Svatá Anežka Česká je osobností, s kterou seznámilo své čtenáře 3.číslo Peruckého rozcestníku. I my si můžeme přečíst o životě známé české osobnosti.

Svatá Anežka Česká

Svatá Anežka Česká se s největší pravděpodobností narodila v roce 1211. Svatá Klára z Assisi, která v témže roce na Květnou neděli odchází z domova, aby se zasvětila Kristu životem v chudobě, jistě netušila, že se jí v daleké zemi tou dobou narodila její budoucí duchovní dcera, a to dokonce z královské krve.

Anežčiným otcem nebyl nikdo jiný než velký český král Přemysl Otakar I. O její matce Konstancii Uherské říká legenda, že v době těhotenství měla zvláštní sen. Spatřila v něm mezi svými četnými drahocennými oděvy hrubý šedivý šat, plášť a lněný provaz. Velmi se tomu divila, ale tajemný hlas jí řekl: „Nediv se, neboť dítě, které nosíš, bude užívat takový šat a bude světlem celého českého národa!“

Anežka svým životem tato slova naplnila a její světlo svítí až do našich dnů.

Základy mravů a víry jí vtiskla dcera svaté Hedviky v klášteře cisterciaček v Třebnici ve Slezsku. Tam ji král Přemysl poslal jako zasnoubenou jednomu polskému knížeti. Malý snoubenec však zemřel a Anežka se vrací domů. Další výchovu a vzdělání jí pak poskytly sestry premonstrátky v klášteře v Doksanech.

Ještě několikrát usiloval královský otec o Anežčin sňatek. Poznala vídeňský dvůr, kde se měla připravovat na manželství s Jindřichem, synem německého císaře Fridricha II. Dalším uchazečem byl anglický král Jindřich III. Sám císař Fridrich II. se o její ruku ucházel dvakrát. Každý z těchto plánovaných sňatků byl především nástrojem co nejvýhodnější diplomatické smlouvy a Anežka to věděla. Nebyla v lehké situaci. Kolik lidí ji muselo přemlouvat, že sňatkem s císařem povznese celý rod Přemyslovců a pomůže i rodné zemi k většímu blahu. A kolik síly v sobě musela najít, aby dokázala říci ne!

Anežka nevolila klášter jako útěk ze světa, který ji zklamal. Naopak. Hledala nejvyšší ideál. Tuto touhu jejího srdce mohl vyplnit pouze Kristus.

S ním Anežka začíná své zakladatelské dílo. Podle příkladu své sestřenice svaté Alžběty Uherské zakládá v roce 1231 špitál (místo, kde se pečovalo o nemocné, chudé, pronásledované, poutníky na cestách, lidi bez přístřeší) . Dnešní Řád křížovníků s červenou hvězdou byl původně laickým bratrstvem, které se staralo o provoz tohoto špitálu. U jeho vzniku stojí opět Anežka.

Dala postavit klášter pro Menší bratry a druhý pro sestry klarisky. Její zásluhou tak přicházejí do Čech první synové a dcery svatého Františka a svaté Kláry. Pak už byl jen krůček k tomu, aby sama Anežka v roce 1234 vstoupila s jinými sedmi dívkami z českých šlechtických rodin do kláštera, kam ji přivábil právě františkánský ideál evangelní chudoby a jednoduchosti. Ten poznává i ze slov svaté Kláry, která jí v té době posílá svůj první list (zachované jsou celkem čtyři) a stává se pro ni skutečnou duchovní matkou.

Po složení věčných slibů byla v klášteře ustanovena představenou. Odmítla však titul abatyše a po celou dobu byla zvána starší sestrou.

Za života Anežčina bratra krále Václava II. i jeho syna Přemysla Otakara II. dostával klášter hojné almužny. Sestry je obratem ruky rozdávaly vdovám, sirotkům, nemocným a jiným chudým, kterých k bráně přicházelo stále dost. Legenda popisuje Anežčin život v klášteře: neštítila se topit, pracovat v kuchyni, uklízet cely sester, ale ani prát páchnoucí obvazy nemocných, takže mívala ruce od louhu do krve rozežrané. Po nocích pak ještě nemocným spravovala oděvy. Při tomto výčtu bychom neměli zapomenout, že byla královskou dcerou a ve většině klášterů té doby se tato skutečnost respektovala. Ne tak v prostředí františkánském. Františkánská minorita ale není falešnou ponížeností, jak se mnozí i dnes domnívají. Je to způsob služby a jednoduchosti ve smýšlení i ve skutcích, ochotné, radostné podřízení se jednoho druhému ve společném životě bez ohledu na předchozí společenské postavení. Tím žila i Anežka.

Po smrti Přemysla Otakara II. v roce 1278 se nejvíc projevilo Anežčino rozhodnutí pro chudobu. Král železný a zlatý se na konci své skvělé životní dráhy dostává do konfliktu s německým králem Rudolfem Habsburským a v osudné bitvě u rakouské obce Durnkrut podléhá. Do českých zemí, do té doby vzkvétajících, přicházejí léta bídy a moru. V Anežčině klášteře nebylo často co jíst. Legenda s nejvyšším obdivem líčí její pevnou důvěru v Boha, naprostou jistotu, s níž na něj i v nejhorším nedostatku spoléhá.

Anežka umírá 2. března roku 1281. Její světlo, předpovězené v prorockém snu královny Konstancie, svítí po staletí s nezmenšenou silou. Je nejen patronkou všech českých následovníků svatého Františka a svaté Kláry, ale také ochotnou rádkyní všem, kdo přijali evangelium jako program pro svůj život.

Těm, kdo se chtějí se svatou Anežkou Českou a její dobou blíže seznámit, doporučujeme knihu Svatá Anežka Česká od černochovského rodáka, diplomata a historika Vlastimila Kybala (vyšla v roce 2001).

Daniela Pletichová