Tyršovo koupaliště v Rakovníku i přes velmi chladné počasí vřelo. Sjeli se sem na pozvání místních Astacusů motorkáři z celé republiky, ale i kamarádi z Německa. Tradičně Vlasta Korec nás provázel od pátku až do neděle výborným programem.

       Já přijel po páté, postavil stan poblíž kamarádů a šel se pozdravit s dalšími se známých motorkářů. Nechyběly mezi nimi kamarádky a jsou holky čím dál krásnější. Ale to již začala hrát prvá kapela (dle programu Brenda Volšová). Kluci i silné motorkářky si zaházeli pneumatikou a pokračovala Existence. Byl čas na večeři a tak pořadatelé připravili pizzu. A byla výborná. Ti kteří se do ni zakousli za chvíli hořeli. Vítězové snědli vše a zbytky dojedl kamarád Bizon. Přijeli Locomotive a dosti přitvrdilo. Ale mezi motorkáře HC patří. Trochu přitvrdil i program. Sexy Erik si nechal podat naši kamarádku B. a snažil si s ní před námi dosti užít. Prý nic nebylo, ale pod šátek jsme neviděli.

      Byl čas druhé večeře, hlad měl opět Bizon a Kapitán. A nebyla to večeře ledajaká. Oba dva si  na ještěrkách pochutnali (slabší žaludky se odvrátily, nebo odešly). Poslední dobou mám štěstí na to, že vidím kapelu nebo muzikanta týden po sobě. Tentokráte to byl Krucipüsk. U nich to není ale na škodu. Mohu je slyšet a trochu si při nich i zaskákat  častěji. Keltové jsou výborní kamarádi. Jenže byly i kamarádky a tak když jsem se unaven rozhodl jít spát, bylo již světlo.

RR – den prvý

      Po dvou hodinách mne však okolí stanu vzbudilo a já po další hodině dobře vyspalý vstal. K dokonalému probuzení přispěli i Concrete a další kamarádi a kamarádky, kteří se sjížděli na sobotu. V poledne jsme se všichni přesunuli na Sekeru, ale já šel místo na Show tentokráte na oběd. Chtěl jsem si v pohodě užít Spanilou jízdu. A ta letošní mi sedla. Jeli jsme z Rakovníka až nad Skryje, zde sjeli dolů k Berounce a po úzkých silničkách se vrátili kolem Křivoklátu zpět. Je to vždy pro mne zážitek jet mezi stovkami dalších motorkářů. Oceňovali to také obyvatelé obcí, kterými jsme projížděli. Tolik jich snad nikdy na nás nemávalo, chvílemi jsme projížděli doslova špalírem. Řidiči ohleduplně zastavovali až na jednoho Pražáka u Višňové, který tak pospíchal, že z vrat své chaty doslova do nás najížděl. Vyhnul jsem se.

     Projížďka byla příjemná, pomalejší, ale ještě pomalejší byli další soutěžící. A nejpomalejší ten mladík na Simsonu, který vyhrál. Ihned následoval další závod, tentokráte s kamionem. Jo, řídit model rádiem je těžší než motorku řídítky. Pak se spálilo několik pneumatik a přišla prvá kapela, rakovničtí 3Faces (uspěli  v Coca cola soutěži). Po siláckých kouscích přišel pro mne nejsilnější hudební zážitek srazu. Zazpívala Pavla Janis Kapitánová. Tak tohle můžu.

    V pátek ostrá večeře, v sobotu sladký zákusek. Olízat nahé tělo svého (nebo snad nesvého?) partnera pokrytého sladkou šlehačkou není zase tak špatné. No a odvézt si za to malé pohybovadlo a koženou kombinézu je určitě také příjemné. A zahřměla další, tolik očekávaná kapela. Škwor, trochu Kabát, trochu Trabant, ale pořádnej nářez. Bohužel v kotli to odnesly i dvě malý holky. Být naražena stokilovým motorkářem na hranu pódia, to muselo bolet. Se  slzami v očích musely v půlce koncertu odejít.

  Zažili jste motorkářskej sraz bez mokrýho trička. I když se v poslední době holky nějak styděj, nechyběl ani v Rakovníku. Většinou přemluvím některou svoji kamarádku a i letos se to povedlo. Já tvrdím, že byla nejhezčí. Vyhrála však ta se šestkama, motorkáři to holt mají rádi velký. Čekala nás poslední kapela a hlavně zpěvák. Aleš Brychta se svým Bandem nezklamal. Zpíval dlouho přes půlnoc své staré známé pecky a byl to hodně příjemný konec srazu.  Ještě trochu erotiky s Erikem, tradiční rozloučení Astacuců, pokecání, kelímek hranolků za poslední drobné a pak se trochu vyspat na neděli.  Určitě opět vydařený sraz, vždyť se letos i přes špatné počasí sjelo opět téměř 1200 motorek (a to nejméně stovka navíc jela Spanilou jízdu). 

  Ráno pršelo, když stan trochu oschnul sbalil jsem se a vydal k domovu. Párkrát jsem zmokl, padaly i kroupy, ale oběd v hospůdce U zámku jsem stihnul. Jawa po Jenkinsově opravě jela v pohodě a tak se již těším na X. Rack Reyd v roce 2006.

RR – den druhý

A kdo chce vidět i více, tak si  otevřete album MOTO IX. Rack Reyd pohledný a jako heslo vložte jméno žrouta pizzy a ještěrek (na začátku malé b ).Foto již není - zaváhali jste.