam jela ještě jednou. Na příhodu s kočkou a myškou určitě nikdy nezapomenu.

V. Lounová, 4. třída

V srpnu jsme byli na táboře pro tvořivé. Moc se mi tam líbilo. Byly tam super děti a hodné paní učitelky, Vlasta a Stáňa. Dovedly nás do chatky šest a my jsme se vybalily. Zaujal mě tam výhled na hory. V úterý jsme šli na vyhlídku. Když jsme přišli nahoru museli jsme se podepsat. Musela jsem překřikovat svoje spolubydlící, protože holky děsně křičely. Nejnapínavější bylo jak jsme hledali Terku a další kámošky. Najednou k nám přiběhla paní učitelka, aby nám řekla, že už jsou v táboře. A teď si myslím, že to byl ten nejlepší týden v mém životě.