České hrady v Budyni |
Napsal Plazík st. | |
Neděle, 22 listopad 2009 | |
9.8.2005 Tak jsem byl dvakrát za sebou v Budyni. Poprvé na keltském festivalu a podruhé (30.7.) na Českých hradech. Ačkoliv je mi rocková hudba mnohem bližší, ten keltský byl nesrovnatelně lepší. (Neposuzuji počasí!) U Keltů byla pohoda, úsměv, ochotní pořadatelé, komunikace s účinkujícími a další maličkosti, které přítomným říkali: Jsme rádi, že jste tady. Kdežto na to rockovém kolem nás samé ocelové zátarasy, všudypřítomní černí šerifové dohlížející na naše bytí, zákaz focení (nevím, zda jsou tak choulostiví účinkující nebo pořadatelé), účinkující mizející v útrobách hradu a nikde k dostání černá káva. Pokyn: Smíte pouze poslouchat! od dozorců byl velmi nepříjemný.Ale radši něco k tomu, co bylo na pódiu. V pátek jsem nebyl a tak jsme s Honzou a Ivanou vyrazili v sobotu po poledni. Dorazili jsme včas a mohli se připravit na prvou kapelu. Navázal jsem na páteční večer v Třebízi, s kytarou přišel Miloš Ambrož, ale Hudbu Praha vyměnil za Divoký srdce. Hráli několikrát v Opeře a jsou pořád dobří. Pěkné zahájení hraní pod hradním palácem. Vega – slyšel jsem o nich, ale na živo viděl poprvé. Přijeli s Mezi ploty a jak řekl televizní Anděl (Pavel), který celý koncert provázel, přes počáteční skepsi hrají dále. Slušný snaživý výkon, dokonce jsme si s Honzou i na závěrečný rokenrol zaskákali. Následovat měly již jen hvězdy. Hned prvý Pražský výběr, s blonďáčkem s vlasy do očí u zpěvu a kláves, to rozjel zostra. Jako vždy nás unášela úžasná kytara druhého Michala (Pavlíčka) i komedianství Vildy (Čoka). A Michal (Kocáb) vyzpívával staré pecky i novější kousky ke spokojenosti zamřížových posluchačů. Dobrej nářez. Ale to pomalu a i více začínalo pršet. Odjeli jsme se domů převléct a doplnit antivodní pomůcky a tak jsme na následující Monkey Business stáli dosti vzadu. Dobrý a typický projev s výborným zpěvem. Líbilo se mi, ale není to přímo mé kafe. No a podobně musím hodnotit i následujícího Dana Bártu & Illustratosphere. Bárta je špičkový zpěvák a Balcar umí sestavit dobrou jazzovou kapelu. Jistě vysoce profesionální výkon, který mne ale oslovuje jen zlehka. Půlnoc, ohromná ohnivá show, a přichází Tata Bojs. Kluci kamarádi Mardoša a Cais dělají muziku, která je baví, již dlouhá léta. A je to na jejich projevu vidět a hlavně slyšet. Z kdysi pouze klubové partičky je dnes hvězdná (i Andělná) kapela, ale stále pohodoví kluci. I když je vlastně dobře doplňuje Klárka Nemravová. Byli jsme trochu blíže pódiu, odešli naši černě odění spolu posluchači – dozírači a i přes stále dotírající dešťové kapky přišla skutečná fesťáková pohoda. Tak to byl pravý vrchol rockové Budyně. Úplně promočení se pozdě po půlnoci vracíme domů se smíšenými pocity, ale díky poslední lahůdce dobře naladěni.Přes černý dozor (i když jeden ze šéfů mne jakési mírné focení trochu dovolil) několik fotek z Budyně, pořízených utajeným a vzdáleným foťákem, je zde:
|
< Předch. | Další > |
---|