16.11.2001
Státní svátek či jen den volna, doplnění esejů Stanislava Kučery píšící do týdeníku Press
Na perucké škole,která má
od srazu rodáků novou fasádu, vlaje státní vlajka, což působí velmi
pěkným dojmem. Jinak se nijak nepozná, že by v Čechách se chystal
nějaký svátek. Přestože je neděle, mnozí se chystají pracovat, např. na
úpravách chmelnice, sběr dříví, apod. Z kulturních akcí vynikají
Plazíkoviny v opeře, ale to už je oslava z úplně jiného důvodu, byť ji
svému kolegovi ze serveru Mirkovi velmi přeji a musím pochválit
kvalitní propagační přípravu. Pomineme-li události za II. světové války
a zamyslíme-li se na údálostmi sametové revoluce, které jsou jistě tím
hlavním impulsem ustanovení tohoto svátku, berme v úvahu, že pražský
sraz studentů na Albertově k uctění památky Jana Opletala, byla vlastně
akce SSM i s následným pochodem na Vyšehrad se svíčkami v rukou. Na
Václavák to nešlo, protože tam byl kordón příslušníků VB a tak se
kupodivu odvážní vyvolávači hesel pustili do pochodu Prahou. Tentokrát
hasiči nesprchovali jako při demonstracích na Václavském náměstí,
zabránili pouze pochodu přes most na hrad a tím se dostali lidé na
Národní třídu, kde nastal nesmyslný masakr studentů s kyticemi. Tato
událost spustila až následně mnohem silnější protesty v následujících
dnech a tak zvítězila svoboda a demokracie, což by měl být jistě důvod
k radosti. Proč tomu tak není je otázkou. Dle mého názoru, by měl být
svátek opravdu svátkem, podobně jako vánoce či velikonoce nebo
svatodušní svátky. Lidé by měli vědět proč se slaví či proč si ten či
onen svátek připomínáme. Možná, že to souvissí i se schizofrenií
českého národa, který tvrdí, že chce demokracii, ale dříve se měl líp.
Tento tón je patrný i u dopisovatele esejí pana učitele Stanislava
Kučery, jehož sloh je vynikající a čtivý. Velmi často si vžak
zavzpomíná na zla Bolševika, se který dokonce spojil i husitské hnutí.
Doslova cituji: za totalitního režimu se mohly slavit jen kuministické
svátky a bratr Žižka. Opomněl však, že Žižka žádný státní svátek nemá,
nýbrž Hus. Ten však nebojoval za vítězství proletariátu, ale za čistotu
mravního učení tehdejší církve, za spravedlnost a pravdu. Tento
mučedník se slavil 200 let až do Bílé hory, dávno před Vítězným únorem.
Jeho morální odkaz byl Čechům oporou v době temna. Domnívám se, že tyto
hodnoty se vyplací si připomenout. Pokud určité hodnoty ztrácíme není
důvod jich si připomínat a nové svátky nemusí mít dlouhého trvání.
Ivo Kraus
|