Tak jsme se jako poslední lokalita na našem okrese dočkali cesty za větrnými elektrárnami do Německa. Jelo se autobusem objednaným firmou MBBF VIVENTY ČESKÁ a naším průvodcem byl vedoucí projektu této firmy Rudolf Gašparik.

      V sobotu v 9 hodin se sešlo na autobusové zastávce jen několik zájemců. Bylo nás zde 10 z Peruce a 3 občané Hřivčic. Další 4 jsme přibrali v Černochově a vydali se k německé hranici. Pan Gašparik nám rozdal tištěné materiály, seznámil nás s jejich projektem na území naší obce a byl připraven odpovídat na naše dotazy. Po počátečním váhání došlo ke skutečně zajímavé diskuzi.

MAPA - zvětšit    

    Dostali jsme též mapku s návrhem umístění 13 stožárů větrných elektráren v oblast mezi Perucí, Chraštínem, Černochoven a Vraným. Převážná většina je umístěna na historickém katastru Černochova. Stožáry mají být asi 105 m vysoké s průměrem plastové vrtule 9O m. Výkon jedné elektrárny bude 2 MW. Z materiálů i od pana Gašparika jsme se dozvěděli výsledky mnoha průzkumů vlivu elektráren na okolí.

SCHEMA - zvětšit    

Nebylo zjištěno rušení televizního a rozhlasového signálu a ani neovlivňují příjem  mobilních telefonů. Hlučnost ve vzdálenosti 350 m je maximálně 35 - 4O dB ( něco mezi lesem v bezvětří a obývacím pokojem), u paty stožáru 50 dB (něco mezi obývákem a kanceláří) a přímo ve strojovně 100m nad zemí 100 dB . Vrtule se začíná točit od 4 ot/min, běžně se provozuje v 9 - 15ot/min  a mezi 15 - 19 ot/min se odstavuje nastavením vrtulí i celé strojovny a mechanickou brzdou. Co se týče nebezpečí pro ptactvo, je oproti ostatním vlivům (silniční doprava, elektrická vedení, zemědělské aktivity ) mizivá ( asi 1 - 2 %) a pro zvěř je nebezpečí nulové.        Zaručená životnost elektrárny je 25 let, ale případné rekonstrukce strojního zařízení ji mohou prodloužit přes 40 let. Elektrárny se stavějí 1 km od obydlí  a ve vzájemné vzdálenosti 500 m. Práce na projektu jsou zahájeny po odsouhlasení obcí a minimálně ročním podrobným měření větrných podmínek. Výstavba by po veškerých schvalovacích řízení tudíž mohla začít nejdříve za 3 roky. Po vybudování příjezdových cest a základů (provádějí většinou místní firmy) je vlastní montáž otázkou několika dní.
     Pozemek pro elektrárnu v průměru asi 30 m (120 m2) a pro příjezdové cesty firma odkoupí od jejich vlastníků a mezi ně a uživatele pozemku rozdělí jednorázovou částku 1,2 mil. Kč. Stejnou částku obdrží i OÚ v místě výstavby. Majitelé pozemku, popř. jejich dědicové, mají v případě zrušení elektrárny přednostní nárok na jeho odkoupení za symbolickou 1 Kč. Cena výstavby 1 elektrárny je 7O - 90 mil. Kč a návratnost této investice je 10 - 12 let.  V případě rušení elektrárny se po demontáži, která by vyšla asi na 500 tis. Kč, odprodá v současných cenách použitý materiál ( železo, měď) za 1  mil. Kč. Betonový základ je 2 m pod povrchem, ten kdo elektrárnu likviduje musí tudíž rozbourat pouze patku stožáru. Pořizovací cena 1 kWh je samozřejmě vyšší než u elektráren tepelných, ale mimo to že výroba je vysoce ekologická, není nutno devastovat krajinu těžbou uhlí, pouštět do ovzduší spaliny a likvidovat popílek. V průměru ušetří 1 kWh vyrobená větrem 1 kg uhlí.Co se týče zálohování výkonu je energetická společnost povinna udržovat zálohu ve výši největšího zdroje, což je u nás 1000 MW 1 bloku temelínské elektrárny. A tato záloha hravě pokryje výkon větrných elektráren. Navíc jsme se zavázali v EU vyrábět 10 % elektřiny ekologickými cestami, jinak naší republice hrozí sankce.  Obsluhu elektráren obstarávají ve směnném provozu pro celé území (o rozloze minimálně jednoho okresu) 2 pracovníci, ale prvé 2 - 3 roky ji provádí přímo firma Viventy. Ta zacvičí 12 pracovníků, kteří mohou být z okolí umístěných větrných parků.    Překročili jsme hranici a byly nám nabídnuty prohlídky větrného parku v horském terénu u Dipoldiswalde a na rovině u Drážďan. Chtěli jsme vidět obě varianty. V prvé lokalitě (obr.001) stálo 7 elektráren 82 m vysokých s vrtulí o průměru 66 m (obr.010). Ty se i ve slabém větru otáčely rychlostí 7 ot/min. V blízkosti elektráren se pásly krávy a hluk byl slyšet až u paty stožáru (asi jako když roztočíte kohoutek s vodou do umyvadla). Pohled na stožáry s vrtulemi byl impozantní a pro technické oko i krajinotvorný. U stožáru jsme pobyli asi půl hodiny a všichni jsme  konstatovali jejich neškodnost pro okolí. V čem jsme se ale zásadně lišili ( asi v poměru 3 : 1 pro výstavbu), bylo začlenění do krajiny. Jak jsem již napsal, většině z nás elektrárny krajinu dotvářely, ostatním ji kazily. Jak ale opět prokazují průzkumy, po výstavbě v místech, kde byl ke vzhledu elektráren v krajině odpor se poměr těch, kterým se líbí, zvýšil na 77 %.   Ke stejnému názoru jako v horském terénu jsme došli i u druhé, rovinné varianty u obce Nossen. Zde jsme v prostoru přibližně velikém, jako se plánuje na Peruci (obr.052), viděli 17 stožárů 102  m vysokých s vrtulemi o průměru 88 m (obr.054) V jejich blízkosti byla i hejna klidných ptáků  (obr.046).  Větrný park ale pokračoval dále, celkově zde bylo přes 40 stožárů. Bylo zde prakticky bezvětří, přesto střídavě některé elektrárny roztočily své vrtule a vyráběly elektřinu.      Možná, že víte o mém návrhu na výstavbu vyhlídkové věže v rámci větrného parku, která by turisticky zatraktivnila naší obec. A dozvěděl jsem se, že nejsem prvý, kdo s touto myšlenkou přišel. Ve větrné farmě v rakouském Lichteneggu již  pěknou vyhlídkovou gondolu na jednu z elektráren umístili.       Cestou jsme viděli ještě další menší i větší větrné parky i jednotlivé elektrárny v objektech výrobních závodů (obr.039). Určitě jsme si všichni vytvořili reálný obrázek o tomto novém druhy ekologické výroby elektřiny a můžeme se kvalifikovaně rozhodovat v případném referendu o výstavbě větrného parku u nás. Škoda jen, že nás jelo tak málo, pouze dva z 15 zastupitelů OÚ a hlavně že nejeli mladí občané z Peruce a Černochova. Těch se budoucnost obcí a jejich okolí nejvíce týká.

 FOTO výlet.