Corvinovo zázemí |
Napsal Plazík st. | |
Úterý, 24 listopad 2009 | |
13.11.2005 Blízký vztah k Peruci měl vloni zesnulý umělec Jiří Corvin ( 1931 - 2004), sídlící často na svém statku na Dýbři. V létě proběhla v Městském muzeu v Kralupech nad Vltavou jeho posmrtná výstava, ke které se vrátil Jaroslav Vanča v ATELIÉRU č. 21.
Posmrtná výstava díla Jiřího Corvina doložila kvalitu solitérního autorova pojetí struktuálně abstrahující krajiny. Je to dáno malířovou nezávislostí na skupinových či generačních snaženích, ale i psychologickým rysen jeho osobnosti, jež se bytostně a do jisté míry i vzdorovitě vymezovala vůči dobovým změnám výtvarného názoru. Corvin zůstal tematicky věrný jedinému regionu. Slánsko a podřipská krajina s monumentální plochostí se do jeho obrazů promítly ve své struktuře a plasticitě, méně už svým barevným spektrem. .... Corvin svou krajinu nejenom prochodil, ale i "prožil", procítil intenzivní potřebu rustikálního způsobu života. legendární se jeví jeho dlouhodobé plenérové pobyty ve venkovských staveních s celoživotním přítelem Ladislavem Čepelákem. Snaha o co nejautentičtější, selsky přirozený život, o splynutí s přírodou, krajinou a půdou se dnes jeví jako nezáměrná a nedefinovatelná performace,... . I Corvinova krajina je kompozičně redukována na jednotlivé úseky a plány, které jako by se k sobě měly po zákonech vegetativního růstu. .... Určující pocit zodpovědnosti člověka k krajině, kterým se Corvinova tvorba po léta působí, vnáší do témat jeho obrazů prvek etický, transformovaný pak prostřednictvím bytostné malířovy skepse do roviny existenciálního patosu. Výsledkem je tolik potřebný akcent autorského ztotožnění s pravdivostí námětu, který staví autora v kontextu moderní české krajinomalby na místo nepřehlédnutelné.
( Výběr myšlenek ze článku Jaroslava Vanči, ATELIÉR 21.) |
< Předch. | Další > |
---|