The Wall |
Napsal Plazík st. | |
Neděle, 22 listopad 2009 | |
5.9.2005 Každý rok se alespoň na chvíli podívám na tradiční Dočesnou v Žatci. Letos jsem si vybral s kamarády pátek. Vždyť se na náměstí uskutečnil ojedinělý projekt Filipa Benešovského, přehrání slavného filmu Pink Floyd The Wall (Zeď) živě na pódiu. Přijeli jsme do Žatce o chvíli dřív, ochutnali některá piva, okoukli krásné žatečanky, pozdravili své kamarádky, poslechli trochu muziky z partnerského města a ve vhodném okamžiku obsadili místa pod pódiem.Bylo něco po půl desáté a před námi se začal odvíjet děj, koncert, světelná show, možná i něco víc. Nelze, to co jsme viděli pojmenovat jedním názvem. V úvodu nás ještě z plátna pozdravil Roger Waters a za rozestavěnou zdí autor této Zdi i hlavní představitel Filip Benešovský s dalšími muzikanty, včetně smyčcového kvarteta a žesťových nástrojů, s dalšími zpěváky i dětským sborem postupně přehrával známý děj. Zeď pomalu rostla, děti odhodili brašny a Filipova - Watersova krize sílila. Efektní byl přílet letadla z jednoho žateckého balkonu až na pódium a úžasná byla práce se světly. V muzice chvílemi zazněly i přimíchané originální tóny, na plátně se občas promítaly scény z filmu a běžel i český překlad důležitých pasáží. Žestě a v druhé půli smyčce přinesly do kytarového projevu nápaditý a originální rozměr. Zeď v druhé půli roste až vysoko nad hlavy muzikantů hrajících za ní, některé scény (demolici bytu) se odehrávají před ní. Ohromně působivá byla vůdcovská scéna ve světlech ohňů Noce dlouhých nožů, s fanatismem všech šílenců, všech dob a všech režimů.
Zeď se řítí, symbolicky ji boří děti a krize izolace mizí. The Wall končí, ale ne nadšení plně obsazeného žateckého náměstí. Musí se přidávat, kapela se přesouvá na přední část pódia a konečně si můžeme prohlédnou dvacítku muzikantů a zpěváků a téměř dvacetičlenný dětský sbor. |
< Předch. | Další > |
---|