V peruckém kině se ve středu večer sešlo asi 60 místních občanů , aby vzpomněli květnové dny před 60 lety. V úvodu přivítala paní Kopicová vzácné hosty, majora Josefa Carbocha, tankistu z východní fronty a zejména generála Františka Fajtla.

     Poté již vzpomínal Major Carboch. Ten dnes bydlí v Černčicích a vylíčil, jak se spolu s ostatními Čechy z Volyně přidal k Československé brigádě v Sovětském svazu a přes Ukrajinu, Polsko a Německo se dostal až do bývalé vlasti svých rodičů. Jako tankista na dieselovém tanku T 34 se zúčastnil i bitvy o Ostravu. Sám vyskočil ze třech hořících tanků. Z brigády, která měla na počátku 72 strojů, přijelo do Prahy pouhých 6 s pouhou osminou původních tankistů.

        A přišla  slavnostní chvíle večera. Starosta Peruce J.Vilhelm na návrh rady OÚ jmenoval čestným občanem generála Františka Fajtla (jednoho ze 100 největších Čechů).

Připomeňme si Čestného občana Peruce, generála Františka Fajtla, který i ve svých 93 letech navštěvuje naší obec, ale i Louny a jiná místa, kde je vždy vítaným hostem.

 Rodák z Donína a bývalý žák perucké školy, který se k letectvu dostal na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě, je nositelem řady domácích i zahraničních vyznamenání, například Řádu M. R. Štefánika či francouzského Řádu Čestné legie. I přes nepřízeň osudu se Fajtl věnoval psaní a stal se legendou české válečné literatury. Je autorem převážně memoárových knih, kde popisuje své osudy či osudy spolubojovníků, mimo jiné Sestřelen, První doma, Vzpomínky na padlé kamarády, Létal jsem s Třistatřináctkou, Generál nebe, Dva údery pod pás.
Okupace Československa v roce 1939 zastihla poručíka letectva Fajtla na letišti v Přerově. Poté, co Němci obsadili zemi, utekl do Polska, odkud se s transportem dalších českých letců dostal do Francie. Patřil mezi stovku českých pilotů, kteří tvořili téměř třetinu francouzského stíhacího letectva. Kapitulace Francie pro něj znamenala další útěk - tentokrát přes Afriku a Gibraltar do Velké Británie. Na ostrovech se Fajtl přeškolil na britské stíhačky - hurricany. V bitvě o Londýn bojoval u 1. a 17. perutě britské Royal Air Force (RAF), od května 1941 byl již příslušníkem 313. československé perutě. V říjnu 1940 si připsal na své konto první sestřelený německý bombardér, jeho stroj byl však v souboji vážně poškozen. V dubnu 1942 byl Fajtl jmenován velitelem 122. britské perutě City of Bombay. Stal se tak prvním Čechem a podle některých zdrojů i prvním cizincem, který v Anglii velel peruti složené převážně z Britů. Krátce poté, 5. května 1942, byl ve vzdušném souboji nad severní Francií sestřelen. Na domovské základně v Británii bylo k jeho jménu připsáno "Missing, probably killed" (Pohřešován, pravděpodobně zabit). F. Fajtl však s notnou dávkou štěstí vyvázl nezraněn a usadil svůj rozstřílený letoun do oranice nedaleko francouzské služebny gestapa. Zde začala Fajtlova strastiplná anabáze okupovanou Francií do Španělska. Útěk přes Francii, který se mu zdařil i díky pomoci prostých venkovanů. Tam jej zavřeli, prošel třemi věznicemi a koncentračním táborem. Po dlouhém jednání se Britům podařilo dosáhnout jeho propuštění a Fajtl se vrátil na ostrovy. Po krátké dovolené čekalo Fajtla další operační létání v Anglii (velel 313. peruti) a pak cesta s dobrovolníky na východní frontu. K únoru 1944 byl propuštěn z RAF, aby se mohl stát velitelem transportu československých letců do SSSR. V Sovětském svazu se podílel na formování 128. čs. stíhací perutě a poté 1. čs. stíhacího pluku. Poté se účastnil bojů za Slovenského národního povstání a u Moravské brány.
Po válce získal hodnost podplukovníka a až do února 1948 byl pověřován vysokými funkcemi. Nová vláda ocenila jeho úlohu v odboji tím, že jej nejprve sesadila a dala sledovat StB a v roce 1950 uvěznila na Mírově. I tam měl František Fajtl trochu štěstí; zatímco mnozí z jeho spolubojovníků strávili v kriminále i více než deset let a někteří jej už nikdy neopustili, on byl po 17 měsících propuštěn. Následovala částečná rehabilitace v šedesátých letech, aby další okupace, tentokrát sovětská v roce 1968, z Fajtla opět učinila nežádoucí osobu. Úplné rehabilitace se dočkal až po roce 1989; v roce 1990 byl povýšen do generálské hodnosti.

Miroslav Blažek